Česká justice má jednu fascinující vlastnost: umí vytvářet paralelní vesmíry. V tom prvním se procesní chyba nazývá „kontaminace řízení“, stojí přes 180 000 Kč a bez rychlého zásahu končí člověk ve výkonu trestu. V tom druhém se totéž nazývá „ojedinělý exces“ a řeší se to možná „toliko ústní výtkou“.
A teď hádejte, který vesmír se obvykle propisuje do úředních odpovědí.
Jak se vyrábí „bez následků“ (návod pro začátečníky)
Z odpovědi vedení soudu plyne, že jakmile se na problém přišlo, vše se „obratem“ vyřešilo: soudce přehodnotil postoj, zrušil právní moc a spis se nakonec dostal tam, kam měl – tedy k odvolacímu soudu.
A pak přichází kouzelná formulace dne: protože došlo ke korekci, „nevznikla žádná újma“, a protože dotčený soudce má „dlouhou bezproblémovou kariéru“, šlo o „ojedinělý exces“ řešitelný ústní výtkou, která možná ani nebyla udělena.
V překladu do lidštiny: kdyby se na to nepřišlo, následky by byly fatální – ale protože se na to přišlo, následky se prohlásí za nulové.
Detail, který se do „ojedinělého excesu“ nehodí: Ústavní soud
Kdyby šlo jen o akademickou debatu, dalo by se nad tím mávnout rukou. Jenže tady šlo o to, že bez rychlého zásahu by dotčený skončil ve výkonu trestu.
A to není metafora. Ústavní soud usnesením IV. ÚS 3037/25 ze dne 23. 10. 2025 výslovně odložil vykonatelnost usnesení Městského soudu v Praze (24. 9. 2025, sp. zn. 7 To 333/2025) a usnesení OS Praha 8 (6. 8. 2025, sp. zn. 32 T 12/2021) do doby rozhodnutí o ústavní stížnosti.
Ústavní soud v odůvodnění mimo jiné konstatuje, že napadená rozhodnutí vedou k povinnosti nastoupit do výkonu trestu, a proto zvažoval nepoměr újmy.
Tohle je moment, kdy se ironie píše sama: v úředním vesmíru „nevznikla žádná újma“, v reálném vesmíru musel zasáhnout Ústavní soud, aby se člověk nedostal do vězení na základě postupu, který se zpětně „napravoval“.
„Ojedinělý exces“ jako statistická disciplína
Když se v odpovědi objeví formulace „ojedinělý exces“, člověk se neubrání otázce: ojedinělý proto, že byl opravdu jediný – anebo ojedinělý proto, že na ostatní prostě nikdo neupozornil?
Protože soudce, který po téměř čtyřech dekádách soudcovské praxe „nezná“ nebo nerespektuje závaznost judikatury Ústavního soudu, není „exces“. To je vizitka systému. A v horším případě i ostuda – ne pro veřejnost, ale pro instituci, která má být posledním místem, kde se chyby nebagatelizují, nýbrž řeší odpovědně.
A právě tady je to nejpikantnější: čím větší chyba, tím vyšší šance, že se vysvětlí jako „ojedinělá“. Je to skoro poetické.
Mohlo to skončit kriminálem.
Bez včasné právní pomoci a bez odkladu vykonatelnosti ze strany Ústavního soudu by dotčený nastoupil do výkonu trestu.
V právním státě by to byl důvod pro důkladné vyvození odpovědnosti. V české verzi právního státu je to důvod pro větu: „všechno bylo napraveno“.
Jediná dobrá zpráva
Z korespondence zároveň plyne informace, že od 1. 1. 2026 už JUDr. Michal Vacek soudcem není.
A to je možná jediná část příběhu, která nepotřebuje ironii. Někdy je nejlepší „sankce“ prostě to, že už ten člověk v taláru nepokračuje.
Pomozte nám pokračovat v práci
Spolek Šalamoun není příjemcem žádných státních ani evropských, či jiných dotací. Veškerou činnost vykonáváme pro bono. Každý příspěvek pomáhá financovat odborné analýzy, právní podání, veřejnou práci a pomoc v případech, které by jinak zůstaly bez pozornosti.
Po načtení QR kódu si v bankovní aplikaci zkontrolujte účet a částku.