Když je člověk 33 dnů v detenci bez včasného zákonného přezkumu, mělo by následovat přinejmenším ticho, stud a snaha o nápravu. V Brně se zjevně zvolila jiná cesta: popření, mlžení a úřední absurdity, v nichž se k průběhu jednání vyjadřují i osoby, které u něj podle protokolu vůbec nebyly.
Člověk by čekal, že po takovém zjištění nastoupí sebereflexe. Jenže to by nesměl sledovat Městský soud v Brně.
Spolek Šalamoun podal podnět ke kárnému řešení. A právě tehdy začalo vyplouvat na povrch něco, co už nelze označit jen za pochybení jednotlivce. Na scénu vstoupila místopředsedkyně soudu Mgr. Bc. Veronika Doleželová se sdělením, že si k věci vyžádala vyjádření soudce Otevřela a JUDr. Ivany Veselé, státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně. A na základě těchto podkladů dospěla k závěru, že se soudce nechoval nevhodně.
To zní úředně. To zní seriózně. To zní skoro důvěryhodně.
Má to jen jednu drobnou vadu.
Podle protokolu z veřejného zasedání dne 13. ledna 2026 byla přítomna JUDr. Jana Veselá. Nikoliv Ivana Veselá. Jana Veselá. Jiná osoba. Jiné jméno. Jiná identita. Pokud tedy soud skutečně při vyřizování stížnosti vycházel z vyjádření Ivany Veselé, pak se dostáváme do naprosto absurdní situace: k průběhu veřejného zasedání se vyjadřuje osoba, která se ho podle protokolu vůbec neúčastnila.
Takto dnes vypadá „pečlivé“ vyřizování podnětů na Městském soudu v Brně.
Nejde o detail. Nejde o překlep. Nejde o bezvýznamnou formalitu. V situaci, kdy se řeší průběh soudního jednání, chování soudce, zásah do osobní svobody a navíc možné kárné dopady, je identita osoby, která má být svědkem či zdrojem vyjádření, naprosto základní věcí. Pokud se ani tohle nepodaří uhlídat, je zbytečné mluvit o pečlivosti. Tady už se sluší mluvit o institucionálním rozkladu elementárních standardů.
A jako by toho nebylo málo, objevují se další „brněnské zvláštnosti“. V protokolu se objevuje odkaz na písmeno ustanovení trestního řádu, které tam vůbec není. V jedné listině se tvrdí, že zvukový záznam pořizován nebyl, zatímco podle obrazového záznamu Spolku Šalamoun se při zahájení veřejného zasedání panel se zvukovým záznamem rozsvítil. Soudce dále ve svém vyjádření uvádí okolnosti o veřejnosti, tisku, mikrofonu a kameře, které jsou podle obrazového záznamu Spolku Šalamoun přímo nepravdivé.
Člověk už si skoro musí položit otázku, zda se v Brně ještě vede soudní řízení, nebo spíše literární soutěž v tvorbě alternativních verzí reality.
A to není všechno. V usnesení ze dne 13. 1. 2026 se uvádí, že se po vyhlášení usnesení chovankyně, opatrovník i státní zástupce vzdali práva stížnosti a netrvali na písemném odůvodnění. Jenže v protokolu z téhož dne je u opatrovníka uvedeno: „Magistrát města Karlovy Vary – nikdo, omluveni.“ Jinými slovy: opatrovník podle protokolu u jednání nebyl, ale podle usnesení se na místě vzdal stížnosti. To už není právní stát. To je justiční spiritismus.
To nejhorší na tom všem není samotná chyba. Chybu může udělat každý. To nejhorší je drzost, s jakou se chyba přikrývá vrstvami dalších rozporů, polopravd a úředních konstrukcí. Třiatřicet dnů navíc v detenci. Rozpory v úředních listinách. Sporné údaje o záznamu. Osoby vyjadřující se k ději, jehož se podle protokolu neúčastnily. A nakonec vše završeno suchým sdělením, že vlastně nebylo shledáno nic nevhodného.
Jestli toto není Augiášův chlév, pak už opravdu nevíme, co jím je.
Městský soud v Brně dnes nevzbuzuje dojem instituce, která sama umí napravovat své chyby. Vzbuzuje dojem instituce, která považuje veřejnost za natolik bezmocnou nebo natolik hloupou, že si nechá předložit cokoliv. Jednou Janu, podruhé Ivanu, jednou bez záznamu, podruhé se svítícím panelem, jednou poučení, které podle druhé strany vůbec nezaznělo. A nade vším ten uklidňující úřední tón, že vše bylo v pořádku.
Ne, nebylo.
A právě proto je nutné o tom mluvit nahlas. Protože v okamžiku, kdy justice začne zaměňovat osoby, skutečnosti a vlastní odpovědnost, přestává být strážcem práva a mění se v mechanismus, který chrání především sám sebe.
Vítejte v právním státě.
Pomozte nám pokračovat v práci
Spolek Šalamoun není příjemcem žádných státních ani evropských, či jiných dotací. Veškerou činnost vykonáváme pro bono. Každý příspěvek pomáhá financovat odborné analýzy, právní podání, veřejnou práci a pomoc v případech, které by jinak zůstaly bez pozornosti.
Po načtení QR kódu si v bankovní aplikaci zkontrolujte účet a částku.
Proč si ta chytrá soudkyně nepožádala stěžovatele o jeho zvukový záznam jednání? Nechtěla. Zeptala se na názor přítomné státní zástupkyně ten ji postačil!?