Existují dvě školy výkladu zákona č. 106/1999 Sb. (InfZ). Ta první říká: „Je to zákon o svobodném přístupu k informacím.“ Ta druhá – zřejmě brněnská – říká: „Je to zákon o svobodném přístupu k podmínkám, za kterých se informace zásadně neposkytují.“
Aby bylo jasno, nejde o žádnou akademickou polemiku. Jde o každodenní praxi, kdy se místo práce s výjimkami, anonymizací a testem proporcionality vyrábí překážky, které zákon vůbec nezná. Typický exemplář jsme obdrželi pod hlavičkou Městského soudu v Brně, podepsaný Mgr. Bc. Veronikou Doleželovou, místopředsedkyní. Na žádost podle InfZ jsme byli vyzváni k doložení plné moci, protože žádost se „vztahuje k osobě“ dotčené osoby – a plná moc prý nebyla doložena.
To je výklad InfZ, který by si zasloužil vlastní sbírku: „Žádost o informace – výzva k předložení plné moci.“ Jako by právo na informace bylo něco mezi dědickým řízením a zastupováním v rozvodové věci. Jako by se z InfZ stal zákon o tom, že se smí ptát jen ten, kdo předloží notářsky ověřené „povolení k dotazu“.
Jenže InfZ stojí na úplně opačné logice: žadatelem je kdokoli – a stát sám to veřejně a jednoznačně shrnuje: k podání žádosti není potřeba předkládat žádné doklady.
Jestli má povinný subjekt problém s ochranou soukromí, osobními údaji nebo jinou zákonnou výjimkou, pak se s tím zákon umí vypořádat: posoudit výluku, anonymizovat, selektovat, případně odmítnout – ale na základě zákonných důvodů, ne na základě „doložte plnou moc, jinak se s vámi nebavíme“.
A teď přichází realita, která tuhle „brněnskou školu“ nastavuje do ostrého světla.
Na konci února 2026 nám bylo doručeno rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (23. 2. 2026, č. j. MSP-814/2025-OSV-OSV/6), kterým ministerstvo zrušilo rozhodnutí Městského soudu v Brně (5. 11. 2025, č. j. 0 Si 428/2025-28) a věc mu vrátilo k novému projednání.
A pozor: nejde o „jedno zrušení kdy ministerstvo zasahovalo (14. 10. 2025) – a Městský soud v Brně následně otevřeně napsal, že se s důvody zrušení neztotožnil a že setrvá na svém.
Co ministerstvo vytýká? V zásadě tři věci – všechny tak elementární, že je bolestné je vůbec číst:
Test proporcionality: Městský soud v Brně ho uměl popsat, ale neprovedl ho ani zjednodušeně – přestože právě u dané výluky je test proporcionality nutností. Ministerstvo mu tedy „závazně ukládá“, aby ho provedl důsledně (vhodnost, potřebnost, přiměřenost), zohlednil veřejný zájem a roli žadatele, a posoudil i možnost částečného vyhovění (anonymizace/redakce).
Spis bez dokumentu: Ve správním spise nebylo založeno ani to rozhodnutí, o které se žádá. Ministerstvo suše konstatuje, že bez opory ve spise je věc nepřezkoumatelná; pokud dokument nemá být žadateli zpřístupněn v plném znění, má být oddělen podle § 17 odst. 3 správního řádu – ale nadřízenému orgánu musí být k přezkumu k dispozici.
„Na jisto“ zrušení a daňový poplatník: Ministerstvo to nezabalilo do vaty. Říká přímo, že pokud orgán prvního stupně nedá do spisu podklady a rezignuje na proporcionalitu, „v podstatě na jisto“ vystavuje své rozhodnutí zrušení pro nepřezkoumatelnost, a že takový postup zbytečně zatěžuje všechny – a „v první i poslední řadě daňové poplatníky“.
Tady jde o postoj, který by se dal shrnout takto: když už odmítáme, odmítneme rychle; když už máme odůvodňovat, odůvodníme obecně; když už máme založit dokument, nezaložíme; a když nám nadřízený orgán řekne, co je špatně, tak mu vysvětlíme, že my to vidíme jinak.
A výsledek? Druhé zrušení v téže věci. Škoda papíru, času, energie. A jak výslovně připomíná ministerstvo: škoda peněz daňových poplatníků.
A přitom to celé není složité. Když se povinný subjekt domnívá, že poskytnutí informace naráží na zákonné výluky, má udělat to, co mu ministerstvo doslova napsalo: test proporcionality, selekci, anonymizaci, přesné vymezení částí, které nelze poskytnout – a vést spis tak, aby byl přezkoumatelný.
Nic víc. Nic míň. Žádné „plné moci na právo se ptát“.
A protože klasika někdy vystihne absurdno lépe než desetistránkové odůvodnění, zakončíme (v nadsázce a jako citaci seriálové repliky MUDr. Štrosmajera o doktoru Peterkovi):
„Přes hubu a vyhodit!“
Vítejte v právním státě
Pomozte nám pokračovat v práci
Spolek Šalamoun není příjemcem žádných státních ani evropských, či jiných dotací. Veškerou činnost vykonáváme pro bono. Každý příspěvek pomáhá financovat odborné analýzy, právní podání, veřejnou práci a pomoc v případech, které by jinak zůstaly bez pozornosti.
Po načtení QR kódu si v bankovní aplikaci zkontrolujte účet a částku.