Spolek Šalamoun byl nucen zahájit exekuci proti Ministerstvu spravedlnosti. Důvod je prostý: ministerstvo neuhradilo částku, kterou mu pravomocně uložil soud.
Celý příběh přitom začal už dříve – nečinností Ministerstva spravedlnosti.
Spolek Šalamoun se domáhal rozhodnutí o svém odvolání podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Ministerstvo mělo rozhodnout nejpozději 4. března 2026. Nerozhodlo.
Spolek proto 25. dubna 2026 podal žalobu na ochranu proti nečinnosti.
Ministerstvo následně dne 28. dubna 2026, tedy až po podání žaloby, rozhodlo. Městský soud v Praze poté výslovně konstatoval, že žaloba Spolku byla podána důvodně.
Soud proto přiznal Spolku náhradu nákladů řízení ve výši 16 210 Kč, splatnou do 30 dnů od právní moci rozhodnutí. Usnesení nabylo právní moci dne 2. června 2026 a výrok o nákladech byl vykonatelný od 3. července 2026.
Pravomocné rozhodnutí nestačilo
Ani poté však ministerstvo uloženou částku neuhradilo.
Podle exekučního návrhu nebylo zaplaceno ani přes opakované výzvy právní zástupkyně Spolku. Dne 4. září 2026 proto Spolek Šalamoun podal proti Ministerstvu spravedlnosti exekuční návrh.
Dne 17. září 2026 Obvodní soud pro Prahu 2 pověřil provedením exekuce soudního exekutora a dne 22. září bylo vydáno Vyrozumění o zahájení exekuce.
Oprávněným je v něm uveden Spolek Šalamoun.
Povinným Ministerstvo spravedlnosti.
To není komentář ani nadsázka. Je to procesní stav zachycený v úřední listině.
Z 16 210 Kč vznikly další náklady
Vyrozumění exekutora ze dne 22. září uvádělo původní jistinu ve výši 16 210 Kč. Po připočtení odměny exekutora, paušální náhrady jeho výdajů, DPH a nákladů oprávněného činila celková vymáhaná částka 25 224,50 Kč.
Ministerstvo podle informací, které má Spolek k dispozici, původních 16 210 Kč následně uhradilo – ovšem až po podání exekučního návrhu.
Tím však vzniklé exekuční řízení automaticky nemizí. Nadále zůstává otázka nákladů exekuce a nákladů oprávněného.
A právě zde je podle nás podstata celé věci.
Nejde o samotných 16 210 Kč.
Jde o to, že Ministerstvo spravedlnosti nejprve nesplnilo svou zákonnou povinnost rozhodnout včas, následně bylo nuceno reagovat až po podání žaloby, soud výslovně konstatoval důvodnost této žaloby a přiznal Spolku náklady řízení – a ani ty nebyly ve stanovené době uhrazeny.
K jejich vymožení proto muselo být zahájeno exekuční řízení.
Náklady, které tím vznikly navíc, přitom nejdou za konkrétní osobou, která nechala věc dojít až do tohoto stadia. Jdou za státem.
Celá kauza proto není zajímavá svou částkou. Je zajímavá tím, že orgán veřejné moci, jehož úkolem je mimo jiné správa oblasti spravedlnosti a exekucí, sám nesplnil vykonatelné rozhodnutí soudu včas a k jeho splnění bylo nutné využít právě exekuční mechanismus.
To je skutečná pointa případu. A bohužel i poměrně přesný obraz toho, jak drahá může být obyčejná úřední nečinnost.
Vítejte v právním státě
Pomozte nám pokračovat v práci
Spolek Šalamoun není příjemcem žádných státních ani evropských, či jiných dotací. Veškerou činnost vykonáváme pro bono. Každý příspěvek pomáhá financovat odborné analýzy, právní podání, veřejnou práci a pomoc v případech, které by jinak zůstaly bez pozornosti.
Po načtení QR kódu si v bankovní aplikaci zkontrolujte účet a částku.
Dovolil bych si připojit informaci, že to není první ani jediný případ nečinnosti Ministerstva spravedlnosti, které v řadě případů vůbec nerespektuje patnáctidenní lhůty pro vydání rozhodnutí o odvolání podle § 16 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
Úředníci na Ministerstvu spravedlnosti (pod vedením státního tajemníka Mgr. Jana Lišáka) opakovaně ignorují povinnosti a lhůty, které jim ukládá zákon č. 106/1999 Sb. V řadě případů jednoduše odvolání i se spisem uloží „někam do šuplíku“, o podaném odvolání nerozhodnou a čekají, jestli se žadatel o informace ozve, resp. jak se situace dál vyvine…
Smutnou praxí se stala i naprostá neefektivita (ze zákona povinné) žádosti o přijetí opatření proti nečinnosti (nežli je možné se bránit proti nečinnosti žalobou soudu), kterou v takovém případě vyřizuje a rozhoduje o ní Úřad pro ochranu osobních údajů.
Již ve třech případech totiž Úřad na ochranu osobních údajů na žádosti Spolku Šalamoun o přijetí opatření proti nečinnosti Ministerstva spravedlnosti vůbec nijak nereagoval, takže musela být nakonec podána žaloba k Městskému soudu v Praze.
V příspěvku kolegy Václava Peričeviče popisovaný případ je jeden z nich.
Další dva takové případy nečinnosti (kdy Ministerstvo spravedlnosti nereagovalo na podané odvolání, ani Úřad pro ochranu osobních údajů na podanou stížnost), jsou v současnosti předmětem dalších dvou žalob, podaných u Městského soudu v Praze.
Jedná se o nečinnost Ministerstva spravedlnosti v případech dvou jiných odvolání proti dvěma rozhodnutím Městského soudu v Brně (který je ohledně poskytování informací velmi neochotný a jehož místopředsedkyně pro věci trestní Mgr. Bc. Veronika Doleželová by nejraději neposkytovala informace pokud možno žádné).
Takže další dvě žaloby na ochranu proti nečinnosti Ministerstva spravedlnosti jsou u Městského soudu v Praze už od 19. srpna 2026 a 21. srpna 2026. Jedná se o věci pod sp. zn. 15 A 53/2026 a sp. zn. 7 A 70/2026.
Průběh řízení lze očekávat v zásadě stejný… Teprve až Ministerstvo spravedlnosti obdrží od soudu žaloby, tak se jeho úředníci „probudí“ z nečinnosti a teprve potom urychleně vydají rozhodnutí. Bude následovat (již tradičně) zpětvzetí žaloby a uložení povinnosti Ministerstvu spravedlnosti k náhradě nákladů řízení. Potom nemají být soudy přetížené, když se musí zabývat takovými (nakonec zbytečnými) případy.
A pokud Ministerstvo spravedlnosti náklady řízení ve stanovené lhůtě 30 dnů neuhradí (jako se to stalo v tomto popisovaném případě), pak bude muset následovat další exekuce… Náklady řízení a náklady exekuce je sice povinno zaplatit Ministerstvo spravedlnosti, ale jde to z peněz daňových poplatníků, tedy nás všech.
Bohužel ministři spravedlnosti se mění, ale úředníci zůstávají stále stejní a za svoje protiprávní jednání a způsobené škody nenesou žádnou odpovědnost. Bylo by dobré, kdyby ministr spravedlnosti JUDr. Jeroným Tejc tento „Augiášův chlév“ ve svém ministerstvu konečně vymetl. A pokud se k tomu nemá, pak nemá na postu ministra co pohledávat a měl by se jít věnovat zpátky něčemu jinému, třeba advokacii.
Rozumím tomu. Nicméně je třeba pomáhat v případech jako paní Haškové a jejího syna. Například.
Škoda, že spolek svoje profesní znalosti nestočí k obyčejným lidem. Kteří by si pomoc zasloužili.
Dobrý den, případ paní Haškové nám není vůbec znám.
Paní Hašková a její syn.
Ve svém komentáři projevujete soucit s jednou osobou, ale podle všeho postrádáte empatii vůči ostatním lidem, kteří si stěžují Ministerstvu spravedlnosti.
V gesci úředníků Ministerstva spravedlnosti není poskytování právního poradenství, výkon činnosti občanských poraden, úřadů práce či OSPOD ani zastávat funkci úředníků MPSV.
Pokud úředníci Ministerstva spravedlnosti abdikují na plnění svých vlastních povinností, bude narůstat prostor pro nezákonné exekuce, nespravedlivá odsouzení či účelová umístění osob do ústavního ochranného léčení.
Pak je namístě zvážit, zda by neměli své pracovní uplatnění hledat jinde.