Základním požadavkem spravedlivého trestního řízení je rovnost zbraní a efektivní účast obviněného. To platí dvojnásob u osob se zdravotním znevýhodněním, ať již mentálním či smyslovým. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) i Ústavního soudu ČR (ÚS) ukazuje, že nedostatečné rozpoznání zranitelnosti obviněného a absence adekvátních záruk může vést k nevratnému porušení práva na spravedlivý proces. Tento článek porovnává tři důležité případy – Krpelík v. Česká republika (ESLP), nález ÚS sp. zn. I. ÚS 3378/24 a případ neslyšícího odsouzeného Martina Van Fabiána.
1. ESLP: Krpelík v. Česká republika (č. 38650/19, rozsudek z 30. 1. 2024)
Evropský soud pro lidská práva konstatoval, že Česká republika porušila čl. 6 odst. 1 a 3 písm. c) Evropské úmluvy. Stěžovatel s mentálním znevýhodněním byl vyslýchán bez přítomnosti obhájce, přestože bylo zjevné, že není schopen hájit svá práva sám. Jeho výpověď byla následně použita jako klíčový důkaz.
Je jen těžko uvěřitelné, že podobný postup prošel celou soustavou české justice, tedy nejen obecnými soudy, ale soudem Nejvyšším a dokonce Ústavním soudem České republiky.
„Vzhledem ke zranitelnosti stěžovatele a při absenci dostatečných záruk, že si byl plně vědom právního postavení a důsledků své výpovědi, Soud uzavřel, že využití jeho prvotní výpovědi bez obhájce bylo neslučitelné s požadavky článku 6 Úmluvy.“ (bod 99)
Zásadní výtka ESLP: stát selhal v rozpoznání zranitelnosti obviněného a neposkytl přiměřenou právní ochranu.
Případ Martina van Fabiána
2. Nález ÚS I. ÚS 3378/24: Efektivní tlumočení jako podmínka účasti na řízení
Ústavní soud řešil případ, v němž obviněný s jazykovou bariérou nedostal odpovídající tlumočení. Přestože byl přítomen tlumočník, překlad nebyl funkčně adekvátní, čímž byla porušena podstata práva na účast v řízení.
ÚS zdůraznil, že:
- tlumočení není formální úkon, ale nástroj skutečného porozumění a možnosti aktivního hájení se,
- jeho absence nebo nedostatečnost vede k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Případ Martina Van Fabiana ve světle nálezu ÚS I. ÚS 3378/24: Tlumočení a spravedlivý proces jako garantovaná účast na řízení
3. Případ Martina Van Fabiána: Neslyšící obviněný bez účinné komunikace
Z veřejně dostupných zdrojů a dokumentace Spolku Šalamoun vyplývá, že v případě neslyšícího Martina Van Fabiána nebyla během trestního řízení zajištěna dostatečná tlumočnická podpora, která by odpovídala jeho komunikačním potřebám.
Obviněný tak nemohl:
- plně chápat probíhající řízení,
- včas a efektivně reagovat na procesní úkony,
- realizovat právo na obhajobu a rovnost zbraní.
Dle našeho názoru, ve světle rozsudku ESLP ve věci Krpelík, došlo k obdobnému pochybení: stát nevyhodnotil zranitelnost obviněného a nezajistil mu podmínky pro reálné a spravedlivé řízení.
Všechny tři případy ukazují na zásadní nutnost:
- rozpoznat zranitelnost obviněného již v počáteční fázi řízení,
- zajistit funkční prostředky komunikace a právní pomoci, a to bez ohledu na aktivitu obviněného.
Spravedlivý proces není dosažen tehdy, když se státní orgány spokojí s formálním splněním zákonných povinností. Skutečná spravedlnost vyžaduje, aby obviněný rozuměl a mohl hájit svá práva — a to jak mentálně, tak smyslově. Jak ukazuje rozsudek ESLP a nález ÚS, selhání v této oblasti vede k vážnému porušení základních práv a zpochybňuje legitimitu celého řízení.