Spolek Šalamoun se obrátil na předsedu Krajského soudu v Hradci Králové s podnětem k prověření možného kárného provinění Mgr. Miroslavy Purkertové, předsedkyně Okresního soudu v Trutnově. Důvodem není pouze způsob, jakým měla soudkyně zacházet s účastníky veřejného zasedání, ale také závažné rozpory v soudním protokolu a neexistence zákonem požadovaného záznamu jednání.
Případ se týká veřejného zasedání o podmíněném propuštění odsouzeného Vladimíra Vituly, které se konalo 27. října 2026.
Jako nežádoucí dotěrný hmyz
Obhájkyně odsouzeného, Mgr. Simona Štruncová, LL.M., advokátka s přibližně třicetiletou praxí, popsala průběh jednání ve své písemné stížnosti ze dne 9. listopadu 2026 mimořádně výmluvně:
„Z chování paní samosoudkyně se všichni cítili jako nežádoucí dotěrný hmyz, který jí obtěžuje svou přítomností, a to včetně jeho obhájkyně.“
Advokátka dále popisuje arogantní a ponižující vystupování soudkyně, odmítnutí důvěrné porady s klientem a nedůstojné vykázání jeho rodinných příslušníků z jednací síně.
Nejde přitom o kritiku ze strany odsouzeného, který neuspěl se svou žádostí. Takové hodnocení zaznělo od advokátky, která se soudních jednání účastní v rámci své profese.
Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přitom soudcům výslovně ukládá chránit důstojnost soudcovské funkce, dobrou pověst soudnictví a zachovávat náležitou úctu k advokátům i účastníkům řízení.
Soudce není majitelem jednací síně a účastníci řízení nejsou obtížný hmyz, který jej při práci vyrušuje.
Záznam je uložen. Jenže žádný neexistuje?
Ještě závažnější jsou rozpory v úředních dokumentech.
Protokol o veřejném zasedání výslovně uvádí:
„Pořízený záznam je uložený na síťovém uložišti /NAS/.“
Dva dny po jednání soudkyně písemně potvrdila, že byl pořizován videokonferenční záznam.
O několik dní později však sdělila, že žádná nahrávka nebyla nalezena. Podle informace Ministerstva spravedlnosti totiž použitá videokonferenční místnost nahrávání vůbec neumožňovala.
Přitom § 55a odst. 1 trestního řádu jednoznačně stanoví, že při použití videokonferenčního zařízení se zvukový a obrazový záznam pořizuje vždy.
Jak může soudní protokol potvrzovat uložení záznamu, který podle následného vysvětlení zřejmě vůbec nevznikl?
Právě takový záznam by dnes umožnil objektivně ověřit, jak soudkyně s přítomnými skutečně jednala.
Svědek nesmí vypovídat, protože seděl v soudní síni?
Další pochybnost vyvolává odmítnutí výslechu zaměstnavatele odsouzeného, který měl potvrdit příslib zaměstnání.
Podle stížnosti obhájkyně soudkyně odmítla svědka vyslechnout proto, že byl již přítomen v jednací síni.
Nejvyšší soud přitom v usnesení sp. zn. 4 Tdo 982/2024 výslovně vysvětlil, že předchozí přítomnost svědka při jednání sama o sobě nebrání jeho následnému výslechu.
Soud nemusí provést každý navržený důkaz. Musí však mít pro jeho neprovedení zákonný a řádně odůvodněný důvod.
Důstojnost justice není dobrovolná
Spolek Šalamoun nezpochybňuje nezávislost soudců ani jejich právo rozhodovat podle zákona. Nezávislost však neznamená neodpovědnost.
Podle § 80 zákona o soudech a soudcích je soudce povinen vystupovat tak, aby nesnižoval důvěru veřejnosti v soudnictví a důstojnost soudcovské funkce. Porušení těchto povinností může při splnění zákonných podmínek představovat kárné provinění.
Proto jsme požádali předsedu Krajského soudu v Hradci Králové, aby popsané okolnosti důsledně prověřil, zajistil dostupné technické podklady, vyžádal si vyjádření přítomných osob a posoudil důvody pro podání kárného návrhu.
Zda se soudkyně kárného provinění dopustila, musí být teprve zjištěno. Rozpory v úředních dokumentech jsou však doložené a zaslouží si konkrétní vysvětlení.
Soudní moc nemůže po občanech požadovat respekt, pokud její představitelé sami nerespektují důstojnost těch, kteří před soud přicházejí.
Nezávislost soudce není nezávislostí na zákoně.
Spolek Šalamoun, 10. listopadu 2026
Dokument: Podnět Spolku Šalamoun k prověření podezření z kárného provinění soudkyně Mgr. Miroslavy Purkertové ze dne 10. listopadu 2026.
Pomozte nám pokračovat v práci
Spolek Šalamoun není příjemcem žádných státních ani evropských, či jiných dotací. Veškerou činnost vykonáváme pro bono. Každý příspěvek pomáhá financovat odborné analýzy, právní podání, veřejnou práci a pomoc v případech, které by jinak zůstaly bez pozornosti.
Po načtení QR kódu si v bankovní aplikaci zkontrolujte účet a částku.