Existují dva typy novoročních předsevzetí. Ta, která se píší na papír, a ta, která se podávají. Rok 2026 jsme proto odstartovali tradičně: dvě žaloby a jedna žádost o odškodnění. Ne z rozmaru, ale proto, že některé instituce veřejné moci zjevně považují přezkoumatelnost, věcnost a elementární profesionalitu za zbytný luxus.
A ano – jsme hrubě konsternováni nad stavem justice. Což ovšem v právním státě nemá být emoce, nýbrž diagnostika.
Novoroční menu: dvě žaloby a jedno „předběžné projednání“
Kdo se domnívá, že Spolek Šalamoun tráví svátky v sentimentalitě, přeceňuje naši schopnost iluzí. My jsme začali rokem 2026 tím, že jsme otevřeli spisy a položili jednoduchou otázku:
Kde přesně se ztratila odpovědnost státu za jeho vlastní postup?
1) ÚOOÚ: Když „stanovisko“ supluje rozhodnutí a jízlivost supluje argument
V jedné z věcí jsme narazili na skutečný skvost úřední tvořivosti: „stanovisko“ ÚOOÚ ze dne 18. 12. 2025 (č.j. UOOU–03654/25–2) odmítající uspokojit nárok na zadostiučinění. Stanovisko je vypracované ředitelkou odboru legislativního a právního Mgr. Renátou Zbrankovou, LL.M.
Žalovaný v něm mj. (prý) tvrdí, že:
„Výsledkem žádného z opravných prostředků (…) nebylo prohlášení nezákonnosti rozhodnutí Úřadu ve věci.“ Spolek Šalamoun – ÚOOÚ – žaloba…
To je mimořádně poučný přístup:
- když se bráníte, překážíte,
- když uspějete, uspěli jste málo,
- a když Ústavní soud ruší protiústavní postupy, tak se to zjevně v interní terminologii nepočítá jako „prohlášení nezákonnosti“, nýbrž jako obtěžující klimatická změna reality.
Jenže pak přichází perla, kterou by člověk čekal spíš v internetové diskusi než v úřední korespondenci. ÚOOÚ v závěru stanoviska „zcela nepřípadně“ osočuje žalobce z „evidentní zmatečnosti postupu“ – a to proto, že údajně nevyjasnil vztah jiné probíhající věci k nové žádosti.
Problém je, že tento výrok je manipulativní a nepravdivý:
- řízení vedené u OS Praha 7 pod sp. zn. 8 C 3/2022 se týká zadostiučinění za újmu z titulu nezákonného rozhodnutí (typově § 7 a násl. zákona č. 82/1998 Sb.),
- zatímco nová žádost (30. 6. 2025) a žaloba řeší újmu z titulu nepřiměřené délky řízení (§ 13 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb.).
Dva různé nároky. Dvě různé škodní příčiny. A přesto se Úřad rozhodl tvářit, že je to totéž – a k tomu přihodil bonmot o „zmatečnosti“. Zřejmě proto, že potřeba „jízlivé poznámky“ byla silnější než projednat nárok věcně.
A jen pro pořádek: u průtahů platí ustáleně, že nemajetková újma se neprokazuje, vzniká samotným porušením práva – výjimečně se zadostiučinění nepřizná.
2) Ministerstvo spravedlnosti: sedm let na informaci, která mezitím zestárla do „historické hodnoty“
Další novoroční „radost“: žádost o zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení o žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb. vedené u OS Praha 5 pod sp. zn. 62 Si 888/2018 a na Ministerstvu spravedlnosti pod sp. zn. MSP–599/2019–OSV–OSV.
Časová osa je jednoduchá a právě proto znepokojivá:
- řízení běželo od 30. 11. 2018 do 12. 11. 2025, tedy téměř 7 let,
- požadované dokumenty byly doručeny 27. 10. 2025, „teprve po téměř sedmi letech“,
- a celá věc je popsána jako soudní „ping-pong“ při neochotě poskytnout informace.
Někomu může připadat sedm let jako přiměřená lhůta. Obvykle těm, kdo za to nenesou odpovědnost a nemusí vysvětlovat, proč se právo na informace prakticky změnilo na právo „dozvědět se to, až už to nebude k ničemu“.
Pro úplnost: do věci zasáhl i Ústavní soud – nálezem sp. zn. IV. ÚS 2375/24 ze dne 18. 6. 2025 zrušil předchozí rozsudky správních soudů pro porušení práva podle čl. 17 odst. 1 a 5 Listiny.
3) Zuzana Piussi: když se z rozhodnutí stane „sdělení“ a z odůvodnění prázdná věta
Druhá žaloba je podána Zuzanou Piussi, členkou Spolku Šalamoun, v souvislosti s přípravou dokumentárního filmu o práci znalců v trestním řízení – konkrétně ve věci Martina Pavlaty.
Jádro problému: žádost o zproštění mlčenlivosti soudní znalkyně MUDr. Gabriely Leblové. Obvodní soud pro Prahu 6 výslovně sdělil, že zprostit může jen zadavatel – tedy OSZ pro Prahu 6, které znalkyni přibralo opatřením ze dne 15. 11. 2021 ve spise 2 ZT 87/2020.
A co udělalo OSZ? Vydalo „sdělení“ č.j. 2 ZT 87/2020–979 ze dne 8. 12. 2025, v němž státní zástupce Mgr. Roman Balej bez jakéhokoli odůvodnění oznámil, že mlčenlivosti nezprošťuje.
Aby bylo jasno: slovo „může“ ve vztahu ke zproštění mlčenlivosti znamená správní uvážení. Ale správní uvážení není synonymum pro „rozhodnu a neřeknu proč“. Musí být přezkoumatelné, tedy srozumitelně odůvodněné – jinak jde o nepřezkoumatelnou libovůli.
V bodě 2 téhož sdělení pak státní zástupce dodává, že i kdyby byl zproštěn mlčenlivosti, „nemá nic“ nad rámec písemných podání.
Tedy: veřejná kontrola výkonu veřejné funkce má probíhat tak, že si přečteme spis. Pokud možno potichu. A hlavně bez otázek.
Žaloba zároveň výslovně upozorňuje, že neodůvodněný postup je v rozporu s veřejným zájmem – a vzbuzuje důvodné podezření, zda nejde o snahu znemožnit zjištění dalších údajů k činnosti znalkyně, případně „zamést stopy“. A uzavírá: jde o nepřezkoumatelnou libovůli, tedy nezákonnost.
Závěr: Rok 2026 – bez iluzí, ale s procesní hygienou
Na Nový rok se prý má vykročit správnou nohou. My jsme vykročili tím, co v Česku často supluje elementární korekci moci: žalobou.
Ať si kdo chce, co chce, říká o „zmatečnosti postupu“, jedno je jisté:
zmatečné není to, že se domáháte práva. Zmatečné je, když stát považuje odůvodnění za obtíž, věcnost za slabost a jízlivost za argument.
Pokud má platit „jak na Nový rok, tak po celý rok“, pak pro rok 2026 platí jediné předsevzetí:
budeme pokračovat. Věcně. Důsledně. A tak, aby se z odpovědnosti nestala jen prázdná fráze v záhlaví dopisu.
Pomozte nám pokračovat v práci
Spolek Šalamoun není příjemcem žádných státních ani evropských, či jiných dotací. Veškerou činnost vykonáváme pro bono. Každý příspěvek pomáhá financovat odborné analýzy, právní podání, veřejnou práci a pomoc v případech, které by jinak zůstaly bez pozornosti.
Po načtení QR kódu si v bankovní aplikaci zkontrolujte účet a částku.