O podmíněném propuštění nemusí vždy rozhodovat soud podle věznice. Co když je odsouzený stále na svobodě?
Nenápadná procesní otázka, na kterou dal Nejvyšší soud překvapivě jednoznačnou odpověď
Při vyslovení slov „podmíněné propuštění“ si většina lidí představí odsouzeného, který již vykonává trest ve věznici a po odpykání zákonem stanovené části trestu žádá o propuštění na svobodu.
Existuje však i podstatně méně obvyklá situace.
Obviněný stráví dlouhou dobu ve vazbě, následně je propuštěn na svobodu a jeho trestní řízení pokračuje ještě mnoho let. Teprve s velkým časovým odstupem je pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Doba dříve vykonané vazby se mu započte do uloženého trestu a může představovat polovinu, dvě třetiny nebo jinou zákonem požadovanou část trestu.
Odsouzený je ale stále na svobodě a do věznice dosud nenastoupil.
Může požádat o podmíněné propuštění ještě před nástupem do výkonu trestu? A především: který soud má o takové žádosti rozhodovat?
Odpověď není na první pohled zřejmá. Nejvyšší soud ji však v nedávné judikatuře formuloval mimořádně přesně.
Započtená vazba je vykonanou částí trestu
Nejprve je třeba zdůraznit, že podmíněné propuštění odsouzeného, který je stále na svobodě, není právní absurditou.
Již ve sbírkovém rozhodnutí ze dne 6. května 1983, sp. zn. 1 To 18/83, publikovaném pod č. 2/1984 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud připustil, že výjimečně lze podmíněně propustit i odsouzeného, u něhož byla celá požadovaná část trestu vykonána započtením vazby a který je po právní moci odsuzujícího rozsudku na svobodě.
Smysl tohoto závěru je logický. Vazba není trestem, ale pokud je následně podle zákona započtena do uloženého trestu odnětí svobody, představuje pro účely jeho výkonu již vykonanou část trestu.
Nejvyšší soud současně zdůraznil, že odsouzenému nelze odepřít možnost podmíněného propuštění pouze proto, že požadovanou část trestu nevykonal po právní moci rozsudku ve věznici, ale vykonal ji dříve ve vazbě. Materiální podmínky podmíněného propuštění lze v takovém případě posuzovat podle jeho chování ve vazbě a podle jeho následného života na svobodě, zejména podle zpráv z místa bydliště a pracoviště.
Právě dlouhodobý řádný život na svobodě může být pro posouzení budoucí prognózy odsouzeného významnější než několik měsíců bezproblémového chování ve standardním výkonu trestu.
Běžné pravidlo: rozhoduje okresní soud podle věznice
U odsouzeného, který se již nachází ve výkonu trestu, je situace jednoduchá.
Podle § 320 odst. 2 trestního řádu:
„U osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody, činí rozhodnutí souvisící s výkonem tohoto trestu samosoudce okresního soudu, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává.“
Jestliže tedy odsouzený vykonává trest například ve Věznici Kuřim, ve Věznici Valdice nebo ve Věznici Světlá nad Sázavou, rozhoduje okresní soud, do jehož obvodu příslušná věznice náleží. Není přitom rozhodné, který soud původně rozhodoval o vině a trestu.
Toto zvláštní pravidlo je založeno na tom, že odsouzený je skutečně ve výkonu trestu odnětí svobody.
A právě zde vzniká zásadní rozdíl.
Odsouzený na svobodě není „osobou ve výkonu trestu“
Jestliže odsouzený ještě do věznice nenastoupil, nelze mechanicky použít § 320 odst. 2 trestního řádu.
Není totiž osobou, která se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody. Neexistuje ani žádná věznice, podle jejíhož umístění by bylo možné určit místně příslušný okresní soud.
V takovém případě nastupuje obecné pravidlo obsažené v § 315 odst. 2 trestního řádu:
„Rozhodnutí souvisící s výkonem trestů a ochranných opatření činí, není-li dále stanoveno něco jiného, soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.“
Rozhodující tedy není bydliště odsouzeného, místo jeho někdejší vazby ani sídlo soudu, který rozhodoval o odvolání.
Rozhoduje soud, který v původním trestním řízení rozhodoval jako soud prvního stupně o vině a trestu.
Nejvyšší soud popsal přesně tuto situaci
Zásadní význam má usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. listopadu 2024, sp. zn. 11 Td 42/2024, ECLI:CZ:NS:2024:11.TD.42.2024.1.
Hlavním předmětem tohoto rozhodnutí sice nebyla samotná žádost odsouzeného na svobodě o podmíněné propuštění. Nejvyšší soud řešil příslušnost k úkonům souvisejícím s předáním výkonu probačního dohledu do jiného členského státu Evropské unie.
V odůvodnění však Nejvyšší soud podrobně vyložil vztah mezi § 315 odst. 2 a § 320 odst. 2 trestního řádu a jako konkrétní příklad výslovně uvedl právě rozhodování o podmíněném propuštění odsouzeného, který je na svobodě.
Nejvyšší soud nejprve zdůraznil, že zvláštní příslušnost okresního soudu podle místa věznice platí pouze tehdy, nachází-li se odsouzený ve výkonu trestu:
„To vše však platí pouze za předpokladu, že se odsouzený v době rozhodování soudu nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, tedy není-li na svobodě.“
Následně Nejvyšší soud uvedl, že pokud se odsouzený ve věznici nenachází, použije se obecné pravidlo podle § 315 odst. 2 trestního řádu, tedy příslušnost soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
A poté popsal prakticky totožnou situaci:
Obecné pravidlo se použije také při rozhodování o podmíněném propuštění, jestliže se odsouzený fakticky nenachází ve výkonu trestu například proto, že byl dříve propuštěn z vazby na svobodu a po započtení vykonané vazby do pravomocně uloženého trestu splnil zákonné podmínky pro podání žádosti o podmíněné propuštění.
Nejvyšší soud tedy nezůstal u obecného nebo abstraktního výkladu. Výslovně popsal případ člověka, který:
- vykonal část trestu ve vazbě,
- byl z vazby propuštěn,
- později byl pravomocně odsouzen,
- vazba mu byla započtena do uloženého trestu,
- splnil časovou podmínku podmíněného propuštění,
- ale v době podání žádosti se stále nachází na svobodě.
V takovém případě rozhoduje podle Nejvyššího soudu nalézací soud, tedy soud, který rozhodoval v prvním stupni.
Může tedy rozhodovat i krajský soud
Důsledkem tohoto výkladu je skutečnost, která může být pro mnohé překvapivá.
O podmíněném propuštění nemusí vždy rozhodovat okresní soud.
Jestliže byl člověk odsouzen v prvním stupni okresním soudem, rozhoduje tento okresní soud.
Jestliže však v prvním stupni rozhodoval krajský soud, protože šlo například o zvlášť závažný zločin spadající do jeho věcné příslušnosti, rozhoduje o žádosti odsouzeného na svobodě tento krajský soud.
Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 11 Td 42/2024 výslovně konstatoval, že při použití § 315 odst. 2 trestního řádu může být soudem příslušným ve vykonávacím řízení jak okresní, tak krajský soud, podle toho, který z nich byl v původním řízení soudem prvního stupně.
To je zásadní rozdíl oproti situaci odsouzeného ve věznici, kdy rozhoduje vždy okresní soud podle místa výkonu trestu.
Co když odsouzený po podání žádosti nastoupí do věznice?
Další důležitou otázkou je, zda se příslušnost soudu změní, když odsouzený podá žádost ještě na svobodě, ale následně nastoupí do výkonu trestu.
Takovou procesní situací se Nejvyšší soud zabýval v usnesení ze dne 9. srpna 2023, sp. zn. 7 Td 41/2023.
V dané věci sice nešlo přímo o podmíněné propuštění, ale o žádost o upuštění od výkonu zbytku trestu. Nejvyšší soud však formuloval obecně použitelný závěr: pro určení příslušnosti jsou rozhodující skutečnosti existující v okamžiku zahájení řízení.
Jestliže byl odsouzený při podání žádosti na svobodě, příslušnost se určí podle § 315 odst. 2 trestního řádu. Pozdější nástup do věznice sám o sobě neznamená, že by se věc automaticky přesunula k okresnímu soudu podle místa výkonu trestu.
Proto je důležité přesně zaznamenat:
- kdy byla žádost podána,
- zda byl odsouzený v tento den na svobodě,
- který soud rozhodoval o vině a trestu v prvním stupni.
Pozor na starší judikaturu
Starší rozhodnutí R 2/1984 je i dnes zásadní pro závěr, že podmíněné propuštění lze přiznat člověku, který potřebnou část trestu vykonal započtením vazby a nachází se na svobodě.
Jeho závěr o příslušnosti soudu je však nutné číst velmi opatrně.
Podle tehdejší právní úpravy Nejvyšší soud dovodil, že má rozhodovat okresní soud, v jehož obvodu byla naposledy vykonávána vazba.
Tento závěr odpovídal tehdejšímu znění trestního řádu. Po změně právní úpravy účinné od 1. ledna 2022 jej však nelze mechanicky přenášet do současnosti.
Pro dnešní určení příslušnosti je rozhodující aktuální znění § 315 odst. 2 a § 320 odst. 2 trestního řádu a jejich výklad podaný Nejvyšším soudem zejména v usnesení sp. zn. 11 Td 42/2024.
Jinými slovy:
- R 2/1984 nadále podporuje možnost podmíněného propuštění na základě započtené vazby;
- jeho závěr o tom, který soud má rozhodovat, již současné právní úpravě neodpovídá.
Jak má odsouzený na svobodě postupovat?
Odsouzený, který je stále na svobodě, podává žádost přímo soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Nemůže ji logicky podat prostřednictvím věznice, protože se v žádné věznici nenachází.
Také § 331 odst. 1 trestního řádu stanoví povinnost podat návrh prostřednictvím věznice výslovně pouze pro odsouzeného, který trest odnětí svobody skutečně vykonává.
Žádost by měla obsahovat zejména:
- označení rozsudku, kterým byl uložen trest;
- doložku právní moci;
- rozhodnutí o započtení vazby;
- přesný výpočet vykonané části trestu;
- vysvětlení, proč byla splněna zákonná časová podmínka;
- doklady o životě odsouzeného po propuštění z vazby;
- údaje o zaměstnání, bydlení, rodinném zázemí a plnění povinností;
- skutečnosti podporující prognózu, že odsouzený povede řádný život.
Samostatnou otázkou samozřejmě zůstává, zda jsou vedle časové podmínky splněny také materiální podmínky podmíněného propuštění. Skutečnost, že je žádost přípustná a že byla podána správnému soudu, ještě automaticky neznamená, že jí musí být vyhověno.
Praktické shrnutí
Rozhodující je postavení odsouzeného v okamžiku zahájení řízení:
Odsouzený je ve výkonu trestu
Rozhoduje samosoudce okresního soudu, v jehož obvodu se nachází věznice, kde se trest vykonává.
Odsouzený je na svobodě
Rozhoduje soud, který v původní trestní věci rozhodoval v prvním stupni.
Může jím být:
- okresní soud;
- krajský soud.
Nerozhoduje automaticky:
- soud podle bydliště odsouzeného;
- soud podle místa poslední vazební věznice;
- soud, který rozhodoval o odvolání;
- okresní soud, v jehož obvodu by odsouzený mohl v budoucnu nastoupit trest.
Procesní detail, který může mít zásadní význam
Případ odsouzeného, který již vykonal potřebnou část trestu ve vazbě, ale po letech pravomocného rozhodování zůstává na svobodě, je neobvyklý. Právě proto může snadno dojít k podání žádosti nesprávnému soudu.
Judikatura Nejvyššího soudu však poskytuje dostatečně přesnou odpověď.
Pokud odsouzený není ve výkonu trestu, nelze použít zvláštní pravidlo o okresním soudu podle místa věznice. Použije se obecné pravidlo vykonávacího řízení a rozhoduje soud, který ve věci rozhodoval v prvním stupni.
Nejde přitom pouze o akademickou procesní otázku. Určení správného soudu může rozhodovat o rychlosti řízení, o včasnosti projednání žádosti a v krajním případě také o tom, zda odsouzený nebude nucen nastoupit do věznice pouze proto, že se jeho žádost začala přesouvat mezi soudy, které se navzájem považují za nepříslušné.
Právě v mimořádných případech se ukazuje, že někdy může mít jediná věta o příslušnosti soudu pro konkrétního člověka stejně zásadní význam jako samotné rozhodování o trestu.
Pomozte nám pokračovat v práci
Spolek Šalamoun není příjemcem žádných státních ani evropských, či jiných dotací. Veškerou činnost vykonáváme pro bono. Každý příspěvek pomáhá financovat odborné analýzy, právní podání, veřejnou práci a pomoc v případech, které by jinak zůstaly bez pozornosti.
Po načtení QR kódu si v bankovní aplikaci zkontrolujte účet a částku.