Dne 29. dubna 2025 Ministerstvo spravedlnosti ČR oficiálně oznámilo, že ministr spravedlnosti nevyhověl podnětu ke stížnosti pro porušení zákona, který byl podán spolkem Šalamoun dne 3. prosince 2024 ve věci Petr Kramný, odsouzeného v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 T 5/2015.
Argumenty ministerstva
Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že:
- podle článku 89 odst. 2 Ústavy ČR a § 266 odst. 1 trestního řádu není možné, aby Nejvyšší soud znovu projednával trestní věci, které již byly řešeny stejnými či obdobnými důvody.
- případ Petra Kramného byl již vícekrát projednán Nejvyšším i Ústavním soudem, a tudíž další podání by de facto nutilo soudy k revizi vlastních rozhodnutí, což je právně nepřípustné.
- z toho důvodu by i případná stížnost pro porušení zákona byla Nejvyšším soudem zamítnuta jako nepřípustná.
Milost?
Spolku Šalamoun je rovněž známo, že řada občanů České republiky se obrátila na prezidenta republiky s žádostí o udělení milosti Petru Kramnému. Tyto žádosti však nebyly vyslyšeny a prezident republiky milost neudělil.
Závěr
Je tedy zřejmé, že Petr Kramný již vyčerpal všechny dostupné vnitrostátní právní prostředky k ochraně svých práv. Z pohledu české justice je tak tento případ uzavřen.
Pro Spolek Šalamoun však nikoliv.
Blažek je ještě větší kreatura než byl Pospíšil. Petr Kramný se v ČR nemá v šanci dovolat spravedlnosti, protože v ČR se k soudu chodí pro rozsudek, ale ne pro spravedlnost. Kdyby se provalilo, jak celý ten soudní cirkus selhal, byl by to konec důvěry v soudní systém i u těch nejzarytějších obhájců justice. V demokratické společnosti by už minimálně znalci a ten fízl, co si vymyslel přepis odposlechu, dávno seděli v kriminále zbaveni nadosmrti všech funkcí a možnosti pracovat pro státní správu. Kdyby se tohle stalo v době, kdy tu vládla StB a Stalin, pochopil bych to, ale v současnosti takhle selhat je něco, co s právním státem nemá nic společného. Otrava elektrickým proudem je možná jen v České žumpě.
Nějak tomu asi nerozumím.
Stížnost pro porušení zákona (SpPZ) je mimořádný opravný prostředek (podobně jako dovolání).
V trestní věci se sazbou nad 5 let je provoinstančním soudem krajský soud a odvolacím soudem je vrchní soud. Následně je možné podat dovolání, které projednává Nejvyšší soud (NS). A pak Ústavní stížnost k ÚS. Je tedy zřejmé, že případ Petra Kramného MUSEL nejprve projít přes NS, tedy je zřejmé, že NS musel tento případ projednávat ještě před tím, než byla podána SpPZ a pak nechápu argumentaci ministerstva: „není možné, aby NS znovu projednával trestní věci, které již byly řešeny stejnými či obdobnými důvody.“
Nejde to proti smyslu toho, proč institut SpPZ vůbec existuje?
Nebo zeptám se jinak, to měl Petr Kramný na začátku místo dovolání k NS podat rovnou SpPZ? Ale to je přece nesmysl. Ta by byla zjevně odmítnuta ( po právu) s odůvodněním, že Petr Kramný ještě nevyčerpal všechny možnosti v rámci soudního systému (NS, ÚS).
Taky vůbec nechápu, jak souvisí to že NS nespatřuje porušení zákona v rozhodnutí nižších soudů s tím, že ministr může nebo nemůže podat SpPZ. NS ji může odmítnout, ale to věc jiná.
§ 266 odst 1
Nestanoví-li zákon jinak, není proti rozhodnutí Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona přípustná.
Ano, předpokládám, že SpPZ je primárně směřována proti rozhodnutí nižších soudů. A to že věc přezkoumával NS (a nezjistil porušení zákona), pak znamená, že ministr tu stížnost nikdy nemůže podat?
Proč ale pak ten institut teda existuje? K čemu a pro jaké případy?
V případě Jiřího Kajínka podávali SpPZ 3 ministři a případ šel taky přes NS taky.
Dobrý den, naprosto souhlasím.
Je také dosti zřejmé, že v kauze Kramný, je panu ministrovi spravedlnosti bližší prestiž soudů a jejich soudců- očividně odborně pomýlených – než prostá pravda a spravedlnost. Hon na čarodějnici v kalhotech může pokračovat… Osobně se za takovoiu justici a její „spravedlnost“ stydím a panu ministrovi Blažkovi, vřele doporučuji totéž! Jenže narozdíl ode mne, on je za to – doufám, že dobře – d o k o n c e p l a c e n.