Spolek Šalamoun se vrací k postupu předsedkyně Okresního soudu v Trutnově Mgr. Miroslavy Purkertové. Nové skutečnosti vyvolávají závažné pochybnosti nejen o způsobu vedení soudního jednání, ale především o věrohodnosti jeho úředního zachycení.
Dne 10. listopadu 2026 jsme zveřejnili článek Soudkyně, která měla s účastníky jednat jako s obtížným hmyzem.
Nyní máme k dispozici další dokument. Advokátka Mgr. Simona Štruncová, LL.M., podala dne 19. listopadu 2026 šestistránkové námitky proti protokolu o veřejném zasedání ze dne 27. října 2026.
A jejich obsah je alarmující.
Podle obhájkyně protokol nezachycuje opakované odmítnutí důvěrné porady s klientem, vykázání veřejnosti z jednací síně, odmítnutí výslechu zaměstnavatele ani podstatné části ústního odůvodnění rozhodnutí. Chybět má dokonce výrok soudkyně označující odsouzeného za „velmi těžkého recidivistu“.
To nejsou drobné písařské chyby. Jde o procesně významné skutečnosti, které mohou zásadně ovlivnit možnost přezkoumat zákonnost soudního postupu.
Záznam existuje. Záznam neexistuje. Vyberte si.
Nejzávažnější je ovšem otázka audiovizuálního záznamu.
Soudní protokol výslovně uvádí jeho uložení na síťovém úložišti NAS. Následně soud sdělil, že byl pořizován pouze videozáznam. Když o něj advokátka požádala, dozvěděla se, že žádný záznam pořízen nebyl.
Přitom § 55a odst. 1 trestního řádu při použití videokonferenčního zařízení pořizování zvukového a obrazového záznamu výslovně vyžaduje.
Soudkyně navíc podle obhájkyně během jednání účastníky upozorňovala, aby hovořili hlasitě kvůli pořizovanému záznamu. A právě údajné nahrávání mělo být jedním z důvodů, proč neumožnila důvěrnou poradu s obhájkyní.
Jak může soud odmítnout výkon procesního práva s odkazem na pořizovaný záznam a následně oznámit, že žádný záznam neexistuje?
A jak se informace o jeho uložení vůbec dostala do úředního protokolu?
Nejvyšší správní soud už podobná pochybení řešil
Zde připomínáme rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. července 2020, č. j. 13 Kss 6/2019-367.
Kárný senát v něm shledal kárným proviněním postup soudce, který při dodatečných obsahových opravách protokolu neověřil jejich správnost se zvukovým záznamem a podstatně tím zkreslil obsah výpovědí.
Nejde o skutkově totožný případ. Z rozhodnutí však jednoznačně vyplývá, že závažné zkreslení soudního protokolu může představovat kárné provinění, nikoli pouhou administrativní nepřesnost.
V případě soudkyně Purkertové zatím nebylo prokázáno úmyslné falšování protokolu. Popsané rozpory však podle našeho názoru vyžadují prověření, zda jde o nedbalost, nebo o vědomé zkreslení skutečného průběhu jednání.
A co Etický kodex soudců?
Etický kodex soudců, aktualizovaný k říjnu 2024, vyžaduje nestrannost, důstojné vystupování, zdvořilost, odbornost a svědomitý výkon soudcovských povinností.
Jeho komentář výslovně upozorňuje, že nevhodné vystupování soudce může narušit důvěru v jeho nestrannost.
Ústavní soud se obdobnou otázkou zabýval v nálezu III. ÚS 4071/17, týkajícím se pejorativních výroků soudkyně vůči obhájci.
Závažnost popsaného případu proto nespočívá pouze v chování soudkyně, ale v možném souběhu nevhodného vystupování, zásahů do procesních práv a závažných nedostatků protokolace.
Jak asi vypadají složitější trestní řízení?
Na celé věci je zarážející ještě jedna skutečnost.
Nešlo o rozsáhlé hlavní líčení s desítkami svědků, stovkami důkazů a komplikovanými znaleckými posudky.
Šlo o veřejné zasedání o podmíněném propuštění.
Přesto musela obhájkyně sepsat šestistránkové námitky, v nichž upozorňuje na řadu procesně významných skutečností, které podle ní protokol nezachycuje.
Nabízí se proto otázka: Jestliže takové pochybnosti vznikají při relativně jednoduchém řízení, jakou důvěru lze mít v přesnost protokolace u mnohem složitějších trestních věcí?
A co když soudní protokol neodpovídá skutečnosti, ale neexistuje žádný záznam, kterým by bylo možné nesrovnalosti prokázat?
Neříkáme, že soudkyně obdobně postupuje i v dalších řízeních. Ptáme se, zda by právě tyto závažné pochybnosti neměly vést k důkladnějšímu prověření kvality její soudní práce.
Předsedkyně soudu má být příkladem. Ne předmětem kárného prověřování.
Mgr. Miroslava Purkertová není pouze soudkyní. Je předsedkyní Okresního soudu v Trutnově.
O to vyšší očekávání lze mít vůči jejímu profesionálnímu vystupování, znalosti procesních předpisů a odpovědnosti za řádné vedení soudního jednání.
Spolek Šalamoun se proto obrátil na předsedu Krajského soudu v Hradci Králové s podnětem k prověření podezření z kárného provinění. Ve světle nových skutečností jsme tento podnět doplnili o další konkrétní výhrady a relevantní kárnou judikaturu.
Po více než 32 letech monitorování trestních řízení dobře víme, že nesprávně zachycená výpověď, opomenutý důkaz nebo zamlčená procesní námitka mohou mít pro člověka fatální následky.
Právě proto nelze připustit, aby byla věrohodnost soudních protokolů považována za nepodstatnou formalitu.
Soudcovská nezávislost je základní zárukou spravedlivého rozhodování. Není však výsadou, která soudce zbavuje odpovědnosti za vlastní postup.
Soud, který rozhoduje o svobodě člověka, musí být především schopen věrohodně doložit, co se při jeho jednání skutečně odehrálo.
Vítejte v právním státě.
Pomozte nám pokračovat v práci
Spolek Šalamoun není příjemcem žádných státních ani evropských, či jiných dotací. Veškerou činnost vykonáváme pro bono. Každý příspěvek pomáhá financovat odborné analýzy, právní podání, veřejnou práci a pomoc v případech, které by jinak zůstaly bez pozornosti.
Po načtení QR kódu si v bankovní aplikaci zkontrolujte účet a částku.
