V českém vězeňství zřejmě existuje nový obor. Vedle penologie, psychologie a speciální pedagogiky také odborná disciplína „správná konverzace mezi příbuznými“. Má pouze jednu drobnou vadu: Generální ředitelství Vězeňské služby samo písemně potvrdilo, že žádná pravidla této disciplíny neexistují.
Někdy se veřejná moc dostane do situace, kdy má dvě možnosti.
Buď připustí, že pro určité jednání nemá jasně stanovený zákaz.
Nebo člověka potrestá a teprve následně začne hledat, co vlastně porušil.
V jedné aktuální kauze Vazební věznice Praha Pankrác byla zvolena možnost druhá.
A výsledek stojí za pozornost.
Schválený telefon. Schválené číslo. Schválená osoba. A přesto přestupek
Odsouzený telefonoval prostřednictvím oficiálního vězeňského systému BVfon.
Ne tajným mobilem.
Ne přes pašovaný přístroj.
Ne neznámé osobě.
Volal ze schváleného účtu na schválené telefonní číslo schválené kontaktní osoby.
Přesto mu byla dne 8. června 2026 uložena kázeňská důtka.
Důvod?
V rozhodnutí stojí:
„hovory neodpovídají konverzaci mezi příbuznými“.
Ano. Skutečně.
Vězeňská služba České republiky tedy podle všeho disponovala znalostí, která dosud unikala sociologům, psychologům i několika generacím rodinných terapeutů: jak přesně má hovořit sestřenice s bratrancem.
Rozhodnutí dále dovodilo, že hovory mají intimní a partnerský charakter a tím měl odsouzený porušit § 28 odst. 1 a § 28 odst. 3 písm. a) zákona o výkonu trestu.
Aby bylo jasno: vztah mezi oběma lidmi se v průběhu let skutečně vyvíjel. Osoba byla v minulosti administrativně vedena jako sestřenice a vztah později nabyl partnerského charakteru.
Což se občas lidem stává.
Vztahy se vyvíjejí.
Přátelé se mohou stát partnery.
Partneři se mohou rozejít.
A někdy dokonce lidé během několikaletého výkonu trestu nezůstanou emocionálně zamrzlí přesně v tom stavu, v jakém byli při vyplňování prvního formuláře.
To je zřejmě překvapivá zpráva.
Ministerstvo správné sestřenické konverzace
Protože nás zajímalo, podle jakého pravidla vlastně Vězeňská služba pozná, že konverzace již není dostatečně „sestřenická“, obrátil se Spolek Šalamoun na Generální ředitelství Vězeňské služby podle zákona č. 106/1999 Sb.
Otázka byla prostá.
Existuje nějaký předpis, metodika, pokyn nebo alespoň služební pomůcka, která stanoví, co má odpovídat telefonické konverzaci mezi příbuznými?
Odpověď?
Ne.
Generální ředitelství výslovně sdělilo, že žádnými interními předpisy ani dokumenty upravujícími tuto problematiku nedisponuje.
Zeptali jsme se tedy ještě konkrétněji.
Existuje pravidlo, podle něhož partnerský, citový či intimní obsah hovoru se schválenou kontaktní osobou sám o sobě představuje:
- porušení pořádku nebo kázně,
- porušení vnitřního řádu,
- porušení pokynu zaměstnance,
- zakázané navazování styku,
- nebo kázeňský přestupek?
Odpověď?
Opět ne.
Takže shrňme situaci.
Místní věznice potrestá odsouzeného proto, že jeho rozhovory „neodpovídají konverzaci mezi příbuznými“.
Ústředí téže Vězeňské služby následně písemně sdělí, že žádná pravidla určující obsah takové konverzace nemá.
Člověk by skoro očekával ještě metodickou příručku:
Správná sestřenická konverzace, díl I.
Článek 1: O počasí lze hovořit.
Článek 2: Zdravotní stav babičky přípustný.
Článek 3: Slovo „miláčku“ představuje okamžitý přechod do partnerského režimu.
Článek 4: Dvě pusy na konci hovoru = důvodné podezření na kázeňský delikt.
Jenže taková příručka bohužel neexistuje.
A právě v tom je problém.
Co tedy skutečně upravuje obsah telefonátu?
Generální ředitelství dokázalo uvést jedinou konkrétní úpravu obsahu hovoru.
§ 25 odst. 2 řádu výkonu trestu stanoví, že pokud obsah telefonátu zakládá podezření, že je připravován nebo páchán trestný čin, Vězeňská služba předá záznam orgánu činnému v trestním řízení, případně hovor při přímém odposlechu přeruší.
Tady se ovšem žádná vražda neplánovala.
Ani loupež.
Ani útěk.
Ani dovoz kokainu vrtulníkem na vězeňský dvůr.
Problémem byla intimita.
Jinými slovy: Vězeňská služba měla před sebou dva dospělé lidi, jejichž vztah se stal partnerským.
A vyhodnotila tuto skutečnost jako problém hodný kázeňského postihu.
Ještě větší kouzlo přichází v odůvodnění
Výrok rozhodnutí tvrdí jedno:
protiprávním jednáním byly telefonáty, které neodpovídaly konverzaci mezi příbuznými.
V odůvodnění však začne celé rozhodnutí nenápadně cestovat časem.
Najednou už nejde především o obsah telefonátů.
Najednou se tvrdí, že odsouzený v minulosti uváděl nepravdivé údaje o charakteru vztahu, získal na jejich základě povolení kontaktu a věznici tím uvedl v omyl. Rozhodnutí dokonce hovoří o „dlouhodobém jednání“, které teprve kontrola BVfonu definitivně odhalila.
Čili:
výrok: špatně jste telefonoval.
odůvodnění: vlastně jste před lety špatně vyplnil či vysvětlil vztah.
To není úplně totéž.
V právním státě se totiž zpravidla očekává drobná formalita: člověk by měl vědět, za jaký konkrétní skutek je trestán.
Ne že se skutek začne v průběhu odůvodnění transformovat podle momentální potřeby.
A co povinnost změnu vztahu oznámit?
I na to jsme se Generálního ředitelství zeptali.
Existuje zvláštní postup pro situaci, kdy se již schválený vztah v průběhu výkonu trestu změní například z přátelského či rodinně vnímaného na partnerský?
Generální ředitelství odpovědělo:
právní úprava ani interní akty řízení takový zvláštní postup nestanovují.
Současně sdělilo, že nejsou stanoveny žádné jednotné formuláře, lhůty ani standardizované postupy pro takové oznámení.
Dokonce výslovně uvedlo, že pro posouzení telefonických kontaktů a návštěv je zpravidla podstatná zejména totožnost dané osoby a skutečnost, zda jde o osobu blízkou nebo jinou osobu, s níž právní předpisy kontakt umožňují.
Takže zase:
speciální povinnost hlásit, že se ze vztahu stal vztah partnerský?
Neupravena.
Speciální lhůta?
Není.
Speciální formulář?
Není.
Speciální poučení?
Není.
Kázeňský postih?
Ten je.
Česká administrativa někdy dokáže být obdivuhodně efektivní.
Pravidlo vytvořit nemusíme.
Trest uložit můžeme.
Kázeňský přestupek bez jasného pravidla
Zákon přitom není nijak zvlášť tajemný.
Podle § 46 odst. 1 zákona o výkonu trestu je kázeňským přestupkem zaviněné porušení zákonem stanovené nebo na jeho základě uložené povinnosti, pořádku nebo kázně.
Klíčové slovo je:
porušení.
Aby bylo možné něco porušit, mělo by nejprve něco existovat.
Pravidlo.
Povinnost.
Zákaz.
Pokyn.
Ne pouze následný pocit zaměstnance, že telefonát „nezněl dostatečně příbuzensky“.
Ve výroku rozhodnutí přitom není označen žádný konkrétní pokyn, podle kterého by měl odsouzený při hovoru dodržovat určitý stupeň emocionálního odstupu.
Není označeno ustanovení vnitřního řádu zakazující partnerský obsah hovoru.
Není označen předpis definující správnou komunikaci příbuzných.
A Generální ředitelství nyní písemně potvrzuje, že příslušnou interní úpravu samo nemá.
Přesto vina vznikla.
Pozoruhodné.
Láska jako důkaz viny
Obzvlášť půvabný je argument, že intimní a partnerský charakter rozhovoru „zcela vylučuje“ příbuzenský vztah.
Ponechme stranou biologii, rodinné historie i to, jak byl konkrétní vztah v minulosti sociálně vnímán.
Právně je podstatnější něco jiného.
Partner může být osobou blízkou.
Stejně jako jí za určitých okolností může být člověk, který vůbec není pokrevním příbuzným.
České právo totiž naštěstí ještě nezavedlo zásadu, že citová intenzita vztahu automaticky znamená zánik blízkosti.
To by ostatně vytvořilo fascinující svět:
čím více vám na někom záleží, tím méně je vám právně blízký.
A nyní poslední otázka
Nejde nám o to tvrdit, že odsouzený může věznici vědomě sdělovat libovolně nepravdivé údaje.
Nemůže.
Nejde ani o tvrzení, že Vězeňská služba nesmí vztahy kontaktních osob prověřovat.
Může.
A musí.
Jde o mnohem jednodušší princip.
Pokud stát někoho trestá, měl by být schopen přesně říci, jaké existující pravidlo dotyčný porušil.
Nikoli nejprve uložit důtku za to, že rozhovor „neodpovídá konverzaci mezi příbuznými“, a následně prostřednictvím vlastního Generálního ředitelství písemně potvrdit, že pravidla určující, co takové konverzaci odpovídá, vůbec nemá.
Spolek Šalamoun proto věc nenechává být.
Na základě nových odpovědí Generálního ředitelství Vězeňské služby byla nyní podána žádost o přezkoumání postupu státního zastupitelství.
Možná se nakonec dozvíme, podle jakého právního pravidla byl člověk potrestán.
A možná také zjistíme, že žádné takové pravidlo neexistovalo.
V tom případě by ovšem nastala pro české vězeňství velmi nepříjemná otázka:
Jak lze zaviněně porušit povinnost, kterou nikdo nedokáže najít?
Ale třeba jsme jen málo kreativní.
Vězeňská služba už přece dokázala určit, jak má správně znít rozhovor mezi příbuznými.
Tak snad jednou zjistíme i to, kde je to napsáno.
Spolek Šalamoun
Pomozte nám pokračovat v práci
Spolek Šalamoun není příjemcem žádných státních ani evropských, či jiných dotací. Veškerou činnost vykonáváme pro bono. Každý příspěvek pomáhá financovat odborné analýzy, právní podání, veřejnou práci a pomoc v případech, které by jinak zůstaly bez pozornosti.
Po načtení QR kódu si v bankovní aplikaci zkontrolujte účet a částku.
No,tohle je přesně, tzv.prace vychovatelú, kteří dělají i nemožné , pro to ,aby vězňům v base,znepříjemnili život. Taková dútka za nic,Vám vezme šanci, být propuštěn na PP. A pak trpí vězeň a trpí jeho žena a děti. Je to hnus. Mám podobnou zkušenost. Byl nástup na večeři. Bolel mě nárt na noze ,asi proto, že jsem měl boty č.8 ,tzv.pracovní komule a mám nohu č 6. Boty pro mě prostě ve skladu neměli. Požádal jsem dozorce o to,aby mě povolil jít na jídelnu v teniskach a on s tím neměl problém. Na jídelně byl vychovatel a proč prý mám lehkou obuv. Tak jsem mu vše vysvětloval. On ale,že ho bachař nezajímá, že jsem se měl zeptat jeho. Druhý den jsem byl zavolán do kanceláře a byla mě udělena důtka. Bachař z minulého dne neměl službu, abych si ho vzal jako svědka. Stěžoval jsem si,ale docilil jsem jen toho, že si na mě vychovatel zasedl a za týden mě dal kázeňsky trest za to,že jsem měl údajně kouřit na cele. Byla to lež, kouřil kámoš, ale nemohl jsem ho prasknout. Dostal jsem 10.dni díry a když jsem se vrátil na oddíl, vychovatel mě řekl, že se mám zbalit, že jdu na trestní oddíl a to proto,aby mě nemohl šikanovat, jak jsem si Stěžoval. Těžko si někdo z lidí na svobodě dokáže představit tu bezmoc, páchnou křivdu. A tohle je jen kousek hořkeho koláče, který denně jedí vězni snad ve všech věznicích v posrané ČR. Poznal jsem věznice i v zahraničí, kde takové chování vychovatelú je vyloučeno. A funkce „vychovatel ?“ To máme stále totalitu? Jak může někdo vychovávat chlapi,co jim je 50let a víc, zvláště někdo, komu ještě teče mlíčko po bradě? Je to ve věznicích horší, jak za vlády komoušů a výsledek se rovná nule.