Po přibližně deseti letech strávených za mřížemi byla dnes, 21. srpna 2026, podmíněně propuštěna Irena Pravdová, odsouzená k šestnáctiletému trestu za pokus vraždy svého nezletilého vnuka a pokus pojistného podvodu. Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl bez veřejného zasedání. K její žádosti se připojila ředitelka Věznice Světlá nad Sázavou a státní zástupce s takovým postupem souhlasil.
Pro Spolek Šalamoun je dnešní den především dobrou zprávou.
Je ale také důvodem připomenout otázku, která zůstane nezodpovězena: proč prezident republiky Petr Pavel, kterého jsme již v lednu 2025 žádali o milost pro Irenu Pravdovou, nedokázal této dnes devětašedesátileté ženě odpustit ani jediný den trestu?
A proč se nakonec muselo čekat, až zákonné podmínky umožní její podmíněné propuštění?
Případ, ve kterém pochybnosti nezmizely rozsudkem
Irena Pravdová byla rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. května 2016, č. j. 50 T 1/2016-1109, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2016, sp. zn. 7 To 76/2016, odsouzena k šestnáctiletému trestu odnětí svobody.
Jednalo se mimo jiné o pokus vraždy jejího nezletilého vnuka.
Podle skutkové konstrukce přijaté soudem měla Irena Pravdová v noci za použití benzínu založit požár domu, přestože věděla, že se uvnitř nachází její vnuk.
Spolek Šalamoun se jejím případem dlouhodobě zabývá a má o správnosti této skutkové konstrukce zásadní pochybnosti.
Zapálit dvě ohniska a za několik minut tvrdě usnout?
Jeden z nejpodivnějších momentů celého případu představuje časová osa událostí.
Podle zveřejněné části skutkové věty měla Irena Pravdová přibližně mezi 01:15 a 01:25 za použití benzínu jako akcelerantu úmyslně založit dvě samostatná ohniska požáru v přízemí domu – jedno v příručním skladu a druhé v místnosti dříve využívané jako prodejna.
Poté měla odejít do pokoje svého vnuka a lehnout si vedle jeho postele.
Přibližně v 01:35 však na požár upozornila sousedka. Házením kamenů do pootevřeného okna probudila vnuka, který následně probudil Irenu Pravdovou.
Zjednodušeně řečeno:
01:15–01:25 – podle soudu úmyslně zakládá benzínem dvě ohniska požáru.
Kolem 01:35 – podle stejné skutkové konstrukce již leží a musí být probuzena vnukem poté, co jeho samotného probudila sousedka.
Spolek Šalamoun tuto časovou konstrukci od počátku považuje za mimořádně problematickou.
Máme uvěřit tomu, že žena tehdy ve věku téměř šedesáti let vědomě připraví vlastní smrt a smrt svého nezletilého vnuka, manipuluje s benzínem, založí dvě samostatná ohniska požáru ve vlastním domě, odejde do pokoje, lehne si a během několika minut natolik tvrdě usne, že ji neprobudí rozvíjející se požár, ale až její vnuk?
Navíc člověk, který právě vědomě zapálil dům, v němž hodlá zemřít, musí nutně vědět, co se kolem něj začne během několika následujících minut odehrávat.
Neprohlašujeme, že samotná skutečnost, že Irena Pravdová spala, vědecky vylučuje její pachatelství. Tvrdíme však, že jde o zásadní rozpor v logice skutkového děje, který si zasloužil mimořádně přesvědčivé odborné vysvětlení.
A právě v příčině a mechanismu požáru existují další pochybnosti.
Znalec zpochybnil samotnou příčinu požáru
Spolek Šalamoun nechal případ odborně posoudit JUDr. Václavem Šubrtem, dlouholetým odborníkem na zjišťování příčin požárů.
Jeho závěry zpochybňují mechanismus požáru, z něhož vycházelo odsouzení, a ukazují na možnost technické příčiny.
Významná je rovněž informace o absenci stop akcelerantu na oděvu Ireny Pravdové.
To všechno je třeba posuzovat společně.
Jestliže má být člověk odsouzen za to, že benzínem založil dvě samostatná ohniska, nelze důkazní situaci redukovat na jednoduchou rovnici:
měla finanční problémy + koupila benzín + napsala zoufalý dopis = zapálila dům a pokusila se zavraždit vnuka.
Musí být spolehlivě prokázáno také to, jak požár skutečně vznikl.
V lednu 2025 jsme požádali prezidenta Pavla
Dne 7. ledna 2025 požádal Spolek Šalamoun prezidenta republiky Petra Pavla o milost pro Irenu Pravdovou.
Nešlo o žádost založenou pouze na tvrzení o justičním omylu.
Prezident měl před sebou případ ženy vysokého věku, která byla před odsouzením bezúhonná, strávila již téměř deset let ve vězení a během výkonu trestu měla mimořádně dobré hodnocení.
V době naší žádosti byla 29krát kázeňsky odměněna a ani jednou kázeňsky potrestána.
Prezidentovi jsme předložili rovněž odborné pochybnosti vztahující se k samotnému mechanismu požáru.
A nežádali jsme ani bezpodmínečné prominutí celého zbytku trestu.
Prezident mohl trest zmírnit.
Mohl z něj prominout třeba rok.
Mohl zvolit řešení, které by respektovalo pravomocný rozsudek, ale současně projevilo prezidentskou humanitu vůči stárnoucí ženě po mnoha letech výkonu trestu.
Milost samozřejmě není nároková.
Právě proto je však milost institutem prezidenta republiky. Je výrazem individuálního uvážení, humanity a schopnosti vidět za číslem jednacím také konkrétního člověka.
Petr Pavel Ireně Pravdové neodpustil ani jediný den.
Dnes soud rozhodl bez veřejného zasedání
A nyní přichází kontrast, který nelze přehlédnout.
Dne 21. srpna 2026 Okresní soud v Havlíčkově Brodě Irenu Pravdovou podmíněně propustil.
A stalo se tak způsobem, který u závažné trestní věci rozhodně stojí za pozornost.
Nekonalo se veřejné zasedání.
Zákon takový postup umožňuje, pokud se k návrhu připojí ředitel věznice a státní zástupce s rozhodnutím bez veřejného zasedání souhlasí.
Přesně to se stalo.
Ředitelka Věznice Světlá nad Sázavou se k žádosti Ireny Pravdové připojila.
Státní zástupce souhlasil.
Soud mohl rozhodnout podle § 331 odst. 3 trestního řádu bez veřejného zasedání.
V praxi tedy nebylo třeba pořádat veřejné zasedání a vést před soudem spor mezi odsouzenou a státním zástupcem o tom, zda má Irena Pravdová zůstat ve vězení.
„Účel výkonu trestu je naplněn“
Ještě výmluvnější je obsah dnešního rozhodnutí.
Věznice uvedla, že Irena Pravdová udržuje pozitivní rodinné vazby, spolupracuje se sociální kurátorkou, připravila si podmínky pro život po propuštění a nemá vůči Vězeňské službě ani cizím subjektům evidovány dluhy.
Dlouhodobě byla zařazena v I. prostupné skupině vnitřní diferenciace a plnila stanovené povinnosti.
A hodnocení věznice obsahuje zásadní závěr:
„účel výkonu trestu odnětí svobody je naplněn“.
Soud následně poukázal na „velmi dobré chování odsouzené“ a konstatoval, že plněním povinností dostatečně prokázala snahu o polepšení.
Spolek Šalamoun za Irenu Pravdovou převzal záruku
Okresní soud současně přijal záruku Spolku Šalamoun za dovršení nápravy Ireny Pravdové.
Považujeme za samozřejmé, že naše práce dnešním propuštěním nekončí.
Budeme Ireně Pravdové pomáhat při návratu do běžného života a respektujeme podmínky, které jí soud stanovil.
Zkušební doba činí sedm let.
Když byl k ženám nad 55 let empatičtější dokonce komunistický režim
A zde se dostáváme k otázce, která je nepříjemná, ale podle našeho názoru legitimní.
Československý komunistický režim byl nedemokratický a represivní. Dopouštěl se politických procesů, perzekucí a dalších bezpráví.
Přesto i tento režim ve svých prezidentských amnestiích opakovaně považoval vyšší věk odsouzené ženy za zvláštní humanitární okolnost.
V roce 1953 byla stanovena hranice žen starších 55 let.
V roce 1960 opět 55 let.
V roce 1965 60 let.
V roce 1968 60 let.
V roce 1973 55 let.
V roce 1975 55 let.
Za prezidenta Gustáva Husáka v roce 1980 60 let, v roce 1985 znovu 60 let a v roce 1988 dokonce opět pouhých 55 let.
Neznamenalo to ve všech případech automatické propuštění.
V řadě těchto rozhodnutí však vysoký věk ženy znamenal, že její případ měl být individuálně přezkoumán za účelem prominutí nebo zmírnění trestu, a to v některých případech dokonce tehdy, když se na odsouzenou obecná amnestie jinak nevztahovala.
To je podstata našeho srovnání.
Petr Pavel sám byl členem KSČ. Právě proto je ten kontrast ještě trpčí
Prezident Petr Pavel svou minulost v Komunistické straně Československa neskrývá.
Do KSČ podal přihlášku ve 21 letech a jejím členem byl v letech 1985 až 1989.
Tedy právě v době, kdy prezident Gustáv Husák vyhlásil v roce 1985 amnestii pracující se zvláštní humanitární kategorií žen starších 60 let a následně v roce 1988 s kategorií žen starších 55 let.
Nechceme tvrdit, že Petr Pavel nese odpovědnost za tehdejší režim ani že dnešní prezident musí kopírovat amnestijní politiku komunistického Československa.
Naopak.
Od prezidenta demokratické České republiky bychom očekávali více humanity, nikoli méně.
A právě proto považujeme tento kontrast za tak tristní.
Dokonce i zrůdný komunistický režim dokázal ve své trestní politice opakovaně uznat, že žena ve věku 55 či 60 let zasluhuje vzhledem ke svému věku zvláštní humanitární posouzení.
Ireně Pravdové bylo při naší žádosti o milost 67 let.
Prezident Petr Pavel jí nepomohl.
Neodpustil jí celý zbytek trestu.
Neodpustil jí polovinu.
Neodpustil jí rok.
Neodpustil jí ani jediný den.
Prezident měl možnost projevit milosrdenství. Nevyužil ji
Nikdo nemá na prezidentskou milost právní nárok.
To jsme nikdy netvrdili a netvrdíme to ani dnes.
Prezident republiky nebyl povinen Ireně Pravdové milost udělit.
Ale mezi otázkou „musel?“ a otázkou „měl?“ je zásadní rozdíl.
Podle našeho názoru měl.
Měl před sebou stárnoucí ženu, která již vykonala podstatnou část šestnáctiletého trestu.
Měl informace o jejím mimořádně dobrém chování ve vězení.
Měl odborný materiál zpochybňující klíčový technický podklad odsouzení.
Měl možnost odpustit třeba jediný rok.
A neudělal nic.
O rok a půl později se k propuštění Ireny Pravdové připojila ředitelka věznice, státní zástupce s ním souhlasil a soud rozhodl dokonce bez veřejného zasedání.
Věznice konstatovala, že účel trestu je naplněn.
Soud konstatoval její velmi dobré chování.
A Irena Pravdová je dnes na svobodě.
Pane prezidente, za tohle byste se měl stydět
Ne za to, že jste porušil zákon.
Neporušil.
Ne za to, že jste Ireně Pravdové upřel něco, na co měla právní nárok.
Takový nárok neměla.
Ale za to, že jste měl možnost projevit lidskost a neprojevil jste ji.
Za to, že jste nedokázal zmírnit ani o jediný den trest ženy, které je dnes 69 let a o níž stát prostřednictvím Vězeňské služby právě konstatoval, že účel výkonu jejího trestu byl naplněn.
Za to, že soud, státní zástupce a ředitelka věznice nakonec dokázali dojít ke společnému závěru, že tato žena může být na svobodě, zatímco Vy jste nebyl ochoten udělat ani nepatrný krok.
A konečně za ten historický paradox:
režim, jehož Komunistické strany Československa jste byl sám členem, dokázal před desítkami let považovat věk 55 či 60 let u odsouzené ženy za důvod ke zvláštnímu humanitárnímu posouzení. Demokratický prezident Petr Pavel nedokázal stejnou empatii projevit vůči ženě ve věku 67 let.
Dnes je Irena Pravdová konečně na svobodě.
Přejeme jí, aby dokázala prožít další roky svého života v klidu se svou rodinou.
A její příběh by měl zůstat připomínkou, že milost není slabostí státu.
Milost je schopnost státu poznat okamžik, kdy další den za mřížemi už ničemu dobrému neslouží.
Pomozte nám pokračovat v práci
Spolek Šalamoun není příjemcem žádných státních ani evropských, či jiných dotací. Veškerou činnost vykonáváme pro bono. Každý příspěvek pomáhá financovat odborné analýzy, právní podání, veřejnou práci a pomoc v případech, které by jinak zůstaly bez pozornosti.
Po načtení QR kódu si v bankovní aplikaci zkontrolujte účet a částku.

Dekuji za vysvetleni,opravdu jsem nic neudelala a zadne pachove stopy nybyly ani na rukou ani na nocni kosily. Soudce u Vrchniho soudu v Praze rekl memu synovi Ing.Pravdovi a advokatovi Judr.Ivu Palkoskovi ze predkladame spousty dukazu,ale ty nevypovidaji o vine ci nevine,co tedy vypovida o vine ci nevine kdyz ne dukazy?Vi to nekdo? Pravdova
Jediná drobnost vycházející (jak jinak, jako u Petra Kramného) z osobní zkušenosti, coby bývalého profesionálního hasiče -záchranáře, jako SKUTEČNÝ PODNĚT K DISKUZI: Zkusil někdo někdy něco zapálit benzínem?
Má to jednu podstatnou vadu, benzín zrovna je natolik těkavý, že „benzín nezapálíte“. Zapálíte výpary, které vznikají téměř okamžitě.
Mé resumé tedy je, že benzín použije diletant, a když mu to nebouchne do ksichtu (jako na doživotí odsouzenému paliči bytu z Bohumína), tak ho to dozajista ošlehne.
Už z těchto nesmyslů, co denně načítám v rozsudcích, nevím, co si vlastně myslet.
Obzvláště v textu popisovaný způsob (dvou podpaliušť) je tak blbý, až je pitomý. Kdyby to zapálila benzínem, nestačí zdrhat. V každém domě „někudy někam táhne“….