Případ Lukáše Dobeše je varovným příběhem o tom, co se stane, když systém povinného zastoupení selže. Nejde o jeden přešlap, ale o dvojí advokátní zklamání, které Lukášovi postupně zavřelo všechny dveře k účinné ochraně jeho práv. A to ve chvíli, kdy je omezen na osobní svobodě a jeho možnosti bránit se jsou minimální.
Celnar: promarněné dovolání, zavřené dveře k Ústavnímu soudu
První advokát, JUDr. Celnar, ve chvíli, kdy rodičům došly peníze, neřekl Lukášovi, že má právo na ustanoveného obhájce ex offo. To je povinnost tak základní, že její nesplnění působí až nepochopitelně. Výsledek? Nepodal dovolání k Nejvyššímu soudu.
Tímto jediným krokem Lukáš přišel o možnost, aby jeho věc přezkoumal Nejvyšší soud a následně i Ústavní soud. Přitom právě Ústavní soud se v minulosti k důkazům z pachových stop postavil kriticky. Jenže Lukáš se téhle kontroly nikdy nedočkal.
Šmeral: klamání klienta a ztracená cesta do Štrasburku
Po Celnarovi nastoupil další advokát, tentokrát ustanovený ex offo – Mgr. Martin Šmeral. Ústavní stížnost Lukáše Dobeše byla odmítnuta 2. dubna 2025. Soud rozhodnutí doručil jemu jako advokátovi. A tady měl nastoupit základní, elementární krok: předat usnesení klientovi.
Nestalo se. Naopak – Šmeral Lukáše neinformoval a dokonce mu tvrdil, že Ústavní soud dosud nerozhodl. Mezitím ale uběhla čtyřměsíční lhůta k podání stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva. Poslední šance, jak se domoci spravedlnosti, zmizela.
Tohle není chyba z nepozornosti. To je vědomé selhání, které má fatální následky. Advokát, který má klienta hájit, se stal jeho největší překážkou.
Dva advokáti – dvě fatální selhání
Celnar zavřel cestu k Nejvyššímu a Ústavnímu soudu. Šmeral zablokoval poslední možnost ve Štrasburku. Řetěz dvou advokátních zrad způsobil, že Lukáš Dobeš zůstal ve vězení bez možnosti skutečného, vícestupňového přezkumu svého případu.
A to je třeba zdůraznit: Lukáš je ve výkonu trestu. Nemůže si sám vyžádat soudní rozhodnutí, nemá přístup k internetu, jeho korespondence podléhá kontrole. Je zcela závislý na svém obhájci. A právě proto je povinnost advokáta informovat klienta o rozhodnutích soudů ještě zásadnější.
Denegatio iustitiae v praxi
V právní řeči se tomu říká denegatio iustitiae – odepření spravedlnosti. V lidské řeči to znamená, že člověk sedí ve vězení, aniž by kdy dostal šanci, aby jeho případ přezkoumaly nejvyšší soudní instance v ČR nebo mezinárodní soud ve Štrasburku.
Judikatura ESLP je přitom jasná: pokud stát vyžaduje povinné zastoupení advokátem, nese odpovědnost i za to, že tato právní pomoc je účinná, nikoli jen iluzorní (Artico v. Italy). V kauze Lukáše Dobeše byla obhajoba pouhou iluzí.
Závěr
Dva advokáti, dvě fatální selhání. Výsledek je devastující: Lukáš Dobeš přišel o reálnou možnost bránit svá práva jak před českými vrcholnými soudy, tak před Evropským soudem pro lidská práva.
Lidsky řečeno: Lukáš měl na advokáty obrovskou smůlu. Jenže spravedlnost nesmí stát na štěstí nebo smůle. Spravedlnost musí být systémová, předvídatelná a skutečná. A to je přesně to, co v jeho případě zcela selhalo.
Pomozte nám pokračovat v práci
Spolek Šalamoun není příjemcem žádných státních ani evropských, či jiných dotací. Veškerou činnost vykonáváme pro bono. Každý příspěvek pomáhá financovat odborné analýzy, právní podání, veřejnou práci a pomoc v případech, které by jinak zůstaly bez pozornosti.
Po načtení QR kódu si v bankovní aplikaci zkontrolujte účet a částku.
Dobrý den, jste ochotni zveřejnit rozsudek, na základě kterého byl Dobeš odsouzený? V roce 2017 přece není možné, že byl odsouzený „pouze“ na základě pachovky, jak tvrdíte..děkuji
Vážená paní Balajková,
děkujeme Vám za Váš dotaz.
Rozsudek, na jehož základě byl pan Dobeš odsouzen, nemáme k dispozici v anonymizované podobě, kterou bychom mohli zveřejnit. Pokud o něj máte zájem, je možné si jej oficiálně vyžádat v anonymizované verzi podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, přímo u příslušného soudu.
Dovolíme si současně jemně upozornit, že po více než 32 letech zkušeností s fungováním české justice jsme velmi opatrní s kategorickými tvrzeními typu „to přece není možné“. Praxe nás bohužel opakovaně naučila, že v trestních řízeních se objevují postupy a důkazní konstrukce, které by ještě před několika lety mnozí považovali za nemyslitelné.
Z Vaší formulace usuzujeme, že pravděpodobně nemáte k dispozici širší informace o problematice pachových stop, jejich reálném používání v české trestní praxi ani o odborných pochybnostech, které jsou s touto metodou dlouhodobě spojeny. Některé relevantní odborné prameny, argumenty i odkazy na judikaturu jsme shrnuli v naší odpovědi zde:
https://spoleksalamoun.com/2026/01/29/pachova-stopa-tendencni-nevyvazeny-a-nepravdivy-porad/
V případě Vašeho zájmu Vám rádi poskytneme další doplňující informace, které Vám – dovolíme si zde drobnou ironii – mohou pomoci poněkud přehodnotit názor, že „to není možné“.
S pozdravem
Spolek Šalamoun
Václav Peričevič
http://www.spoleksalamoun.com