Případ Martina Pavlaty, který je už několik dní na útěku z ústavní léčby a zároveň je veden v policejním pátrání, jsme už dvakrát popsali – jednou jako „učebnicový Kafkův román“ a podruhé jako modelový příklad toho, jak se v Psychiatrické nemocnici Bohnice rodí nový právní řád:
- říjnový text: „Neuvěřitelný případ Martina Pavlaty“
- listopadový text: „Jako u bláznů aneb jak se v Bohnicích zrodil nový právní řád“
Dnešek k téhle sérii přidává další kapitolu: převzetí Martinových dokladů (pas, občanka, mobil), které nemocnice odmítala vydat.
Plná moc jako neznámý živočišný druh
Připomeňme: Bohnice odmítly vydat věci Martina Pavlaty na základě plné moci s tím, že není notářsky či jinak ověřená.
- Nikdo z právního oddělení si zjevně dosud nevšiml, že český právní řád nezná obecnou povinnost mít plnou moc úředně ověřenou.
- Spolek Šalamoun tak musel právní oddělení Psychiatrické nemocnice Bohnice – zcela vážně – edukovat o základní instituci občanského práva, protože „to prostě nevěděli“.
Jako bonus k tomu nemocnice vytáhla ještě „argument“ ze zákona o občanských průkazech, který měl snad nějak zázračně zakázat vydání dokladů na základě neověřené plné moci. Tohle už nebyla ani právní kreativita, to už bylo čisté fabulační sci-fi.
Výsledek? Po výzvě k upuštění od protiprávního jednání musely Bohnice svou pozici tiše opustit.
Den D: zubní kartáček, Bohnice a nervózní stát
Dnešní „operace převzetí dokladů“ se dala čekat. Nemocnice – předvídatelně – informovala Policii ČR, že dojde k převzetí pasu, občanky a mobilu.
Předvídatelné bylo i to, že na nás bude někdo čekat. Tak jsem si přibalil zubní kartáček a pastu – člověk nikdy neví, kdy se z právní schůzky stane „pobytové zařízení“.
Na místě jsme měli být ve 14:00. Dorazili jsme v 15:00.
Nervozita orgánů byla takového kalibru, že už kolem 14:30 nenápadně sondovali, jestli opravdu dorazíme. Stát zjevně umí být velmi akční – ovšem jen ve chvíli, kdy se jedná o člověka, který nebyl nikdy za nic odsouzen, nespáchal ani přestupek, ale v systémech vede jako „nebezpečný“.
Aby to neměli jednoduché, vzali jsme s sebou otce Martina Pavlaty. Ten – na základě plné moci – všechny věci bez nejmenších problémů převzal.
Žádné drama, žádné hádky, žádné scény.
Když přestane právní oddělení vymýšlet vlastní paragrafy, realita bývá překvapivě jednoduchá.
Policie: korektní chování, děsivé právní bezvědomí
Musíme být féroví: policejní komisař se choval korektně. Atmosféra byla klidná, žádné excesy, celý akt proběhl v zásadě kultivovaně.
Jenže to děsivé nepřichází v podobě křiku a násilí. Přichází v podobě věty:
„Plná moc přece musí být ověřená, jinak doklady předat nemůžeme.“
Takže další kolo edukace.
Poté, co jsme museli doučovat právo právní oddělení Bohnic, jsme tentýž základní kurz museli zopakovat i policistovi s vysokoškolským vzděláním. Stačilo si někdy v životě přečíst příslušné právní normy, ale zjevně k tomu nedošlo.
Ještě horší bylo další zjištění:
- policista vůbec netušil, že Martin Pavlata nikdy nebyl pravomocně odsouzen,
- netušil, že nemá ani přestupek,
- a zásadně odmítal připustit, že by mohl selhat celý systém – policie, státní zástupce i soudy.
Naivní představa, že „to systém přece vždy vyhodnotí správně“, vypadá dobře v učebnici. V reálném světě jen znamená, že člověk odmítá vzít v úvahu 31 let dokumentovaných selhání, která Spolek Šalamoun řeší v desítkách kauz.
Takže ano – opět jsme museli edukovat. Tentokrát o tom, že omyl státu není sci-fi, ale každodenní realita.
Co z toho plyne?
- Psychiatrická nemocnice Bohnice: právní oddělení, které nezná základní pravidla plné moci a vytahuje zákon o občanských průkazech jako univerzální záminku, proč nevydat věci pacienta.
- Policie ČR: korektní chování v konkrétní situaci, ale zároveň děsivá neznalost základů práva a naprostý odpor připustit systémovou chybu.
- Martin Pavlata: člověk, který nebyl nikdy odsouzen, nemá na kontě ani přestupek, ale v policejním pátrání je veden jako „nebezpečný“, přičemž mu stát zároveň bránil v přístupu k vlastním dokladům.
Neuvěřitelný případ Martina Pavlaty tak pokračuje.
Dnešek byl „jen“ o vydání pasu, občanky a telefonu. Přesto ukázal něco mnohem závažnějšího:
Že v České republice dnes není hlavním problémem „nebezpečný pacient“, ale nebezpečné právní bezvědomí institucí, které rozhodují o svobodě druhých.
A tak Spolek Šalamoun opět skončil v roli, kterou jsme si nevybrali, ale která nám zjevně zůstane:
doučovat stát z jeho vlastního práva.
Vítejte v právním státě.
Pomozte nám pokračovat v práci
Spolek Šalamoun není příjemcem žádných státních ani evropských, či jiných dotací. Veškerou činnost vykonáváme pro bono. Každý příspěvek pomáhá financovat odborné analýzy, právní podání, veřejnou práci a pomoc v případech, které by jinak zůstaly bez pozornosti.
Po načtení QR kódu si v bankovní aplikaci zkontrolujte účet a částku.