Česká justice objevila novou podmínku podmíněného propuštění: kajícný dopis správci daně
Trestní zákoník zná vykonání stanovené části trestu, prokázané polepšení, předpoklad řádného života a snahu nahradit způsobenou škodu. Obvodní soud pro Prahu 6 však nyní objevil ještě jednu podmínku, kterou zákonodárce zřejmě opomněl do zákona napsat: odsouzený se musí omluvit finančnímu úřadu. Bez omluvného dopisu totiž podle soudu zřejmě nelze dospět k závěru, že se člověk skutečně polepšil.
České trestní právo se opět posunulo o významný krok vpřed.
Dosud jsme se domnívali, že při rozhodování o podmíněném propuštění soud zkoumá, zda odsouzený vykonal předepsanou část trestu, zda se ve výkonu trestu polepšil a zda lze očekávat, že po propuštění povede řádný život.
To však bylo zjevně příliš jednoduché.
Obvodní soud pro Prahu 6 nyní přišel s inovativním resocializačním nástrojem, který v trestním zákoníku sice nenajdeme, ale o to významnější patrně je: omluvou finančnímu úřadu.
V rozhodnutí o žádosti X.Y. o podmíněné propuštění soud odsouzenému vytkl, že se nepokusil kontaktovat správce daně, informovat jej o své situaci, jednat o budoucím plnění a především se mu neomluvil. Ze sdělení správce daně podle soudu vyplynulo, že odsouzený finanční úřad „nijak nekontaktoval, neomluvil se, ani jiným způsobem neprojevil vůli škodu v budoucnu uhradit“. Právě tuto skutečnost soud použil jako jeden z argumentů pro závěr, že odsouzený neprokázal dostatečnou snahu napravit následky svého jednání.
Spolek Šalamoun se za více než tři desetiletí své činnosti setkal s nejrůznějšími důvody, proč soudy odmítají odsouzené podmíněně propustit.
Setkali jsme se s požadavkem hlubší sebereflexe. S nedostatečným náhledem na trestnou činnost. S nízkým počtem kázeňských odměn. S příliš krátkou dobou bez kázeňského trestu. S tím, že odsouzený pracuje málo, vzdělává se málo, lituje málo nebo se polepšuje způsobem, který soud nepovažuje za dostatečně nadstandardní.
Ale požadavek, aby se odsouzený omluvil finančnímu úřadu?
To je skutečné novum.
Zákon požaduje snahu nahradit škodu. Nikoli dopis plný lítosti
Podle § 88 odst. 4 trestního zákoníku soud při hodnocení polepšení přihlíží zejména k chování odsouzeného ve výkonu trestu, k plnění jeho povinností a ke snaze nahradit škodu, vydat bezdůvodné obohacení nebo odstranit jiné škodlivé následky trestného činu.
To je zcela legitimní.
Soud může zkoumat, zda odsouzený podle svých reálných možností škodu hradí, zda spolupracuje s insolvenčním správcem, zda se zajímá o stav svých závazků a zda má realistický plán, jak je po propuštění řešit.
V zákoně však nenalezneme jediné slovo o povinnosti omluvit se finančnímu úřadu. Zákon požaduje snahu napravit škodlivé následky, nikoli absolvování korespondenčního kurzu pokání. Aktuální znění § 88 vyjmenovává zákonné podmínky podmíněného propuštění, ale omluvný dopis správnímu úřadu mezi nimi skutečně není.
Omluva může mít pochopitelně význam v případech, kde existuje konkrétní lidská oběť. Ublíží-li pachatel člověku, může upřímná omluva něco vypovědět o jeho empatii, převzetí odpovědnosti a pochopení způsobené újmy.
Ani tehdy však nejde o samostatnou zákonnou podmínku podmíněného propuštění.
V posuzovaném případě navíc nejde o násilný trestný čin s konkrétní osobní obětí. Poškozeným je Česká republika, zastoupená Finančním úřadem pro hlavní město Prahu. Finanční úřad je správní orgán. Nemá bolest, strach, trauma ani narušený rodinný život. Nemůže se po přečtení dopisu emocionálně uzdravit. Jeho případnou újmu lze napravit především penězi a zákonným plněním, nikoli větou „vážený finanční úřade, je mi to líto“.
Soud přesto z absence takové omluvy dovodil nedostatek snahy po nápravě.
Vážený finanční úřade, hluboce lituji zásahu do inkasa DPH
Podle nové soudní logiky patrně nebude stačit, aby odsouzený pracoval, plnil program zacházení, neměl kázeňské tresty, získal odměny, studoval, udržoval rodinné vazby a snižoval kriminogenní rizika.
Bude nutné přiložit také dopis.
Například:
Vážený Finanční úřade pro hlavní město Prahu,
dovolte mi, abych se Vám upřímně omluvil za zásah do příjmové stránky státního rozpočtu. Hluboce lituji komplikací, které mé jednání mohlo způsobit Vašim útvarům, referentům, tabulkám, metodickým pokynům a elektronickým formulářům. Věřím, že čas zahojí nejen mezilidské rány, ale také nesoulad mezi předepsanou a skutečně uhrazenou daňovou povinností.
Možná by měla Finanční správa pro tyto účely vytvořit nový formulář.
OML–FÚ 01 – Oznámení o lítosti odsouzeného.
Povinnými přílohami by mohly být:
- potvrzení věznice o pravosti podpisu,
- čestné prohlášení, že omluva nebyla napsána pouze za účelem podmíněného propuštění,
- psychologický posudek na upřímnost lítosti,
- tabulka emočních dopadů na veřejný rozpočet,
- potvrzení správce daně, že omluvu přijal a necítí se již poškozen.
Finanční správa je tvořena soustavou orgánů podřízených Ministerstvu financí. Jestliže tedy dovedeme novou soudní logiku do jejího přirozeného konce, neměli by odsouzení psát pouze místně příslušnému finančnímu úřadu.
Měli by psát rovnou paní ministryni financí.
Touto funkcí je v současnosti pověřena Alena Schillerová.
Vážená paní ministryně Schillerová, prosím, odpusťte
Každý odsouzený za daňový trestný čin by tedy mohl být před podáním žádosti o podmíněné propuštění poučen:
„Nejdříve napište paní ministryni Schillerové.“
Dopis by mohl znít následovně:
Vážená paní ministryně,
tímto se Vám osobně omlouvám za škodu způsobenou České republice. Uvědomuji si, že jste v důsledku mého jednání mohla mít složitější sestavování státního rozpočtu. Lituji, že jsem svým dílem přispěl k deficitu veřejných financí, a slibuji, že po propuštění již nebudu narušovat fiskální stabilitu České republiky.
Ministerstvo financí by následně mohlo zřídit odbor přijímání omluv odsouzených.
Ten by posuzoval:
- zda byla omluva dostatečně procítěná,
- zda obsahovala správné oslovení,
- zda odsouzený projevil vztah ke státnímu rozpočtu,
- zda uznal zásadu řádného výběru daní,
- zda dopis nevykazuje znaky účelovosti.
Výsledek by se zasílal soudu.
„Omluva přijata, nicméně nebyla dostatečně nadstandardní.“
Žádost se zamítá.
Nemůžete platit? Tak se alespoň omluvte
Na celé věci je nejpozoruhodnější ještě jedna okolnost.
Soud sám připustil, že odsouzený se nachází v konkursu a jeho reálná možnost škodu hradit je omezená. Přesto mu vytkl, že správce daně nekontaktoval, neomluvil se mu a nejednal s ním o možném budoucím plnění.
Jinými slovy:
Soud uznal, že odsouzený momentálně platit nemůže. Aby však nebyla tato objektivní nemožnost příliš jednoduchá, nahradil skutečné plnění symbolickým úkonem. Nemůžete škodu hradit? Alespoň napište dopis.
Omluva se tak stala jakousi bezhotovostní náhradou náhrady škody.
To je ovšem právně velmi problematické. Soud má hodnotit skutečnou snahu odsouzeného podle jeho reálných možností. Nemá vytvářet formální test sestávající z toho, zda odsouzený kontaktoval konkrétní úřad a použil předepsaná slova lítosti.
Ostatně ani samotné uhrazení celé škody není automatickou podmínkou podmíněného propuštění. Ústavní soud dlouhodobě požaduje, aby soudy hodnotily reálné možnosti odsouzeného a aby z jednotlivých kritérií nevytvářely mechanické překážky.
O to méně může být zákonnou podmínkou omluva správnímu úřadu.
Finanční úřad není zraněný člověk
Nejde o zlehčování škody způsobené daňovou trestnou činností.
Škoda způsobená státu je skutečná. Může být vysoká a pachatel za ni musí nést odpovědnost. Soud má plné právo zkoumat, zda odsouzený svou odpovědnost chápe, zda se nepokouší své jednání bagatelizovat a zda je připraven následky podle svých možností napravovat.
Jenže mezi převzetím odpovědnosti a omluvou finančnímu úřadu je podstatný rozdíl.
Odpovědnost se prokazuje skutky:
- řádným plněním povinností,
- legálním způsobem života,
- spoluprací při řešení závazků,
- splácením podle reálných možností,
- odstraněním příčin, které vedly k trestné činnosti.
Nikoli povinnou korespondencí se státním orgánem.
Finanční úřad není člověk, kterému pachatel zničil zdraví, připravil jej o blízkou osobu nebo způsobil psychické trauma. Je to organizační složka státu vykonávající správu daní. Omluva adresovaná úřadu může být symbolickým gestem, jestliže ji odsouzený učiní dobrovolně. Nemůže se však stát novou, soudem vytvořenou podmínkou pro návrat na svobodu.
Co přijde příště?
Logika tohoto rozhodnutí otevírá netušené možnosti.
Odsouzený za poškození vozidla se bude muset omluvit registru silničních vozidel.
Odsouzený za dotační podvod napíše kajícný dopis poskytovateli dotace.
Odsouzený za neoprávněné čerpání dávky se omluví úřadu práce, ideálně každému zaměstnanci příslušného oddělení zvlášť.
A člověk odsouzený za maření výkonu úředního rozhodnutí se omluví samotnému úřednímu rozhodnutí.
Bez omluvy totiž zřejmě není polepšení.
Bez polepšení není podmíněné propuštění.
A bez správně nadepsané obálky není svoboda.
Soud není ministerstvo nových podmínek
Podmínky podmíněného propuštění stanoví zákon. Soud je má individuálně a spravedlivě posoudit, nikoli je rozšiřovat podle vlastní představy o tom, jak má vypadat správně kajícný odsouzený.
Jestliže zákon požaduje snahu nahradit škodu, musí soud zkoumat reálnou, právně možnou a materiálně smysluplnou snahu škodu napravit.
Nemůže namísto ní zavést povinnou omluvu finančnímu úřadu.
A už vůbec nemůže z absence takové omluvy vytvářet důkaz, že se odsouzený nepolepšil.
Městský soud v Praze přesto stížnost odsouzeného zamítl a rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 ponechal v platnosti.
Česká justice tak možná právě založila nový obor trestní resocializace: penitenciární úřední korespondenci.
Doporučujeme proto všem odsouzeným za hospodářskou a daňovou trestnou činnost, aby nic neponechávali náhodě.
Pracovat ve věznici nestačí. Bez kázeňských trestů být nestačí. Plnit program zacházení nestačí. Studovat nestačí. Mít rodinné zázemí nestačí.
Především je třeba napsat dopis.
Nejlépe s předstihem.
A pro jistotu ve třech vyhotoveních.
Vítejte v právním státě.
Pomozte nám pokračovat v práci
Spolek Šalamoun není příjemcem žádných státních ani evropských, či jiných dotací. Veškerou činnost vykonáváme pro bono. Každý příspěvek pomáhá financovat odborné analýzy, právní podání, veřejnou práci a pomoc v případech, které by jinak zůstaly bez pozornosti.
Po načtení QR kódu si v bankovní aplikaci zkontrolujte účet a částku.
Podvedl stát a ostatní spoluobčany krácením DPH?
Věnujte raději pozornost jiným justičním přehmatům a přestaňte adorovat dlužníka Buráně a jiné zloděje.