Veřejné zasedání ve věci Mgr. Karly Potůčkové, nařízené na 22. září, se nekoná.
Soudkyně se z případu vyloučila. Zjistila totiž, že jejím současným partnerem je soudce, který už dříve rozhodoval o stížnosti Karly Potůčkové proti uložení ochranného léčení. Na souvislost přišli poté, co si partner soudkyně o víkendu přečetl článek o případu na internetu.
Soudkyně udělala správnou věc.
Jenže důsledky zase ponese Karla Potůčková.
Nový soudce. Nové seznamování se spisem. Nový termín. Další čekání.
A teď si připomeňme to nejděsivější:
Karla Potůčková nikdy nebyla odsouzena za trestný čin.
Přesto je téměř dvanáct let bez svobody.
Z toho přibližně tři roky strávila v zabezpečovací detenci – nejtvrdším ochranném opatření, které české právo zná.
Tři roky v detenci.
Bez odsuzujícího rozsudku.
A jako jeden z údajných dokladů její nebezpečnosti se stále vrací incident starý mnoho let – údajná facka kolegovi lékaři, jejíž spáchání se podle podkladů Spolku nikdy neprokázalo.
Neprokázaná facka. Dvanáct skutečně ztracených let.
A právě nyní Ústavní soud v nálezu I. ÚS 1767/26 znovu varoval, že z ochranného léčení se nesmí mechanickým prodlužováním stát fakticky doživotní trest odnětí svobody.
V případě Karly Potůčkové ta věta mrazí.
Protože zde mluvíme o ženě, která nebyla odsouzena ani k jedinému dni vězení.
A přesto jí stát vzal téměř dvanáct let svobody.
A nejhorší na tom není právo. Je to člověk.
Karla Potůčková se obrátila na Spolek Šalamoun, protože už prakticky nemá nikoho, kdo by se jí zastal.
Rodiče zemřeli. Sestra tragicky zemřela. Děti nemá.
Takže po dvanácti letech boje o vlastní svobodu hledá někoho, kdo se vůbec začne ptát:
Jak je možné, že člověk, který nikdy nebyl odsouzen, stráví tři roky v detenci a téměř dvanáct let bez svobody?
A teď má zase čekat.
Znalec může napsat další posudek.
Soud může určit další termín.
Nový soudce může znovu nastudovat spis.
Ale Karle Potůčkové už nikdo těch dvanáct let nevrátí.
Kolik let ještě potřebuje česká justice?
Vítejte v právním státě.
Pomozte nám pokračovat v práci
Spolek Šalamoun není příjemcem žádných státních ani evropských, či jiných dotací. Veškerou činnost vykonáváme pro bono. Každý příspěvek pomáhá financovat odborné analýzy, právní podání, veřejnou práci a pomoc v případech, které by jinak zůstaly bez pozornosti.
Po načtení QR kódu si v bankovní aplikaci zkontrolujte účet a částku.