V posledních dnech se ve veřejné debatě objevuje zkratka, že „neplacení výživného už není trestné“. To je omyl. Trestný čin zanedbání povinné výživy v trestním zákoníku nadále existuje (§ 196). Změnilo se však to podstatné: jak je skutková podstata postavena a kdy je jednání trestné.
- Mýtus: „Trestný čin zanikl“
Skutečnost: § 196 zůstal. Novela jej ale přepsala.
Od 1. 1. 2026 § 196 vyžaduje splnění dvou podmínek současně:
– neplnění vyživovací povinnosti déle než čtyři měsíce (byť i z nedbalosti),
a zároveň
– že pachatel tím „vydá oprávněnou osobu nebezpečí nouze“.
Trestní sazba je odnětí svobody až na dvě léta.
Co platí od 1. 1. 2026: trestný čin zůstává, mění se podmínky trestnosti
Od 1. ledna 2026 zní § 196 tak, že trestnost je vázána na kumulaci dvou znaků:
- pachatel neplní (byť i z nedbalosti) svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného po dobu delší než čtyři měsíce,
a zároveň - tím „vydá oprávněnou osobu nebezpečí nouze“.
Trestní sazba je stanovena jako odnětí svobody až na dvě léta.
Jinými slovy: neplnění výživného samo o sobě nestačí; podle textu nového § 196 musí být zároveň naplněno i „nebezpečí nouze“ oprávněné osoby.
- Jak to bylo dříve: rozdílné režimy a vyšší sazby
Původní (víceodstavcové) znění § 196 rozlišovalo:
(1) neplnění povinnosti (byť i z nedbalosti) po dobu delší než čtyři měsíce, se sazbou až na dvě léta,
(2) úmyslné vyhýbání se plnění povinnosti po dobu delší než čtyři měsíce, se sazbou šest měsíců až tři léta,
(3) kvalifikovanou skutkovou podstatu se sazbou jeden rok až pět let, mimo jiné tehdy, pokud pachatel činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 vydal oprávněnou osobu nebezpečí nouze, nebo při recidivě (dle původního písm. a) a b)).
Po novele už § 196 neobsahuje samostatné odstavce odpovídající dřívějším odstavcům (2) a (3); rozhodující je text nové jednověté skutkové podstaty, která spojuje neplnění s „nebezpečím nouze“.
- Účinná lítost (§ 197): zůstává zachována
Nadále platí i zvláštní ustanovení o účinné lítosti (§ 197): trestní odpovědnost za trestný čin zanedbání povinné výživy zaniká, jestliže trestný čin neměl trvale nepříznivých následků a pachatel svou povinnost dodatečně splnil dříve, než soud prvního stupně počal vyhlašovat rozsudek.
- Novinka, která zůstala v debatě téměř bez povšimnutí: § 196a
Zcela nově se objevuje § 196a (Zvláštní ustanovení o trestání). Podle něj může soud pachateli § 196 uložit jako přiměřené omezení mimo jiné i to, aby se zdržel řízení motorových vozidel, zejména tehdy, je-li důvodná obava, že povinnost uhradit dlužné výživné bude mařena nebo ztěžována.
Jde o nástroj, který může být pro část neplatičů citelný a jeho praktické používání soudy bude třeba sledovat.
- Politici a „návrat plné trestnosti“: slogan místo analýzy
Bezprostředně po nabytí účinnosti novely se na sociálních sítích objevila politická komunikace, která volá po „vrácení plné trestnosti neplacení výživného“.
Spolek Šalamoun k tomu říká jednoduché: heslo „vrátíme plnou trestnost“ není trestní politika. Trestní politika musí odpovědět na otázku, zda zvolený nástroj skutečně vede k tomu, aby oprávněná osoba (typicky dítě) výživné reálně dostávala.
- Odstrašení trestem: veřejná víra versus praxe
Stanovisko Spolku Šalamoun: samotná víra, že „přísnější vězení automaticky přiměje neplatiče platit“, je zjednodušení. Pokud se člověk ocitne ve výkonu trestu, jeho ekonomická schopnost dluh splácet se často nezlepší – a někdy se naopak zhorší. Výsledkem pak není vyšší vymahatelnost výživného, ale růst dluhu, sociální propad a po propuštění složitý návrat do legální práce. - Ekonomická realita výkonu trestu: dluh může růst i tehdy, když odsouzený pracuje
Veřejnost často předpokládá, že „odsouzený ve vězení pracuje, tedy výživné se platí“. Jenže zaměstnávání odsouzených se neřídí zákoníkem práce a v praxi existují odměny v řádu jednotek korun za hodinu – to dokládá i vámi poskytnutý dokument k žádosti o informaci, kde jsou u části odsouzených (pracoviště „call centrum“) uvedeny hodinové sazby přibližně 6,97 až 9,11 Kč/h.
Modelově: při 40 hodinách měsíčně a cca 7 Kč/h jde o zhruba 280 Kč měsíčně. Z takové částky nelze reálně hradit výživné ve výši, kterou soudy běžně stanovují.
Stejně tak je nutné připomenout i nákladovou stránku. Podle výroční zprávy Vězeňské služby ČR činil průměrný denní výdaj na jednu vězněnou osobu v roce 2023 částku 1 916 Kč (v roce 2022 to bylo 1 773 Kč). Vězeňská služba České republiky+1
Jinými slovy: vězení je nákladné řešení – a u této agendy je legitimní se ptát, zda je to řešení i účinné.
Neplacení výživného trestným činem nezaniklo. § 196 zůstává v trestním zákoníku, ale od 1. 1. 2026 je trestnost výslovně vázána na to, že neplnění delší než čtyři měsíce současně vydá oprávněnou osobu nebezpečí nouze.
Zároveň přibyl § 196a jako nový nástroj přiměřeného omezení (včetně možnosti zákazu řízení).
Stanovisko Spolku Šalamoun je jasné: cílem má být, aby děti výživné skutečně dostávaly. Pokud se debata zredukuje na politické slogany a „návrat plné trestnosti“, riskujeme návrat ke zkratkám, které problém neřeší, jen jej odsouvají a prodražují.
„Dosavadní trestní politika se v praxi promítla do mimořádně vysokého počtu odsouzených v přepočtu na počet obyvatel (jsme na špičce v Evropě) a do velmi vysoké míry recidivy (opět jedné z nejvyšších v Evropě), která je v některých zdrojích uváděna až kolem 70 %. Z hlediska odsouzených – včetně osob odsouzených za neplacení výživného – to svědčí o tom, že resocializační systém je v řadě případů fakticky neúčinný a neplní svůj deklarovaný účel.“
Pane ministře, nepodléhejte lacinému populismu pro volební body.
Pomozte nám pokračovat v práci
Spolek Šalamoun není příjemcem žádných státních ani evropských, či jiných dotací. Veškerou činnost vykonáváme pro bono. Každý příspěvek pomáhá financovat odborné analýzy, právní podání, veřejnou práci a pomoc v případech, které by jinak zůstaly bez pozornosti.
Po načtení QR kódu si v bankovní aplikaci zkontrolujte účet a částku.