Martin nikdy nebyl odsouzen. Neudělal ani přestupek. Nebyl a není nebezpečný sobě ani okolí. Přesto se z obyčejného studenta posledního ročníku vysoké školy stal „pacient“ zavřený na oddělení, svazovaný popruhy, pod tlakem léků proti své vůli – a nakonec člověk, který z obavy o vlastní život utekl a je dnes v pátrání Policie ČR.
Jak tenhle příběh začal (podle podkladů a výpovědí)
Před třinácti lety se Martin stal terčem brutálního pokusu o vraždu ze strany tehdejšího přítele své matky. Tento pachatel byl za čin pravomocně odsouzen k dlouholetému trestu. Následovaly složité rodinné vztahy a spory o majetek, v jejichž rámci podala matka na Martina několik trestních oznámení.
Policie v souvislosti s tím provedla u Martina doma úkony a zajistila mobilní telefon a notebook. Za účelem zkoumání byly předány znalci Jiřímu Bergerovi (známému z „bitcoinové“ kauzy Jiříkovský). Podle Martina i přiložených podkladů se následně ukázalo, že klíčová data z obou zařízení jsou pryč – telefon i notebook se mu vrátily bez obsahu. Na tento postup si stěžoval. Tím se rozjela spirála, v níž se z člověka bez záznamu stal během pár měsíců „nebezpečný pacient“.
Když o životě rozhodne posudek
První policejní návrh na ústavní hospitalizaci byl zamítnut – bez znaleckého posudku MUDr. Gabriely Leblové. Tam, kde soud vážil běžné podklady, ústavní léčbu neshledal důvodnou.
Policie ČR se nevzdala. Později se však v řízení, rok 2021, objevila MUDr. Gabriela Leblová. Soud podle nás převzal její závěry, aniž by je poctivě ověřil: bez konkrétních důkazů „nebezpečnosti“, bez zvažování mírnějších možností (ambulantní péče). Připomeňme, že podle veřejných čísel má MUDr. Leblová mimořádný objem práce: 355 posudků v roce 2024, 339 v roce 2025 (k dnešku), 697 celkem zpracovaných a dalších 181 rozpracovaných. U takového „posudkového provozu“ si klademe jednoduchou otázku: jde to vůbec dělat individuálně a spravedlivě?
Nejvyšší soud v roce 2023 zasáhl: zrušil ústavní léčbu a Martina nechal propustit. Vytkl, že chyběly potřebné důkazy, soudy neukázaly, v čem je nebezpečí, a fakticky jen přepsaly závěry znalkyně do rozhodnutí.
Jenže v roce 2025 se vše rozjelo znovu. Místo nezávislého, čerstvého pohledu přišla „aktualizace“ starého posudku ze strany MUDr. Léblové. A opět – závěr, že Martin nemá být na svobodě. Mezitím (5 let) přitom normálně žil a studoval. Soud mu zničil šanci uzavřít školu – nestihl odevzdat bakalářku.
Co se dělo uvnitř
Z vzkazů, které Martin posílal z léčebny v Bohnicích ven, mrazí. Píše o kurtování v šesti místech, o léčivech podávaných do žíly proti jeho vůli, o plánech na elektrošoky (odborně „elektrokonvulzivní léčba“). Martin píše:
„Bohnice 36 se mě snaží zabít. Haloperidol, Rivotril, Risperdal, Olanzapin – obrovské dávky. Odmítám léčbu. Svázaný, nateklé ruce a nohy…“
Takové zásahy jsou krajní a mají mít v demokratické zemi místo jen ve výjimečných situacích – a už vůbec ne u člověka bez odsouzení, u kterého nikdo neprokázal, že je pro někoho nebezpečný.
Proč utekl
Martin nechtěl být hrdina. Chtěl dokončit školu, žít klidně. Když ale v ústavu opakovaně zažil svazování a nátlakové podávání léků, když se mluvilo o elektrošocích, zvolil jedinou cestu, které rozuměl: útěk. Z obavy o vlastní život. Dnes je v pátrání Policie ČR. Ne proto, že by někomu ublížil – ale proto, že utíká před něčím, co by neměl zažívat nikdo.
Naše stanovisko
Tenhle příběh je neuvěřitelný. A přesto je pravý. Je to příběh systému, který uvěřil papíru víc než člověku. Příběh, kde nepadly konkrétní skutky, ale padla nejtvrdší opatření. Příběh mladého muže, který nebyl a není nebezpečný, ale přesto skončil za dveřmi, která zamykají život.
Spolek Šalamoun bude případ Martina Pavlaty dál sledovat a popisovat. Ne kvůli senzaci. Kvůli jednoduchému pravidlu: svoboda člověka není papírová. A spravedlnost má nejprve dokazovat, teprve pak brát.
Pomozte nám pokračovat v práci
Spolek Šalamoun není příjemcem žádných státních ani evropských, či jiných dotací. Veškerou činnost vykonáváme pro bono. Každý příspěvek pomáhá financovat odborné analýzy, právní podání, veřejnou práci a pomoc v případech, které by jinak zůstaly bez pozornosti.
Po načtení QR kódu si v bankovní aplikaci zkontrolujte účet a částku.
V civilizovane zemi by pani doktorka uz byla davno ve vezeni – mozna i na 20 let. nebot pacha justicni vrazdy a porusuje mez. umluvu o biomedicine, kdy nikdo nemuze byt nucen k lecbe.
Bohužel.
Zasloužila by si okusit na pavilonu 17 to, co ordinovala svým obětem. Silné dávky psychiatrických „léků“, svazování a nemožnost se bránit. Ponižování. Beznaděj…
Děje se mi podobné. Na základě úplně smyšleného návrhu k omezení svepravnosti a určení mi opatrovníka pro život. Neustále se vyrábí smyšlené důvody, zbavili mě advokátů. Nereagují na opravné prostředky, vytváří upravené spisy dokumenty, něco pošlou něco ne, tedy vůbec nevím, zda následné dny nezmizím a cíl je patrně mě někam zavřít a,, léčit,, . V minulosti se mě ex manžel snažil zavírat na psychiatrii, trestně mě odsoudili za me vlastní přepadení a nyní to po letech pokračuje znovu. Tentokrát je v tom oficiálně ovšem pouze justice. Zbavili mě veškerého majetku, zničili podnikání… Nějaké postupy a zákony, tady vůbec nikoho nezajímají.
matka podala na Martina několik trestních oznámení.
to by me zajimalo, u koho ma „maminka“ dobrou znamost,
ze policajti skacou podle ni
Dobrý den, informace jsou zde:
https://www.facebook.com/share/p/17DgFi4efB
To je hrůza, chce se mi zvracet!!!
A bohužel je to pravda. Psychiatryně Leblová a primář bohnické léčebny Švarc jsou bývalí partneři a jak je vidět, čile spolu i nadále spolupracují. Doporučuji všem k vidění výstavu Psychiatrie – pomoc nebo hrozba , kterou pořádá Občanská komise pro lidská práva. Totalitní zvyk, kdy nepohodlní lidé byli “ odklizeni” do “blázince” a tam postupně zneškodněni silnými dávkami sedativ, elektrošoky a lobotomií, je stále používaný. Lobotomie se k mému zděšení v Bohnické léčebně stále provádí , zatímco např. v USA byla zakázána už před padesáti lety, také zásluhou Miloše Formana a jeho filmu Přelet nad kukaččím hnízdem.