Jak se může družka či blízký přítel domoci návštěvy odsouzeného ve výkonu trestu odnětí svobody

Bohužel stále monitorujeme případy, kdy Vězeňská služba České republiky brání zejména družkám, či jiným osobám blízským při návštěvách odsouzených ve výkonu trestu.

1. Právní rámec návštěv ve věznici

Základním předpisem je zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody. Ten v § 19 stanoví, že odsouzený má právo na návštěvy blízkých osob až v délce 3 hodin měsíčně. Naproti tomu návštěva „jiných osob“ je pouze fakultativní – ředitel věznice ji může, ale nemusí povolit, a to jen „v zájmu nápravy odsouzeného nebo z jiného závažného důvodu“.
Rozhodující tedy je, zda se návštěvník uzná za osobu blízkou – v takovém případě jde o právo odsouzeného, nikoli o libovůli věznice.

2. Kdo je osobou blízkou

• Občanský zákoník (§ 22 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.): osobou blízkou je nejen přímý příbuzný, sourozenec, manžel či registrovaný partner, ale i osoby v poměru „rodinném nebo obdobném“, pokud by újmu jedné důvodně pociťovala druhá jako újmu vlastní. Zákon výslovně uvádí, že za blízké se považují i osoby, které spolu trvale žijí.
• Trestní zákoník (§ 125 zákona č. 40/2009 Sb.) i trestní řád (§ 100 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb.) pracují s obdobnou definicí. Trestní řád navíc výslovně jmenuje i druha/družku.

Zákonná úprava tak dává prostor k tomu, aby za osoby blízké byly uznány nejen příbuzní a manželé, ale i nesezdaní partneři a v některých případech i přátelé.

Osoba blízká – návštěvy a telefonní kontakt ve věznici

3. Judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího soudu

• Nález ÚS sp. zn. II. ÚS 955/18 (9. 7. 2018): Ústavní soud konstatoval, že osobou blízkou může být i dobrý přítel. Rozhodující je intenzita citového vztahu, nikoli příbuzenský poměr nebo frekvence kontaktů. Přátelství může být někdy silnější než rodinné pouto.
• NS ČR opakovaně judikoval, že druh/družka je pro účely trestního práva postaven na roveň manželovi a že posouzení „poměru obdobného rodinnému“ vyžaduje faktický partnerský vztah nebo alespoň prokazatelnou citovou a životní provázanost.

Judikatura tedy ukládá orgánům veřejné moci – a tedy i věznicím – povinnost individuálně zkoumat, zda vztah konkrétní osoby k odsouzenému naplňuje znaky blízkosti. Nelze automaticky odmítnout partnerku či blízkého přítele jen proto, že nejde o příbuzného.

4. Jak se může družka nebo přítel domoci návštěvy

a) Podání žádosti o uznání osoby blízké
Odsouzený nebo jeho partner(ka) podají písemnou žádost řediteli věznice, aby byla konkrétní osoba uznána za blízkou. Žádost musí být podložená – zejména:

• Čestným prohlášením o trvalém partnerském vztahu nebo mimořádně intenzivním přátelství, doporučuje se úředně ověřený podpis.
• Doložením objektivních skutečností, např. společné adresy (nájemní smlouva, potvrzení o trvalém bydlišti), korespondence, finanční podpory, balíčků či telefonních hovorů.

b) Rozhodnutí ředitele věznice
Ředitel věznice musí žádost posoudit. Pokud vztah naplňuje znaky osoby blízké, musí návštěvu umožnit – nejde o libovůli, ale o zákonné právo odsouzeného (§ 19 odst. 1 zákona o VTOS).

c) Opravné prostředky proti odmítnutí
Pokud ředitel žádost zamítne:

• Je možné obrátit se na dozorující státní zastupitelství (dozor nad dodržováním zákonnosti ve věznici, § 16 zákona o státním zastupitelství).
• Dále lze využít stížnost k veřejnému ochránci práv, který se problematikou návštěv osob blízkých opakovaně zabýval a kritizoval příliš restriktivní přístup věznic (např. případ Věznice Mírov, 2018).
• Konečně, pokud by došlo k systematickému porušování práv, je možné domáhat se ochrany i soudní cestou, např. podáním ústavní stížnosti pro porušení práva na rodinný život (čl. 10 odst. 2 Listiny, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv).

5. Shrnutí a doporučení pro praxi

• Družka odsouzeného je osobou blízkou podle zákona – musí to však věznici doložit, zpravidla čestným prohlášením, někdy i nájemní smlouvou nebo jiným dokladem.
• Blízký přítel může být osobou blízkou, pokud prokáže mimořádnou intenzitu vztahu (dlouholetá známost, každodenní kontakt, vzájemná důvěra). Judikatura ÚS to výslovně umožňuje.
• Vězeňská služba ČR nemá právo libovolně odmítnout návštěvu osoby, která prokáže status osoby blízké. Musí postupovat podle zákona a respektovat právo odsouzeného.
• Pokud věznice trvá na formalitách (čestné prohlášení, doklad o společném bydlišti), jde o legitimní požadavek – je v souladu se zákonem a judikaturou, protože prokazuje naplnění zákonné definice osoby blízké.
• Pokud ředitel věznice návštěvu neumožní ani po doložení vztahu, je na místě využít dozor státního zastupitelství či ombudsmana a v krajním případě se obrátit na soud.

Dobrovolná podpora

Pomozte nám pokračovat v práci

Spolek Šalamoun není příjemcem žádných státních ani evropských, či jiných dotací. Veškerou činnost vykonáváme pro bono. Každý příspěvek pomáhá financovat odborné analýzy, právní podání, veřejnou práci a pomoc v případech, které by jinak zůstaly bez pozornosti.

Účet Spolku Šalamoun 170718584/0300

Podpořit jinou částkou

QR platba 500 Kč Po načtení QR kódu si v bankovní aplikaci zkontrolujte účet a částku.