Výzva Spolku Šalamoun advokátům a České advokátní komoře
V posledních dnech se ve veřejném prostoru objevila zpráva o advokátovi, kterého Ústavní soud potrestal pokutou za to, že v ústavní stížnosti odkazoval na neexistující či zcela nepřiléhavé judikáty. Podání si nechal „napsat“ umělou inteligencí a výsledek pouze podepsal.
Spolek Šalamoun považuje za nutné na tento případ reagovat, protože se v témže týdnu setkal s velmi podobnou zkušeností v jedné z kauz, které dlouhodobě monitoruje.
Naše čerstvá zkušenost: 91 stran, a celá řada údajných nálezů Ústavního soudu
V monitorované věci jsme obdrželi konečnou a odeslanou ústavní stížnosti o 91 stranách. Již při prvním letmém čtení bylo zřejmé, že text nebyl sepsán „lidskou rukou“, ale generativní umělou inteligencí: typizované obraty, uniformní struktura, mechanické opakování vět a odstavců.
Závažné bylo ale něco jiného. Stížnost pracovala s řadou nálezů Ústavního soudu a několika rozhodnutími Nejvyššího soudu. Po jejich kontrole se ukázalo, že:
- část citovaných nálezů v uvedené podobě vůbec neexistuje,
- další část se týká úplně jiného typu řízení (například civilních věcí),
- a některé citace nemají žádnou obsahovou souvislost s namítaným porušením práva na spravedlivý proces.
- uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu se netýkájí vyšetření na polygrafu, ale podvodu s blankosměnkami(sic!)
Jinými slovy: judikatura byla ve značné části jednoduše „vygenerována“ nebo nahodile přiřazena.
Nejde přitom o ojedinělý exces. Např. Nejvyšší správní soud v říjnovém rozhodnutí sp. zn. 3 As 34/2025 uvádí, že advokát citoval rozsáhlý seznam judikatury NSS a ÚS, která měla tvořit právní rámec jeho vyjádření. Soud však uvedl doslova:
„Soud všechny tyto citace ověřil a došel k jednoznačnému závěru, že ani jedna z nich se v odkazovaných rozhodnutích nenachází. ‚Citovaná‘ rozhodnutí sp. zn. 7 As 172/2019, sp. zn. 1 As 125/2019, sp. zn. 1 As 76/2020 a sp. zn. II. ÚS 1516/14 dokonce vůbec neexistují.“
„Ať už je autorem těchto pasáží kdokoliv či cokoliv, soud konstatoval, že takové podání není pro věc „jakkoliv přínosné“, a náklady na jeho vypracování nelze považovat za důvodně vynaložené.„
Těžko k tomu cokoli dodávat — snad jen to, že ústavní stížnost běžně stojí vyšší desítky tisíc korun. Pokud má klient za tyto peníze dostat dokument, kde advokát nekontroluje realitu citací a spoléhá na systém, který má vrozenou tendenci halucinovat, je to nejdražší vstupenka do právního sci-fi žánru, jaká je na českém trhu k dispozici.
Advokát jako filtr – a odsouzený jako rukojmí
Zákon o Ústavním soudu jasně stanoví, že fyzické a právnické osoby musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem (§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
Současně zákon umožňuje, aby návrh byl odmítnut bez věcného projednání – buď soudcem zpravodajem, nebo senátem – pokud jde například o návrh podaný po lhůtě, někým zjevně neoprávněným, nepřípustný, anebo „zjevně neopodstatněný“ (§ 43 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu).
V praxi to znamená, že:
- stěžovatel se k Ústavnímu soudu bez advokáta vůbec nedostane,
- a zároveň je zcela vydán na milost tomu, jak advokát návrh zpracuje – včetně toho, zda si ověří judikaturu a zda vůbec zná spis, o kterém píše.
V námi sledované věci jsme navíc zjistili, že tatáž advokátka podala v minulosti dvanáct ústavních stížností, které byly všechny odmítnuty jako zjevně neopodstatněné, aniž se Ústavní soud věcně zabýval tvrzeným porušením základních práv. To je samo o sobě alarmující signál.
Jak funguje „halucinace“ AI v právu: příklad s § 78 zákona o Ústavním soudu
Typický příklad toho, co považujeme za nebezpečné, ilustruje přiložený obrázek (screenshot). V jednom z textů, které nám prošly rukama, AI s naprostou suverenitou tvrdí, že:
„Zákon (§ 78 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) umožňuje Ústavnímu soudu odmítnout ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou…“
To je zcela chybné hned ve dvou rovinách:
- Odmítnutí návrhu jako „zjevně neopodstatněného“ upravuje § 43 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, nikoli § 78.
- Naopak § 78 odst. 2 je v zákoně navázán na řízení o zrušení zákona či jiného právního předpisu, jak je patrné například z odkazu v § 64 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.
AI tedy nevykonala právní analýzu – pouze „vymyslela“ věrohodně znějící konstrukci, která s textem zákona nemá nic společného.
Pokud advokát tyto výstupy nekontroluje, přenáší chybu na klienta i na soud.
Když je klient rukojmím – a co z toho plyne
Pro osoby ve výkonu trestu, jejichž možnosti obrany jsou omezené, má podobný postup fatální důsledky:
- její jediný mimořádný prostředek ochrany základních práv je sepsán advokátem, který nezná spis,
- judikatura je zčásti vymyšlená či nesouvisející,
- a Ústavní soud pak zcela legitimně využije filtrovací mechanismy podle § 43 zákona o Ústavním soudu, aniž se dostane k meritu stížnosti.
V takové situaci není selháním Ústavního soudu, ale selháním advokátního zastoupení. Stěžovatel, který je povinně zastoupen advokátem, se objektivně stává rukojmím jeho nedbalosti.
Naše výzva advokátům a České advokátní komoře
Spolek Šalamoun proto:
- Vyzývá advokáty, aby generativní AI nepoužívali k automatickému psaní ústavních stížností a jiných zásadních podání. AI může být nanejvýš pomocný nástroj, nikoli autor textu.
- Trvá na tom, že jakýkoli výstup AI musí advokát osobně ověřit – zejména citace judikatury a odkazy na ustanovení zákonů.
- Považuje za nutné, aby se Česká advokátní komora systematicky zabývala případy, kdy jsou klienti vystaveni riziku jen proto, že jejich právní zástupce rezignuje na profesionální práci a spolehne se na „černou skříňku“ bez elementární kontroly.
Obnovení seznamu advokátů, které nemůžeme doporučit
Uvedená zkušenost nás vede k závěru, že je nutné znovu oživit sekci advokátů a advokátních kanceláří, u nichž na základě dlouhodobé praxe a konkrétních případů nemůžeme jejich služby doporučit – zejména osobám ve výkonu trestu a lidem v mimořádně závažných trestních řízeních. Seznam nedoporučených advokátů naleznete na stránkách Spolku Šalamoun www.spoleksalamoun.com
Nejde o hon na „nepohodlné“ advokáty. Jde o otevřenou informaci pro ty, kteří jsou – v důsledku povinného zastoupení – plně závislí na kvalitě práce svého zástupce a nemají šanci chyby odhalit.
Spolek Šalamoun bude i nadále monitorovat případy, v nichž se kombinuje povinné zastoupení advokátem s nekontrolovaným použitím AI. Tam, kde zjistíme, že je odsouzený fakticky rukojmím advokátní nedbalosti, budeme na tyto případy veřejně upozorňovat.
Ústavní stížnost je – často posledním – nástrojem ochrany základních práv.
Není možné, aby o ní rozhodovala neurální síť, kterou nikdo nekontroluje, a advokát, který ani neviděl spis.
Vítejte v právním státě.
Pomozte nám pokračovat v práci
Spolek Šalamoun není příjemcem žádných státních ani evropských, či jiných dotací. Veškerou činnost vykonáváme pro bono. Každý příspěvek pomáhá financovat odborné analýzy, právní podání, veřejnou práci a pomoc v případech, které by jinak zůstaly bez pozornosti.
Po načtení QR kódu si v bankovní aplikaci zkontrolujte účet a částku.