aneb další neuvěřitelný případ
Případ Martina Pavlaty byl jedním z prvních, s nimiž se spolek Šalamoun setkal. Už tehdy jsme měli pocit, že se díváme na něco, co by se v právním státě stát nemělo. Následoval však ještě děsivější příběh Mgr. Karly P., která skončila tři roky v detenčním ústavu – nikoli proto, že by někomu ublížila, ale proto, že trvala na dodržování zákona.
Dnes jsme byli přítomni jednání Obvodního soudu pro Prahu 2. A musíme konstatovat, že jsme byli svědky třetího obdobného případu. Tentokrát se týká lékařky, která skončila na týden v detenci proti své vůli.
Je to už třetí psychiatrický „pacient“, který se obrátil na Spolek Šalamoun. A je fér říci, že se objektivně začínáme bát.
MUDr. G. O.
Do České republiky přijela před osmnácti lety na stipendium ke studiu imunologie a mikrobiologie v Hradci Králové. Spolupracovala s ambasádou ve Francii, naučila se obtížný český jazyk a postupně se zapojila do zdejší společnosti.
V jednom z rozhovorů českým médiím uvedla:
„Češi jsou uzavřenější a méně srdeční. Trvá jim déle, než si někoho připustí k tělu. A v určitých ohledech mi nepřijdou tak fér.“
Možná i proto se snažila jít společnosti příkladem – ve svém volném čase pomáhala lidem bez domova jako dobrovolnice.
Dobrovolný příchod. Nedobrovolná detence.
Dne 21. července 2025 se MUDr. G. O. dobrovolně dostavila do Všeobecné fakultní nemocnice. Jako lékařka. Bez věcí. Bez zavazadel. Chtěla opravit jeden svůj lékařský záznam, a to na základě předchozí komunikace s nemocnicí.
Výsledek?
Týden v detenci. Proti své vůli. Bez informování rodiny.
Stejný scénář, jiná oběť
Všechny tři případy mají společný jmenovatel.
Údajné „bludy“.
Podle výpovědi ošetřujícího lékaře u soudu – který pacientku viděl až následující den – byla MUDr. G. O. údajně verbálně agresivní, neústupná, domáhala se opravy lékařské zprávy a nebyla ochotna ke kompromisu. Z těchto důvodů lékař dospěl k závěru, že trpí bludy a rozhodl o jejím nedobrovolném umístění do detence.
Zdravotnický personál ji následně za asistence ochranné služby vtlačil do terapeutického pokoje, kde jí byly proti její vůli podávány silné léky.
Podle její výpovědi si celý týden vůbec nepamatuje. Byla pod vlivem silné medikace. Přitom u soudu zaznělo, že jeden z podávaných léků jako lékařka nesmí užívat, protože jí způsobuje zdravotní komplikace. Přesto jí byl intravenózně podáván.
Po týdnu – zejména pod tlakem přátel – byla propuštěna.
Modus operandi
Martin Pavlata – trval na korektním postupu Policie ČR. Skončil v ústavní léčbě.
Mgr. Karla P. – trvala na zákonných postupech nemocnice a lékařů, obracela se na státní zastupitelství. Osm let izolace, z toho tři roky v detenci.
MUDr. G. O. – trvala na opravě svého lékařského záznamu. Dobrovolně přišla do nemocnice. Sedm dní detence.
„Nebezpeční“ pacienti
Výpověď lékaře u dnešního jednání byla i pro laika znepokojivě nedůvěryhodná.
Neústupnost. Nesouhlas. Absence kompromisu.
To vše má být důvodem k přikurtování, nedobrovolné medikaci a týdenní detenci?
Argument, že jde o akutní nebezpečí pro společnost, zde zcela selhává. O to děsivěji zněly v soudní síni úvahy o „manipulaci s lékařskými zprávami“.
Samoléčba jako zázrak
Jako laik si nelze nevšimnout jedné pozoruhodné skutečnosti.
Mgr. Karla P., která tři roky odmítala medikaci a fundovaně vysvětlovala proč, se po třech letech v detenci „vyléčila sama“ – pobyt v detenci už prý nebyl potřeba (sic!).
MUDr. G. O. byla po týdnu propuštěna a náhle přestala být nebezpečná. Dodnes funguje bez jakýchkoli excesů. Patrně další spontánní uzdravení.
Dědictví, které nezmizelo
Česká psychiatrie má ve skříni kostlivce z dob před listopadem 1989. Řada prominentních psychiatrů spolupracovala se StB a zneužívala důvěrné informace pacientů. Tato kapitola nebyla nikdy poctivě uzavřena.
Jmenujme je otevřeně:
A velká řada dalších.
A dnešní případy ukazují, že nejde o historii, ale o kontinuitu.
Ačkoliv vzorek tří případů není statisticky reprezentativní, lidsky zcela postačuje. Ukazuje, že psychiatrie může být – a zřejmě stále je – mocenským nástrojem proti nepohodlným lidem, aniž by bylo třeba politického kontextu.
Vítejte v právním státě.
Pomozte nám pokračovat v práci
Spolek Šalamoun není příjemcem žádných státních ani evropských, či jiných dotací. Veškerou činnost vykonáváme pro bono. Každý příspěvek pomáhá financovat odborné analýzy, právní podání, veřejnou práci a pomoc v případech, které by jinak zůstaly bez pozornosti.
Po načtení QR kódu si v bankovní aplikaci zkontrolujte účet a částku.