1. Ministerstvo zavádějícím způsobem vykládá závaznost rozhodnutí Ústavního soudu
Ministerstvo se opírá o čl. 89 odst. 2 Ústavy, podle něhož jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná. Opomíjí však, že dle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález I. ÚS 643/06 a IV. ÚS 301/05), tato závaznost platí pouze pro nálezy, tj. rozhodnutí ve věci samé, nikoliv pro usnesení, jimiž ÚS odmítá ústavní stížnost bez věcného projednání.
▶ Důsledek: V případě Petra Kramného dosud žádný nález ÚS nevznikl – všechna podání byla procesně odmítnuta (např. jako zjevně neopodstatněná), a tedy nezakládají překážku pro další přezkum podle § 266 tr. ř.
2. Ministerstvo se dopouští právního omylu ve výkladu § 266 tr. řádu
Ministerstvo tvrdí, že SPZ nelze podat, pokud již danou věc řešil Nejvyšší nebo Ústavní soud. To je právně nepřesné, protože:
- SPZ je mimořádný opravný prostředek a zákon (§ 266 odst. 1 věta druhá tr. řádu) nevylučuje podání SPZ, pokud předchozí soudní instance věc věcně neprojednaly (např. kvůli formalitám).
- Odmítnutí ústavní stížnosti neznamená, že by daná rozhodnutí byla materiálně přezkoumána, a tím méně posvěcena jako ústavně souladná.
▶ Důsledek: Argumentace o překážce věci rozhodnuté neobstojí.
3. Formální odpověď ministerstva postrádá individualizované právní posouzení
Ministerstvo své rozhodnutí nezdůvodňuje věcně, ale pouze formálně a frázovitě, bez rozboru:
- konkrétních nových důkazů či okolností,
- potenciální nezákonnosti meritorních rozhodnutí,
- důvodnosti samotného podnětu.
▶ Takový přístup je v rozporu s principem materiálního právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) a s povinností orgánů veřejné moci jednat v souladu se zákonem a řádně odůvodňovat svá rozhodnutí.
4. Systematické selhávání správního aparátu ministerstva
Spolek Šalamoun dlouhodobě upozorňuje na skutečnost, že rozhodování o podnětech ke stížnostem pro porušení zákona je:
- prováděno úřednickým aparátem, nikoli osobně ministrem,
- opakovaně povrchní, odmítavé, bez individuálního přezkumu,
- často založeno na chybných právních výkladech nebo nepravdivých tvrzeních.
▶ Tento systémový problém oslabuje důvěru veřejnosti ve spravedlnost a ohrožuje základní práva odsouzených osob, zvláště ve sporných kauzách jako je případ Petra Kramného.
Spolek Šalamoun považuje rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti za právně chybný, formalistický a alibistický úkon, který neodpovídá požadavkům řádného přezkumu trestních rozhodnutí dle § 266 tr. řádu. Vzhledem k tomu, že žádné nálezy Ústavního soudu ve věci Petra Kramného neexistují, nebrání žádná překážka tomu, aby ministr využil svou diskreční pravomoc a stížnost pro porušení zákona podal.
Pomozte nám pokračovat v práci
Spolek Šalamoun není příjemcem žádných státních ani evropských, či jiných dotací. Veškerou činnost vykonáváme pro bono. Každý příspěvek pomáhá financovat odborné analýzy, právní podání, veřejnou práci a pomoc v případech, které by jinak zůstaly bez pozornosti.
Po načtení QR kódu si v bankovní aplikaci zkontrolujte účet a částku.
Dobrý den, chci se zeptat, teď když don Pablo končí, budete zkoušet podávat Stížnost pro porušení zákona u nové ministryně Decroix? Ta by mohla přístupnější v hledání spravedlnosti.
Dobrý den,
bohužel ten systém je nastaven tak, že změna na pozici ministra, nemá na podání SPZ žádný vliv, bohužel.
A není to tak, že kdyby chtěla, že by sama mohla? Přece v případu Jiřího Kajínka 3 ministři spravedlnosti podávali SPZ. Zrovna u této dámy bych si i myslel, že by mohla chtít, aby se ta věc vyšetřila. I když je fakt, že před volbami riskovat další skandál v podobě ztráty důvěry v soudní systém, to už by na tuhle vládu bylo asi moc 🙂
Podmínky se od té doby dost změnily, nyní pokud již jednou SPZ byla neuspěšně podána a dojde ke změně ministra a pokud nepředložíte nové, jiné skutečnosti pro podání SPZ bude automaticky odložena.
No to ano, ale přece v tomto případě SpPZ ve věci Petra Kramného ministrem nebyla podána. Spolek Šalamoun ministrovi spravedlnosti podal podnět k podání SpPZ a ministr se rozhodl tomu nevyhovět. Ale ten podnět sám o sobě přece nezakládá nemožnost toho, aby ten podnět byl podán znovu ať už stejným subjektem nebo jiným subjektem. Přece ten podnět může podat kdokoli. To, že se nějaký ministr rozhodl nezabývat nějakým podnětem a nějak to odůvodnil (a řekněme si to na rovinu, je otázka jestli se to vůbec k Blažkovi dostalo a neskončilo to jen na nějakém odboru, který k tomu vydal zamítavé stanovisko), neznamená, že jiný ministr k tomu podnětu nemůže zaujmout jiné stanovisko. U ministryně Decroix bych čekal více lidský přistup a snahu neřešit věci jen formalisticky, ale jít po podstatě.
Ustálená praxe je nyní taková, že pokud se změní osoba ministra a podáte znovu totožný podnět, bude bez dalšího odložen. Samozřejmě to zpracovává příslušný odbor, kde jsou 3 právníci a jeden brigádník a celkově vyhodnocují cca 1000 podnětů k SPZ za rok, tak si dokážete představit, jak to asi vypadá.
Bohužel nemáme žádné nové argumenty, než ty které již Spolek plédoval. Souhlasím, že ministr se o tom ani nedozví.
Soudci a státní zástupci jsou v podstatě nedotknutelná kasta a můžou si dělat, cokoliv se jim zachce, i když jde mnohdy o naprosto flagrantní porušování předpisů. Neexistuje na ně žádná páka. Právo je tu denně znásilňováno a nikomu to nevadí.
Díky
Říkám si, kde (resp. kdy) se stalo, že se případ s PK zvrtnul v to, že už si s ním pak odvolací/dovolací/ústavní soudy začaly vytírat zadek, jely čistě po formalismu a ne po podstatě věci a už vlastně nebylo cesty zpět. A vychází mi z toho, že už odvolací soud neřešil podstatu věci (nehodnotil faktickou správnost, logičnost provedených důkazů nalézacím soudem), ale řešil je formalistickou správnost a odvolával se na to, že nemůže soudu nižší instance říkat, jak má posuzovat důkazy. Tuto argumentaci přebral NS a vlastně i ÚS. Takže najednou se nám celý soudní systém rozpadá na to, že máme vlastně jedno-úrovňové soudnictví a když se něco podělá před prvoinstančním soudem, už nemusí být cesty zpět.
Spolek Šalamoun podával před mnoha lety trestní oznámení – a teď nevím jestli to bylo na Dr. Dvořáčka nebo Doc. Vorla, myslím, že to byl Dr. Dvořáček, několikrát jste poukazovali na to, že to policie stále prověřuje a nic žádný výsledek. Dopadlo to nějak? Protože policie nakonec rozhodnout nějak musí. Tak si říkám, zda tady by nebyla ještě cesta (kromě tedy stížnosti k ESLP) , protože v momentě kdyby někdo kompetentní (a možná by stačil jen policejní orgán) konstatoval, že se stal na samém počátku trestný čin ze strany soudních lékařů, tak to všechny ostatní rozhodnutí soudů, které byly učiněny v tom řetězci nad tím, zboří jako domeček z karet.
Dobrý den,
naše podání bylo po 8 letech odloženo, protože bylo již promlčeno. Možná právě proto to bylo prověřováno tolik let, což opravdu nepamatujeme.
To není jenom Kramný, toho se týká i řady dalších. Je to systémem. Hlavně se v tom nevrtat, aby nevznikl nějaký precedens.