Spolek Šalamoun analyzoval vzorek 151 rozhodnutí o podmíněném propuštění vydaných v prvním měsíci účinnosti novely § 88 trestního zákoníku (účinnost od 1. 1. 2026). Cíl byl jednoduchý: zjistit, jak se nová dikce „soud … propustí“ promítá do praxe.
Výsledek je (bohužel) ještě „zajímavější“: rozhodovací praxe se v našem vzorku fakticky nedá seriozně porovnat, protože u naprosté většiny zamítavých usnesení chybí jakékoli odůvodnění. A když odůvodnění výjimečně existuje, jen v 11%, tak jen 3 odsouzení si podali stížnost.
Data a metodika
- Datový soubor: 151 PDF dokumentů (usnesení a související listiny) vyhotovených v období 1. 1. 2026–31. 1. 2026.
- Z toho:
- 91 rozhodnutí žádosti o podmíněné propuštění vyhovuje (propouští na svobodu),
- 60 dokumentů spadá do kategorie „zamítá“,
- 1 dokument je mimo běžnou klasifikaci (mimoběžný/předčasný návrh – procesně odlišná situace).
- Po vyřazení tohoto mimoběžného návrhu zbývá 59 skutečně zamítavých rozhodnutí.
- Z těchto 59 zamítnutí má odůvodnění pouze 7 rozhodnutí, tj. 7/59 = 11,9 %.
Těch 7 odůvodněných zamítnutí (a tedy jediný materiál, na kterém lze vůbec analyzovat argumentaci soudů) pochází z těchto soudů:
- Okresní soud v Pardubicích (0 PP 216/2025-69),
- Okresní soud v Příbrami (2 PP 84/2025-56),
- Okresní soud v Trutnově (17 PP 121/2025-59),
- Okresní soud Plzeň-město (1 PP 161/2025; 32 PP 81/2025),
- Okresní soud Brno-venkov (12 PP 45/2025-31; 12 PP 43/2025-39).
II. Co se změnilo v § 88 od 1. 1. 2026
Novela přeformulovala jádro § 88 tak, že z „může“ udělala „propustí“. Tedy (zjednodušeně): při splnění podmínek už nejde o „milost“ v diskreci soudu, ale o zákonný následek.
Nejde o kosmetiku: jazyk zákona je v trestním právu záměrně normativní. Rozdíl mezi „může“ a „propustí“ je rozdíl mezi diskrecí a povinností – ovšem pouze za předpokladu, že jsou skutečně splněny zákonné podmínky (výkon stanovené části trestu + prokázané polepšení + očekávání řádného života / záruka za dovršení nápravy).
III. „Soud může…“ aneb Trutnov ještě novelu nezaregistroval
V usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 6. 1. 2026, č. j. 17 PP 121/2025-59, se v odůvodnění objevuje tato pasáž:
„Podle § 88 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku po výkonu poloviny uloženého trestu odnětí svobody může soud odsouzeného podmíněně propustit na svobodu…“
Jenže od 1. 1. 2026 je základní dikce § 88 odst. 1 jiná: „Soud odsouzeného podmíněně propustí na svobodu, jestliže…“
A teď ten jemný, téměř nepostřehnutelný rozdíl: zákon už neříká „může“, ale „propustí“. Pokud někdo u soudu 6. ledna 2026 stále opisuje starou větu, nejde o „tvůrčí interpretaci“; jde o to, že šablona přežila novelu. Což je samo o sobě výmluvné (a pro praxi dost varovné).
IV. Proč 89 % zamítnutí nemá odůvodnění
Tenhle problém nevznikl „náhodou“. Procesní klíč je § 136 odst. 3 trestního řádu: pokud se po vyhlášení usnesení odsouzený i státní zástupce vzdají práva stížnosti a netrvají na písemném odůvodnění, soud vyhotoví zjednodušené usnesení bez odůvodnění.
Praktický důsledek v našem vzorku: u 89 % zamítnutí neznáme vůbec nic z argumentace, protože se účastníci vzdali stížnosti přímo ve veřejném zasedání, a soud tak odůvodnění „legálně nemusel“ napsat.
V. Proč se odsouzení stížnosti vzdávají
Nejsilnější argument vidíme v tomto. Pokud se odsouzený vzdá stížnosti, usnesení nabyde právní moci okamžitě – a tím se mu začne dříve počítat šestiměsíční lhůta pro opakování návrhu. Ta běží „od právní moci“ zamítavého rozhodnutí (a platí i pro zpětvzetí).
Jinými slovy: stížnost může (ne vždy, ale často) znamenat několik měsíců čekání navíc, zatímco „vzdání se“ znamená rychlejší start další šance. Pokud je v praxi úspěšnost stížností nízká, je tohle čistý procesní kalkul.
Objektivně jsme vůbec nepředpokládali, že číslo bude tak vysoké.
VI. Sedm odůvodněných zamítnutí: co soudy skutečně říkají
Níže je stručná syntéza důvodů zamítnutí – vytažená výlučně z odůvodnění sedmi rozhodnutí:
- 0 PP 216/2025-69 – OS Pardubice (5. 1. 2026)
Jádro: negativní prognóza. Opakovaná trestní minulost; předchozí tresty ani zázemí (ubytování/práce) nevedly ke změně; pochybnosti, že povede řádný život. - 2 PP 84/2025-56 – OS Příbram (7. 1. 2026)
Jádro: neprokázané polepšení. Krátká doba ve výkonu, absence pozitivního hodnocení; minulá „šance“ (podmínky) nevyužita; kriminogenní rizika nesnížena. - 17 PP 121/2025-59 – OS Trutnov (6. 1. 2026)
Jádro: negativní prognóza při extrémní recidivě. V odůvodnění zaznívá, že odsouzený byl mnohonásobně trestán a ve výkonu opakovaně; soud nemá jistotu řádného života během zkušební doby. - 1 PP 161/2025 – OS Plzeň-město (9. 1. 2026)
Jádro: neprokázané polepšení + přetrvávající kriminogenní faktory. Opakované páchání trestné činnosti po právní moci prvního odsuzujícího rozsudku; průměrné plnění povinností; problém závislosti a financí/dluhů. - 32 PP 81/2025 – OS Plzeň-město (5. 1. 2026)
Jádro: splněna jen 1 z 3 podmínek. Soud explicitně pracuje s „vysokým rizikem recidivy“ a konstatuje nesplnění prognózy řádného života. - 12 PP 45/2025-31 – OS Brno-venkov (13. 1. 2026)
Jádro: neplnění programu zacházení / rezervy. Slabá práce, vzdělávání, dluhy; pochyby o reálném zajištění bydlení a práce; pochybnosti o pracovních návycích; soud výslovně zmiňuje „i dle novely“ nesplnění podmínek. - 12 PP 43/2025-39 – OS Brno-venkov (13. 1. 2026)
Jádro: chybějící náhled, extrémní dluhy, trestná činnost i při dohledu. Soud uvádí, že když není splněna 2. podmínka (polepšení), 3. podmínku už ani neřeší.
VI.a Procesní paradox: kde je odůvodnění, tam často není stížnost
U sedmi odůvodněných zamítnutí je navíc výrazná disproporce mezi existencí odůvodnění a reálným přezkumem:
- 0 PP 216/2025-69: odsouzený stížnost nepodal (rozhodnutí nabylo právní moci).
- 2 PP 84/2025-56: odsouzený stížnost nepodal (rozhodnutí nabylo právní moci).
- 17 PP 121/2025-59: (stav dle spisu) bez stížnostního přezkumu.
- 1 PP 161/2025: odsouzený stížnost podal, ale následně ji vzal zpět (pravomocné zůstalo na rozhodnutí OS).
- 32 PP 81/2025: odsouzený stížnost podal; stížnostní soud ji zamítl (jediný uzavřený stížnostní přezkum v našem lednovém souboru).
- 12 PP 45/2025-31 a 12 PP 43/2025-39: odsouzený stížnost podal, ale ke dni zpracování analýzy nebylo (dle dostupných informací) rozhodnuto.
Důsledek: i když máme 7 odůvodnění, „nový“ § 88 se v lednu 2026 reálně promítl do uzavřeného dvouinstančního přezkumu jen v jediném případě – a to navíc v kauze s mimořádně nepříznivými resocializačními parametry.
VII. Co z toho plyne pro „aplikaci novely“ v praxi
- Očekávání, že se v lednu 2026 „rychle projudikuje“ nová praxe § 88, naráží na realitu § 136 odst. 3 tr. řádu: bez odůvodnění není co analyzovat.
- Z 59 zamítnutí máme odůvodnění jen u 7 – to je datově mizivý základ pro obecné závěry.
- Navíc i u těch 7 případů často nedošlo k plnohodnotnému stížnostnímu přezkumu (nepodáno / vzato zpět / čeká se). To znamená, že „nový“ § 88 zatím prakticky neměl šanci projít standardním přezkumným filtrem.
A teď to nejdůležitější: novela má zvyšovat právní jistotu. Jenže bez odůvodnění zamítavých rozhodnutí právní jistotu nezvyšujete – vy ji maskujete procesní zkratkou. Odsouzený sice odejde ze soudní síně s verdiktem „zamítá se“, ale bez jakékoli mapy, či návodu, co přesně má změnit, aby příště splnil (už „povinné“) podmínky pro propuštění.
Tohle není detail. To je systémová slepota – a v roce 2026 navíc slepota zbytečná.
Pomozte nám pokračovat v práci
Spolek Šalamoun není příjemcem žádných státních ani evropských, či jiných dotací. Veškerou činnost vykonáváme pro bono. Každý příspěvek pomáhá financovat odborné analýzy, právní podání, veřejnou práci a pomoc v případech, které by jinak zůstaly bez pozornosti.
Po načtení QR kódu si v bankovní aplikaci zkontrolujte účet a částku.
Díky