Spolek Šalamoun se dnes osobně účastnil dalšího jednání u Obvodního soudu pro Prahu 8 ve věci paní Š.
Soudkyně JUDr. Jiřina Zemanová nás v mnoha věcech zcela překvapila.
Jde o případ, který už jednou doputoval až k Ústavnímu soudu. A ten v nálezu I. ÚS 1114/25 rozhodování obecných soudů rozhodně nepochválil.
Ve zkratce: Ústavní soud zrušil rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8, Městského soudu v Praze i Nejvyššího soudu a konstatoval porušení práva paní Š. na soudní ochranu, spravedlivý proces a osobní svobodu.
Soudům mimo jiné vytkl, že se při posuzování nedobrovolné psychiatrické hospitalizace nekriticky opřely o odborné důkazy, zejména zdravotnickou dokumentaci a znalecký posudek MUDr. Gabriely Leblové, místo aby samy hodnotily všechny důkazy v jejich souvislostech. Dokonce na znalkyni přenesly otázku, která byla podle Ústavního soudu otázkou právní a o níž měl rozhodnout soud.
Ústavní soud rovněž upozornil na zásadní význam zvukových nahrávek, které si paní Š. pořizovala při jednání s policisty a zdravotníky a jejichž obsah předchozí soudy dostatečně nevyhodnotily.
A právě zde začíná dnešní pokračování.
Jméno nic. Sedm hodin nic.
Při dnešním jednání jsme s jistým překvapením sledovali, že si soudkyně ani v průběhu řízení nedokázala pořádně zapamatovat jméno paní Š. Přitom se jedná o nejčastější české přijmení.
Dobrá. Člověk se může splést. Jméno může vypadnout.
Jenže pak přišla podstatně zajímavější ukázka paměti soudního řízení.
Jako jeden ze stěžejních důkazů měly být přehrány zvukové nahrávky komunikace paní Š. s policisty a zdravotníky.
Celková délka?
Skoro sedm hodin.
Jediný problém spočíval v maličkosti:
TYTO NAHRÁVKY UŽ SOUD PŘEHRÁL.
A nikoli před pěti lety.
Přibližně před měsícem.
Celé hodiny.
Soudkyně si to podle průběhu dnešního jednání zjevně nevybavila.
A tak se začalo znovu.
Sedm hodin zvukového záznamu, podruhé.
Nadbytečnost po česku
Za mnoho let u českých soudů jsme slyšeli nesčetněkrát:
„Důkaz se neprovede pro nadbytečnost.“
Svědek je nadbytečný. Listina je nadbytečná. Další znalecký posudek je nadbytečný.
Ale přiznáváme:
přehrát téměř sedmihodinový důkaz a o měsíc později jej začít přehrávat znovu, protože si soud nepamatuje, že jej už provedl, jsme ještě nezažili.
Česká justice tak možná objevila zcela nový procesní institut:
„Důkaz provedený dvakrát pro případ, že jsme zapomněli na poprvé.“
Ironie je téměř dokonalá.
Ústavní soud předchozím soudům vytkl, že nahrávkám nevěnovaly dostatečnou pozornost.
Nyní jim tedy věnujeme pozornost opravdu mimořádnou.
Posloucháme je podruhé.
Jen se obáváme, že právě toto Ústavní soud na mysli neměl.
MUDr. Leblová, jméno Spolku dobře známé
A jméno MUDr. Gabriely Leblové samozřejmě Spolku Šalamoun není neznámé.
Její znalecké závěry stojí také v centru případu smrti malé Viktorky, kde psychiatrický posudek sehrál zásadní roli při změně právní kvalifikace z vraždy na opilství. Ministerstvo spravedlnosti nyní prověřuje tento posudek a podle veřejného vyjádření ministra také vzorek dalších posudků znalkyně.
A velmi příhodně přijde 29. září ve 21:40 na České televizi další díl pořadu Rozpleteno – „Moc bez taláru“.
Podle informací Spolku se bude mimořádně podrobně věnovat právě znaleckým posudkům MUDr. Leblové – jak případu paní Š., tak tragickému případu malé Viktorky.
Máme za to, že tentokrát bude stát za to dívat se opravdu pozorně.
Možná i dvakrát.
Kárný podnět tentokrát nebude. Máme ale jiný nápad.
Po našich zkušenostech z posledních měsíců by se mohlo zdát, že návštěva Spolku Šalamoun u soudu automaticky končí podnětem k zahájení kárného řízení.
Tentokrát ne.
Tohle se totiž podle našeho názoru dotýká mnohem širší otázky, než je kárná odpovědnost jednoho soudce.
Český zákon dnes umožňuje soudci vykonávat funkci až do konce roku, v němž dosáhne 70 let.
Po dnešní zkušenosti vážně zvažujeme, zda ministrovi spravedlnosti nepředložit podnět k otevření debaty o tom, zda by soudci neměli například jednou za deset let absolvovat nezávislé periodické ověření předpokladů pro výkon funkce – nejen odborných a psychologických, ale také základních kognitivních schopností nezbytných pro rozhodování o právech, majetku a osobní svobodě druhých lidí.
Ne proto, že bychom z dnešního jednání chtěli diagnostikovat konkrétní soudkyni. To nám nepřísluší.
Ale jestliže stát požaduje pravidelné kontroly způsobilosti u lidí, kteří vykonávají řadu odpovědných povolání, pak není podle nás nijak absurdní položit otázku, proč by měla být schopnost soudce vykonávat jednu z nejmocnějších funkcí ve státě prakticky až do sedmdesáti let považována za samozřejmost bez jakéhokoli pravidelného přezkoušení.
Protože nepamatovat si jméno účastnice řízení je trapné.
Ale nepamatovat si, že jste před měsícem v témže řízení téměř sedm hodin prováděli jeden z jeho stěžejních důkazů, už je mimořádná ostuda.
A především:
pro paní Š. to žádná komedie není. O její osobní svobodě už česká justice jednou rozhodovala takovým způsobem, že musel zasáhnout Ústavní soud.
Teď dostala druhou šanci.
Bylo by dobré si to alespoň pamatovat.
Vítejte v právním státě.
Pomozte nám pokračovat v práci
Spolek Šalamoun není příjemcem žádných státních ani evropských, či jiných dotací. Veškerou činnost vykonáváme pro bono. Každý příspěvek pomáhá financovat odborné analýzy, právní podání, veřejnou práci a pomoc v případech, které by jinak zůstaly bez pozornosti.
Po načtení QR kódu si v bankovní aplikaci zkontrolujte účet a částku.
Jeee to je jako u nas. 🤣 Soudce si absolutne nepamatuje, co delal minule soudni rizeni. Opakovane resi neco, co uz resil. Debila dela ze me, pritom je debil on sam. Je videt, ze spis vubec necte a nevi, co sam zapisuje. Opakovane chybuje, uz mu to vytkl i KS. Nyni je opet u KS vracena dalsi vec, kterou soudce zpackal a vycucal si z prstu. Neni divu, ze nase soudni rizeni na vyzivne na neprovdanou matku bezi uz temer 4 roky. Soudce se chova, jako by ty penize mel platit on sam a ne otec ditete.