To není titulek komentáře. To je výrok soudu.
Řízení začalo v roce 2020 a skončilo po pouhých šesti letech. Ano, čtete správně: pouhých šesti letech. Na české poměry skoro expresní tempo. Zvlášť když po celou dobu bylo zjevné, že český stát, zastoupený Úřadem pro ochranu osobních údajů, udělá prakticky cokoli, jen aby se Spolku Šalamoun nemusel omluvit za nezákonná pravomocná rozhodnutí, která byla následně zrušena jako nezákonná.
Jako účastník řízení jsem byl osobně přítomen projednání věci u Obvodního soudu pro Prahu 7, tedy u soudu v sídle žalovaného. Jednání vedl Mgr. Pavel Punčochář. A to, co jsem tam viděl, ve mně nezanechalo respekt k soudní moci, ale naprosté zděšení.
Z předsedy senátu na mě čišela arogance, sebestřednost a zjevná nevraživost vůči Spolku Šalamoun. Způsob, jakým opakovaně a bezdůvodně zasahoval do závěrečné řeči váženého kolegy JUDr. PhDr. Miroslava Špadrny, Ph.D., který za spolek jednání vedl, byl natolik neuvěřitelný, že se mi z toho udělalo blijno. A ne, nešlo o několikahodinový monolog. Šlo o závěrečnou řeč trvající zhruba pět minut.
Přesto se Mgr. Pavel Punčochář neostýchal do ní opakovaně vstupovat. Jednou poznámkou, zda k tomu má příslušnou judikaturu Ústavního soudu, podruhé naprosto nemístnou poznámkou o košili. Takto si zřejmě někdo představuje důstojné vedení soudního jednání. My tedy rozhodně ne.
Jestli se prostřednictvím podobného vystupování má veřejnosti předvádět vážnost a důvěryhodnost justice, pak je opravdu třeba litovat každého běžného občana, který se s takovým člověkem s rozhodovací pravomocí dostane do styku. Soudce nemá působit jako uražený egomaniak, který si z jednací síně dělá vlastní jeviště. Má rozhodovat nestranně, důstojně a s elementární sebeovládáním. Právě to jsem tam neviděl.
A bohužel nejde o dojem ojedinělý. V posledních týdnech a měsících se před zástupci Spolku Šalamoun znovu a znovu odkrývá realita, která není jen tristní. Je děsivá.
Nelze nezmínit i postup soudce Mgr. Davida Otevřela v kauze Mgr. Karly P. I tam podle názoru spolku dosáhly rozpory a způsob vystupování takové intenzity, že vážně otřásají důvěrou v to, že soudce vůbec chápe váhu své funkce a je vůbec způsobilý k výkonu funkce soudce, když je opakovaně, díky záznamu přistižen při opakovaných lžích.
Stejně tak nelze pominout případ soudce Městského soudu v Praze JUDr. Luboše Velce. I ten byl přistižen při lži. Ve svém písemném vyjádření kategoricky zapřel své neomalené chování vůči zástupcům médií, včetně tykání. Zvukový záznam jej však z této lži usvědčil a naše stížnost byla vyhodnocena jako oprávněná. Kárné řízení se nekonalo jen proto, že se raději vzdal funkce soudce. Takto vypadá odpovědnost v české justici: lež, usvědčení, oprávněná stížnost — a žádný skutečný postih.
A pak je tu rozhodovací činnost samotná. V případu Vladimíra Vituly dosáhlo nerespektování ustálené judikatury Ústavního soudu ze strany soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 JUDr. Richarda Petraska a totožně i soudce Městského soudu v Praze JUDr. Michala Vacka takové intenzity, že musel zasáhnout sám Ústavní soud. Nálezem sp. zn. IV. ÚS 3037/25 ze dne 24. 2. 2026 zrušil usnesení Městského soudu v Praze a výslovně připomněl, že nerespektování konstantní judikatury Ústavního soudu bez vážných důvodů porušuje základní právo na soudní ochranu. Jestliže soudci nerespektují ani ustálené a opakovaně potvrzované závěry Ústavního soudu, nejde už o omyl, ale o exces rozhodovací činnosti, který je v právním státě neomluvitelný.
Tohle nejsou akademické úvahy. To je realita.
Realita, z níž se člověku udělá blijno.
Když soudce lže, pohrdá účastníkem a nerespektuje ani ustálenou judikaturu, není to exces. Je to diagnóza.
Vítejte v právním státě.
Pomozte nám pokračovat v práci
Spolek Šalamoun není příjemcem žádných státních ani evropských, či jiných dotací. Veškerou činnost vykonáváme pro bono. Každý příspěvek pomáhá financovat odborné analýzy, právní podání, veřejnou práci a pomoc v případech, které by jinak zůstaly bez pozornosti.
Po načtení QR kódu si v bankovní aplikaci zkontrolujte účet a částku.