Český trestní zákoník umožňuje odsouzeným za splnění zákonných podmínek podmíněné propuštění již po vykonání jedné třetiny trestu. Jenže mezi tím, co umožňuje zákon, a tím, co se skutečně odehrává ve věznicích a u soudů, může být propast.
Spolek Šalamoun se setkal s případem odsouzeného k šestiměsíčnímu trestu odnětí svobody. Po dvou měsících splnil zákonnou časovou podmínku pro podmíněné propuštění. Soud však jeho žádost zamítl mimo jiné proto, že věznice dosud nedokončila první tříměsíční hodnocení jeho chování.
To má být hotové až téměř po pěti měsících výkonu šestiměsíčního trestu.
A nyní přichází skutečná absurdita.
Podle § 331 odst. 5 trestního řádu může odsouzený po pravomocném zamítnutí návrhu zpravidla podat další vlastní žádost až za šest měsíců. Jenže v té době už bude dávno na svobodě, protože celý trest skončí.
Soud tedy čeká na hodnocení, které odsouzený už nebude moci využít k podání další vlastní žádosti.
Nejde přitom pouze o selhání v jedné konkrétní věci. Jde o systémový problém, který může u krátkodobých trestů fakticky znemožňovat podmíněné propuštění. V uvedeném případě věznice stanovila odsouzenému program zacházení až 18. září 2026, tedy téměř dva měsíce po jeho dobrovolném nástupu do výkonu trestu a pouhých devět dnů před splněním zákonné časové podmínky. První hodnocení má být dokončeno až 18. prosince 2026, zatímco celý trest skončí již 27. ledna 2027. Soud přitom právě absenci tohoto hodnocení používá jako jeden z důvodů zamítnutí. Odsouzený tak splní zákonnou časovou podmínku dříve, než věznice vůbec začne vyhodnocovat jeho program zacházení, a na dokončené hodnocení si má počkat téměř do konce trestu. Pokud by teprve následně mělo začít další řízení, zbývající čas by byl minimální. Po pravomocném zamítnutí vlastního návrhu navíc zpravidla ani nemůže podat nový. Zákon mu tedy možnost podmíněného propuštění přiznává, zatímco způsob jeho praktického uplatňování ji může učinit nedosažitelnou.
Přitom do výkonu trestu nastoupil dobrovolně, věznice ho zařadila do nízkého stupně zabezpečení, umožnila mu pracovat s volným pohybem mimo věznici a neměla výhrady k jeho pracovní morálce. Přesto soud uzavřel, že polepšení nebylo prokázáno.
Nezpochybňujeme právo soudu žádost zamítnout, pokud nejsou splněny zákonné podmínky. Zpochybňujeme však přístup, při kterém se administrativní hodnoticí období věznice fakticky stává překážkou využití zákonného institutu podmíněného propuštění.
A celou tuto absurditu financují daňoví poplatníci. Každý další den věznění stojí veřejné prostředky. V konkrétním případě přitom podle našich informací odsouzenému již byl vrácen řidičský průkaz, což je významné pro posouzení rizika opakování jeho předchozí trestné činnosti související s řízením přes zákaz. Jinak řečeno nemůže pokračovat v trestné činnosti, protože ŘP mu byl již vrácen.
O to důležitější je individuálně posoudit, zda další věznění skutečně plní svůj účel.
Zvlášť pozoruhodné je, že od 1. ledna 2026 zákon při splnění všech stanovených podmínek používá formulaci, že soud odsouzeného podmíněně propustí, nikoli že jej propustit pouze může.
Podmíněné propuštění samozřejmě není automatickým nárokem. Nemělo by však být ani právem, které existuje jen na papíře.
Pokud odsouzenému skončí celý trest dříve, než mu procesní pravidla dovolí znovu požádat o podmíněné propuštění, je namístě ptát se, zda současná praxe skutečně odpovídá smyslu zákona.
Protože vězení nemá sloužit k tomu, aby se stihly vyplnit formuláře.
Spolek Šalamoun
Pomozte nám pokračovat v práci
Spolek Šalamoun není příjemcem žádných státních ani evropských, či jiných dotací. Veškerou činnost vykonáváme pro bono. Každý příspěvek pomáhá financovat odborné analýzy, právní podání, veřejnou práci a pomoc v případech, které by jinak zůstaly bez pozornosti.
Po načtení QR kódu si v bankovní aplikaci zkontrolujte účet a částku.