Ministerstvo spravedlnosti má spravedlnost v názvu. V praxi by to mělo znamenat také elementární respekt k zákonným lhůtám, k právům občanů a k veřejným prostředkům.
V jedné z věcí Spolku Šalamoun se však opět ukázalo, že stát někdy začne jednat až ve chvíli, kdy je k tomu donucen žalobou. A účet za tuto nečinnost nakonec nezaplatí konkrétní úředník, který měl rozhodnout včas. Zaplatí jej stát. Tedy daňový poplatník.
O co šlo?
Spolek Šalamoun podal žádost podle zákona č. 106/1999 Sb. o informace týkající se soudce Mgr. Davida Otevřela, a to v souvislosti s jeho profesní kariérou a otázkami vypovídajícími o míře dodržování pravidel profesní etiky soudce.
Městský soud v Brně žádost částečně odmítl. Spolek Šalamoun proti tomuto rozhodnutí podal odvolání dne 2. února 2026.
Ministerstvo spravedlnosti jako nadřízený orgán mělo o odvolání rozhodnout ve lhůtě stanovené zákonem. Nerozhodlo.
Spolek Šalamoun proto nejprve využil prostředek proti nečinnosti. Ani to k vydání rozhodnutí nevedlo. Nezbylo tedy než podat žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu.
A pak se stalo to, co se ve sporech se státem stává až příliš často: Ministerstvo spravedlnosti se „náhle probudilo“ až po podání žaloby.
Teprve poté vydalo rozhodnutí, kterým původní rozhodnutí Městského soudu v Brně zrušilo a věc mu vrátilo k novému projednání.
Soud potvrdil, že žaloba byla důvodná
Městský soud v Praze v usnesení ze dne 2. června 2026 výslovně konstatoval, že žaloba Spolku Šalamoun byla podána důvodně.
Jinak řečeno: Spolek Šalamoun nežaloval stát z rozmaru, z procesní taktiky ani proto, aby někoho obtěžoval. Žaloba byla důsledkem toho, že Ministerstvo spravedlnosti ve věci nekonalo včas.
Protože Ministerstvo rozhodlo až po podání žaloby, Spolek Šalamoun žalobu vzal zpět. Řízení bylo zastaveno.
Jenže tím věc nekončí.
Soud současně uložil Ministerstvu spravedlnosti povinnost zaplatit Spolku Šalamoun náklady řízení ve výši 16 210 Kč.
Kolik stojí jedna zbytečná nečinnost?
Částka 16 210 Kč sama o sobě státní rozpočet nezboří.
To ale není podstata věci.
Podstata je v tom, že tyto náklady vůbec nemusely vzniknout. Stačilo, aby Ministerstvo spravedlnosti rozhodlo včas, tedy tak, jak mu ukládá zákon.
Nešlo o složitou organizační otázku. Nešlo o nepředvídatelnou situaci. Nešlo o vyšší moc. Šlo o standardní řízení o odvolání proti rozhodnutí podle zákona o svobodném přístupu k informacím.
Jestliže stát nejedná, občan nebo spolek se musí bránit. Pokud se bránit nechce, stát svou nečinností fakticky vítězí. Pokud se brání, vznikají náklady. A když soud následně potvrdí, že žaloba byla důvodná, stát tyto náklady hradí.
Takový postup nelze označit za odpovědné zacházení s veřejnými prostředky.
Péče řádného hospodáře?
V soukromém právu se od osob, které spravují cizí majetek, očekává, že budou jednat pečlivě, odpovědně a s potřebnými znalostmi. V běžném jazyce tomu říkáme péče řádného hospodáře.
U státu by měl platit přinejmenším stejný standard.
Veřejné prostředky nejsou peníze úředníků. Nejsou to peníze ministerstva. Jsou to peníze občanů.
Jestliže orgán veřejné moci nečinností vyvolá soudní spor, který následně prohraje alespoň v otázce důvodnosti podané žaloby, a stát kvůli tomu musí zaplatit náklady řízení, je namístě položit jednoduchou otázku:
Jednal stát jako řádný hospodář?
Podle našeho názoru nikoli.
Péče řádného hospodáře totiž neznamená pouze to, že se peníze formálně zaúčtují do správné kolonky. Znamená také schopnost zabránit zbytečným nákladům. Znamená respekt k právním lhůtám. Znamená předvídatelné, zákonné a odpovědné jednání.
V této věci vznikl náklad jen proto, že Ministerstvo spravedlnosti neučinilo včas to, co učinit mělo.
Nejde o 16 210 Kč. Jde o princip.
Možná se najde někdo, kdo řekne, že 16 210 Kč je v rozpočtu Ministerstva spravedlnosti zanedbatelná částka.
To je právě ten problém.
Stejnou logikou lze omluvit každé jednotlivé pochybení, každé zbytečné řízení, každé opožděné rozhodnutí a každou částku, která se z veřejných peněz zaplatí jen proto, že orgán státu nepostupoval včas a řádně.
Jenže stát nemá právo být nedbalý jen proto, že účet platí někdo jiný.
A už vůbec by takto nemělo postupovat Ministerstvo spravedlnosti, tedy orgán, který má být garantem zákonnosti, procesní kázně a respektu k právům osob.
Kdo ponese odpovědnost?
Spolek Šalamoun bude vždy trvat na tom, že veřejná moc musí být kontrolována.
Ne proto, že bychom měli zálibu v soudních sporech. Ale proto, že bez veřejné kontroly se z nečinnosti stává zvyk, z průtahů metoda a z veřejných peněz účet bez konkrétní odpovědnosti.
V této věci je výsledek jasný: Ministerstvo spravedlnosti rozhodlo až po podání žaloby. Soud konstatoval, že žaloba byla podána důvodně. Stát musí zaplatit náklady řízení.
A proto se ptáme:
Kolikrát ještě budou občané platit za to, že orgány veřejné moci začnou dodržovat zákon až poté, co jsou zažalovány?
Protože to se skutečně nevyplatí.
Vítejte v právním státě
JUDr. PhDr. Miroslav Špadrna Ph.D
Pomozte nám pokračovat v práci
Spolek Šalamoun není příjemcem žádných státních ani evropských, či jiných dotací. Veškerou činnost vykonáváme pro bono. Každý příspěvek pomáhá financovat odborné analýzy, právní podání, veřejnou práci a pomoc v případech, které by jinak zůstaly bez pozornosti.
Po načtení QR kódu si v bankovní aplikaci zkontrolujte účet a částku.
Jsem toho názoru, že by náhradu škody mělo ministerstvo strhnout z platu zaměstnanci, který ji způsobil. Či lépe, kdo zodpovídá za MS ČR – a to je jestli se nemýlím sám ministr! Bylo by to společensky prospěšné už proto, aby se taková nekalá věc příliš často neopakovala. Rovněž ministrovi by se mohla dané částka snadno strhávat z platu, jako se to dělá občanům. Není přeci žádnou výjimkou.