Oficiální statistiky Policie ČR za rok 2024 ukazují, že pachová identifikace z běžné policejní praxe prakticky vyčpěla. V řadě krajů a měsíců se neprováděla vůbec. Přesto česká justice setrvává na své rigiditě: lidé odsouzení převážně na základě „pachovek“ – Balhar, Dobeš, Žondra a další (včetně kauzy Slopné) – nadále vykonávají trest a soudy dosud neotevřely cestu k objektivnímu přezkumu.
Co říkají čísla: z desetitisíců na stovku ročně
- 2014 (celá ČR): přijaté případy 17 889, zpracované 4 966, „shoda“ 3 334.
- 2024 (celá ČR): přijaté případy 1 211, zpracované 101, „shoda“ 53.
Meziroční propady (2014 → 2024)
- Přijaté případy: −93,2 % (17 889 → 1 211).
- Zpracované případy: −98,0 % (4 966 → 101).
- Případy se shodou: −98,4 % (3 334 → 53).
Zdroj: oficiální odpovědi Policejního prezidia ČR (2024 souhrn + měsíce/kraje) a historická souhrnná tabulka 2014–2017.
Co změnilo pravidla: věda, investigace a film
K „tichému ústupu“ metody nepřispěla jen policejní zkušenost, ale také veřejná kontrola a odborný tlak:
- Prohlášení vědecké veřejnosti k metodě pachové identifikace – pojmenovalo zásadní metodické limity a absenci robustní validace.
- Podcastová série Slopné: Kdo je vrah? – srozumitelně ukázala, jak mohou „pachovky“ zkreslit důkazní obraz v závažných kauzách.
- Celovečerní dokument Zuzany Piussi Pachová stopa – přenesl téma z odborných debat do mainstreamu a představil konkrétní lidské osudy spojené s touto metodou.
Policie se poučila. Justice se zatím nepoučila.
Rok 2024 je de facto přiznáním reality: policie od „pachovek“ ustoupila – nikoli v proklamacích, ale v každodenní praxi, kterou dokazují čísla. Soudy však nadále přisuzují pachové stopě nepřiměřenou váhu v řetězcích nepřímých důkazů. Důsledek vidíme v konkrétních lidských příbězích: Balhar, Dobeš, Žondra a další zůstávají ve výkonu trestu, přestože těžiště jejich odsouzení stojí právě na pachové identifikaci. Navzdory kritice odborné veřejnosti dosud nebyl umožněn skutečný přezkum ani v jednom z těchto případů. (sic!)
Pachová stopa v českém trestním řízení konečně dopáchla. Podstatné už se stalo: policie se poučila a „pachovky“ v praxi fakticky opustila. To zásadní ale teprve čeká justici: sebereflexe. Má-li být spravedlnost věrohodná, je fér vrátit se k případům, kde nesl „pach“ hlavní váhu, a dát jim poctivý přezkum – bez iluzí, bez setrvačnosti, s ohledem na to, co dnes víme.
Pachová stopa v českém trestním řízení konečně dopáchla. To podstatné už nastalo: policie se poučila a „pachovky“ v praxi fakticky opustila. To zásadní však teprve čeká justici – sebereflexe. Má-li být spravedlnost věrohodná, je fér vrátit se k případům, kde „pach“ nesl hlavní váhu, a dopřát jim poctivý přezkum bez iluzí, bez setrvačnosti a s ohledem na dnešní poznání. Bohužel v žádné z monitorovaných kauz, kde je pachová stopa základním kamenem odsuzujícího rozsudku, justice dosud nepovolila obnovu řízení s ohledem na současné vědecké poznatky a raději nechává nešťastníky ve výkonu trestu, než aby přiznala chybu.
Vítejte v právním státě
Pomozte nám pokračovat v práci
Spolek Šalamoun není příjemcem žádných státních ani evropských, či jiných dotací. Veškerou činnost vykonáváme pro bono. Každý příspěvek pomáhá financovat odborné analýzy, právní podání, veřejnou práci a pomoc v případech, které by jinak zůstaly bez pozornosti.
Po načtení QR kódu si v bankovní aplikaci zkontrolujte účet a částku.