Dne 27. května 2026 vystoupila Mgr. Karla Potůčková na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na semináři Spolku Šalamoun „Spravedlnost? Česká justice a její kontroverzní případy“.
To samo o sobě by nebylo mimořádné.
Mimořádné — a současně děsivé — je něco jiného.
Mgr. Karla Potůčková nepřišla z domova. Nepřišla z advokátní kanceláře. Nepřišla z akademického pracoviště.
Spolek Šalamoun si ji musel téhož rána „vypůjčit“ z Psychiatrické nemocnice Dobřany, kde vykonává ústavní ochranné léčení.
Ráno léčebna. Odpoledne Poslanecká sněmovna. Poté návrat zpět.
Tento obraz by měl být povinnou četbou pro každého, kdo ještě věří, že právní stát funguje samozřejmě a sám od sebe.
Jen si stěžovala
Podstata případu Mgr. Karly Potůčkové je mrazivě jednoduchá.
Stěžovala si.
Psala podání. Upozorňovala na to, co považovala za porušování práva, vadné postupy a selhání institucí. Trvala na odpovědích. Nechtěla mlčet. Nechtěla se smířit s tím, že mocenský aparát nemusí vysvětlovat nic.
A právě zde se podle našeho přesvědčení odehrál zlom, který je pro právní stát smrtelně nebezpečný.
Systém se přestal zabývat obsahem jejích stížností — a začal se zabývat jí.
To je nejjednodušší způsob, jak umlčet nepohodlného člověka.
Neodpovídat na argumenty.
Zpochybnit autora.
Neřešit stížnost.
Udělat problém ze stěžovatele.
Ze stížností do detence
Případ Mgr. Karly Potůčkové není příběhem brutální kriminality. Není to příběh člověka, před kterým by společnost musela být chráněna za každou cenu.
Je to příběh ženy, která se domáhala práva — a skončila v ochranném léčení, následně v zabezpečovací detenci a poté znovu v ústavní léčbě.
Zabezpečovací detence je nejtvrdší ochranné opatření, jaké český právní řád zná. Člověk v ní přichází o svobodu v režimu, který nemá pevnou horní časovou hranici.
A právě proto se musíme ptát:
Jak se může z občana, který píše stížnosti, stát člověk zavřený v detenci?
Jak se může neústupnost změnit v diagnózu?
Jak se může výkon práva stát důvodem k omezení svobody?
Devět měsíců na samotce
Při veřejném zasedání dne 13. ledna 2026 zazněly informace, které neměly zapadnout.
Mgr. Karla Potůčková popsala, že po přijetí do detenčního zařízení strávila devět měsíců na samotce. Popsala režim, v němž mohla otevřít okno jen na pokyn, uklidit celu jen na pokyn, a také omezení přístupu k pitné vodě.
To už není právní detail.
To je lidská důstojnost.
To je otázka, zda se pod štítkem „ochranného opatření“ nemůže odehrávat zacházení, které by v právním státě mělo vyvolat okamžitý poplach.
Veřejnost jako záchranná brzda
Znalec MUDr. František Honzák při veřejném zasedání změnil svůj původní písemný závěr a uvedl, že Mgr. Karla Potůčková není nebezpečná sobě ani okolí.
Tato věta měla zaznít jako rána do stolu.
Pokud nebyla nebezpečná sobě ani okolí, proč byla v nejtvrdším ochranném opatření?
A ještě důležitější otázka:
Dopadlo by to stejně, kdyby u jednání nebyla veřejnost?
Případ Mgr. Karly Potůčkové ukazuje, že veřejná kontrola justice není luxus. Je to poslední pojistka proti tomu, aby se lidský osud neztratil v posudcích, protokolech a úředních formulacích.
Povinná četba pro každého
Příběh Mgr. Karly Potůčkové není jen jeden kontroverzní případ.
Je to výstražná cedule.
Ukazuje, co se může stát, když se stát naučí zaměňovat kritiku za patologii, stížnost za symptom a nepohodlnost za nebezpečnost.
Je to příběh, který by měli povinně číst soudci, státní zástupci, znalci, lékaři, poslanci, ministři i studenti práv.
Protože právní stát se nepozná podle toho, jak zachází s poslušnými.
Pozná se podle toho, jak zachází s těmi, kteří se ptají, odporují a stěžují si.
Jestliže se člověk začne bát podat stížnost, protože neví, zda se jednou nestane důkazem jeho údajné poruchy, pak už nejde jen o případ Mgr. Karly Potůčkové.
Pak jde o každého z nás.
A právě proto nesmí její příběh zapadnout.
Nesmí se z něj stát poznámka pod čarou.
Musí zůstat varováním:
V právním státě nesmí platit, že kdo si stěžuje, riskuje léčebnu.
Vítejte v právním státě.
Pomozte nám pokračovat v práci
Spolek Šalamoun není příjemcem žádných státních ani evropských, či jiných dotací. Veškerou činnost vykonáváme pro bono. Každý příspěvek pomáhá financovat odborné analýzy, právní podání, veřejnou práci a pomoc v případech, které by jinak zůstaly bez pozornosti.
Po načtení QR kódu si v bankovní aplikaci zkontrolujte účet a částku.