Nejvyšší správní soud vyhověl Aleně Lisové, vdově po JUDr. Ladislavu Lisovi
—
proč je to významné?
Dne 7. 8. 2025 vyhověl Nejvyšší správní soud kasační stížnosti Aleny Lisové, vdovy po JUDr. Ladislavu Lisovi (1926-2000), jehož život plný prudkých vzestupů i pádů skončil v doslova v PEKLE. (Viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Ladislav_Lis.)
O co se u Nejvyššího správního soudu jednalo?
Zápletka spočívala – jednoduše řečeno – v tom, zda rehabilitovaná osoba, která byla vězněna, ale nebyla odsouzena, má, či nemá nárok na jednorázovou částku podle zákona č. 261/2001 Sb. (1)
Lis byl totiž od května do prosince 1979 ve vyšetřovací vazbě, ale k jeho odsouzení nedošlo. V roce 1990 byl rehabilitován. (2)
Česká správa sociálního zabezpečení, Ministerstvo práce a sociálních věcí i Městský soud v Praze tvrdily, že pozůstalá vdova nárok nemá, protože nebyl vyřčen pravomocný odsuzující rozsudek.
Senát Nejvyššího správního soudu pod vedením JUDr. Ivo Pospíšila však vysvětlil, že „má-li na odškodnění za nezákonné vzetí do vazby nárok osoba, která byla následně odsouzena …, není důvodu pro odepření nároku stěžovatelce, jejíž manžel byl … trestně stíhán …, aniž … bylo … trestní řízení ukončeno odsuzujícím rozsudkem a zároveň obdržel rehabilitační rozhodnutí. Není přitom sporu o tom, že manžel stěžovatelky byl v roce 1979 zbaven osobní svobody nezákonně.“
Podle Nejvyššího správního soudu by opačný výklad popíral smysl zákona, který „zjevně směřuje k odškodnění osob, u nichž je prokázáno, že byly minulým režimem nezákonně perzekuovány“.
Soudci přitom odkázali na obecné právní názory, jež vyslovil Ústavní soud v kauzách svědků Jehovových, kteří pro své náboženské vyznání odepřeli vojenskou službu. (3)
Nejvyšší správní soud také připomněl svůj dřívější rozsudek, podle něhož je třeba případy nezákonné perzekuce za minulého režimu řešit „obzvláště citlivě a s přihlédnutím ke specifickým okolnostem každého jednotlivého případu“. (4)
Rozsudek Nejvyššího správního soudu není významný kvůli částce, kterou by nyní Alena Lisová měla obdržet (cca 6 000 Kč), ale protože
- potvrzuje platnost obecných právních zásad, které v tzv. „odpíračských“ kauzách vyslovil Ústavní soud ČR už před cca 20 lety;
- umožňuje osobám, kterým byla obdobně nedůvodně odepřena jednorázová částka podle zákona č. 261/2001 Sb., aby požádaly Českou správu sociálního zabezpečení o vydání nového rozhodnutí;
- dokumentuje potřebu být vytrvalý, když se člověk u správního orgánu či soudu něčeho oprávněně domáhá. (5)
—
(1) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2025 č.j. 1 As 66/2025-41.
(2) Lis byl vězněn a odsouzen vícekrát, ale předmětem projednávaného sporu byl jen tento jeden případ.
(3) Nálezy Ústavního soudu ze dne
- 2. 6. 2005 sp. zn. I. ÚS 605/03 a ze dne 28. 6. 2007 sp. zn. I. ÚS 712/05 ve věci Víta Fialy;
- 26. 10. 2007 sp. zn. I. ÚS 2366/07 ve věci Petra Šocha.
(4) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
- 13. 5. 2020, č. j. 1 Ads 360/2019-20 ve věci Milana Janči; ve sporu šlo o to, zda nárok na jednorázovou částku podle zákona č. 261/2001 Sb. má i ten, kdo byla násilně podroben psychiatrické léčbě.
(5) Alena Lisová uspěla až na 4. pokus. Česká správa sociálního zabezpečení, Ministerstvo práce a sociálních věcí i Městský soud v Praze jí její právo odepřely. Vyhověl jí až Nejvyšší správní soud. To připomíná Ježíšovo podobenství o chudé vdově a nespravedlivém soudci:
„V jednom městě byl soudce, který neměl bázeň před Bohem ani úctu k lidem. V tom městě žila také vdova, která za ním pořád chodila a říkala: ‚Zjednej mi spravedlnost ve sporu mezi mnou a mým odpůrcem.‘ Nějakou dobu nebyl ochotný, ale pak si řekl: ‚Sice se nebojím Boha ani nemám úctu k lidem, ale protože mi ta vdova dělá takové problémy, zjednám jí spravedlnost. Jinak za mnou bude chodit tak dlouho, až mě umoří.‘“ (Evangelium podle Lukáše, 18. kapitola, verše 2-5; dostupné na https://wol.jw.org/cs/wol/b/r29/lp-b/nwt/42/18#study=discover.)
(V případě Aleny Lisové nešlo o nějakého konkrétního soudce, ale spíše o justiční systém.)
—
8. 8. 2025 zapsal: L. Müller
Pomozte nám pokračovat v práci
Spolek Šalamoun není příjemcem žádných státních ani evropských, či jiných dotací. Veškerou činnost vykonáváme pro bono. Každý příspěvek pomáhá financovat odborné analýzy, právní podání, veřejnou práci a pomoc v případech, které by jinak zůstaly bez pozornosti.
Po načtení QR kódu si v bankovní aplikaci zkontrolujte účet a částku.