Před soudním jednáním jsme položili otázku: Jak dlouho ještě může být neodsouzený člověk držen bez svobody?
Včerejší veřejné zasedání u Okresního soudu Plzeň-jih přineslo děsivou odpověď:
Klidně nadosmrti. Pokud nepřijme psychofarmaka.
Předsedkyně soudu položila ošetřujícímu lékaři MUDr. Vladimíru Šupinovi přímou otázku:
„Když ale tedy ona opravdu ten přístup vůbec nezmění, tak vy jste přesvědčen, že bude buď v ochranném léčení ústavním, nebo v detenci nadosmrti?“
MUDr. Šupina odpověděl:
„Ano, bohužel ano. Já to musím říct takhle natvrdo…“
Tato slova zazněla o ženě, která nikdy nebyla odsouzena za žádný trestný čin. Přesto je od 18. prosince 2014 nepřetržitě omezena na osobní svobodě.
Svoboda výměnou za psychofarmaka
MUDr. Šupina uvedl, že nemocnice respektuje odmítnutí medikace a nebude Karle Potůčkové léky podávat násilím. Současně však prohlásil:
„Ona sama si zvolila cestu, po níž jde.“
Její téměř dvanáctiletý pobyt v psychiatrických nemocnicích a zabezpečovací detenci podle něj vyplývá z toho, že je nemocná a „sama se odmítá léčit“.
Před soudem tak byla otevřeně formulována podmínka:
Přijme psychofarmaka – lze začít uvažovat o její svobodě.
Odmítne psychofarmaka – může zůstat bez svobody až do smrti.
To již není léčebný plán. To je ultimátum.
Žádná současná fyzická agrese
Během výslechu přitom MUDr. Šupina potvrdil, že:
- během současné hospitalizace Karla Potůčková nikoho fyzicky nenapadla,
- v běžných denních činnostech nemá žádné problémy,
- je soběstačná a pracovitá,
- při současné hospitalizaci nepodávala opakované stížnosti,
- vystoupení v Poslanecké sněmovně a návrat do nemocnice proběhly bez jakéhokoliv incidentu,
- je schopna ovládat své jednání,
- i bez medikace by mohla v ambulantním režimu fungovat rok, rok a půl nebo dva roky.
Jak lze po těchto zjištěních současně tvrdit, že ústavní omezení její svobody musí pokračovat a může trvat nadosmrti?
Od jedné facky k vraždě
Jako důkaz nebezpečnosti MUDr. Šupina připomněl jednu facku, kterou měla dát MUDr. Bartošovi v dávné minulosti v roce 2012, která však nebyla nikdy prokázána.
Následně připustil, že by Karla Potůčková mohla někoho:
„zabít, zastřelit, podřezat“.
Žádný současný násilný incident, konkrétní výhrůžku, plán útoku ani opatřování zbraně však neuvedl. Z jedné dávné facky se tak během několika vět stala možnost vraždy.
To není konkrétní hodnocení současného rizika. To je katastrofická spekulace.
Neodsouzená, o níž se mluvilo jako o odsouzené
MUDr. Šupina během výslechu opakovaně hovořil o údajném „trestním konání“ Karly Potůčkové a dokonce prohlásil:
„Za to byla odsouzena.“
Obhájkyně jej okamžitě opravila:
„Paní Potůčková nebyla nikdy odsouzena.“
MUDr. Šupina se následně omluvil s tím, že není právník a mohl se ve správných právních termínech mýlit.
Jenže to není nepodstatný terminologický omyl.
Karla Potůčková nikdy nebyla odsouzena, nebyl proti ní vydán odsuzující rozsudek a nebyl jí uložen žádný trest. Přesto se o ní u soudu místy hovořilo jako o odsouzené pachatelce, která musí projevit náhled, lítost a „pokoru“.
Ochranné léčení však není trest a soud neměl posuzovat její kajícnost. Měl rozhodovat, zda dnes existují konkrétní důvody pro další ústavní omezení její svobody.
Léčba, nebo nátlak?
Zákon požaduje, aby nemocnice označila konkrétní a individuální rizika, pro která je pobyt pacienta na svobodě nebezpečný. Omezení práv smí trvat pouze v nezbytném rozsahu, pokud stejného účelu nelze dosáhnout mírnějším způsobem.
Také Ústavní soud v nálezu I. ÚS 3654/10 odmítl ústavní omezení osobní svobody sloužící v podstatě jen k zajištění podávání medikace, pokud nebyly vyčerpány méně omezující možnosti.
V případě Karly Potůčkové však vznikl uzavřený kruh:
Odmítá léky. Proto podle nemocnice nemůže získat náhled. Proto nemůže být vyzkoušena ambulantní léčba. Proto musí zůstat v ústavním režimu. A protože v něm léky nadále odmítá, může tam podle ošetřujícího lékaře zůstat až do smrti.
Bez odsuzujícího rozsudku. Bez uloženého trestu. S vyhlídkou na doživotní ztrátu svobody.
To podle našeho názoru není léčba.
To je donucování k poslušnosti.
Spolek Šalamoun
Pomozte nám pokračovat v práci
Spolek Šalamoun není příjemcem žádných státních ani evropských, či jiných dotací. Veškerou činnost vykonáváme pro bono. Každý příspěvek pomáhá financovat odborné analýzy, právní podání, veřejnou práci a pomoc v případech, které by jinak zůstaly bez pozornosti.
Po načtení QR kódu si v bankovní aplikaci zkontrolujte účet a částku.