Podmíněné propuštění z výkonu trestu – díl první

Podmíněné propuštění (dále jen PP) z výkonu trestu odnětí svobody, je opravdu velké téma. Jsme zcela překvapeni, již z minulého příspěvku ZDE, jaká nevědomost s novelou Trestního zákoníku (dále TrZ) od 1. 10. 2020 panuje. Spolek Šalamoun (dále SŠ) dostal stovky individuálních dotazů, které nejsme schopni korektně posoudit a tento tristní stav nás vedl k tomuto příspěvku.

K základním činnostem Spolku Šalamoun patří i edukace a tak s ohledem na délku a míru poskytovaných informací, po dílech jsme pro Vás připravili vysvětlení některých pojmů, vysvětlení některých postupů a zejména jistě i zboření některých léty zažitých mýtů a to ve světle nálezu Ústavního soudu – II.ÚS 482/18 ze dne 28. 11. 2018

Při rozhodování o podmíněném propouštění osob ve výkonu trestu panuje mezi českými soudy nejednotnost a libovůle, přičemž příčinou je příliš obecná právní úprava a také absence sjednocující role Nejvyššího soudu.

Ústavní soud poskytl obecným soudům velmi podrobné vodítko, jak při rozhodování o žádostech o podmíněné propuštění postupovat tak, aby bylo ústavně konformní.

Díl první – trocha teorie

Český právní systém nezná  automatické podmíněné propuštění, ale pouze jeho diskreční variantu; to však neznamená, že soud nemá povinnost odsouzeného podmíněně propustit, pokud odsouzený splnil všechny zákonné podmínky, což bez dalšího vyplývá z požadavku právního státu.

Ona mimořádnost tedy nespočívá v tom, že by soud měl možnost zamítnout žádost odsouzeného o podmíněné propuštění, pokud odsouzený naplnil zákonná kritéria. Mimořádným je institut podmíněného propuštění pouze v tom, že sice odsouzenému bylo dříve uloženo vykonat určitý trest, ovšem benevolencí státu jej za určitých podmínek nemusí vykonat celý.

Při každém rozhodování o žádosti o podmíněné propuštění samozřejmě nelze spustit ze zřetele účel tohoto institutu. Ten je v odborné literatuře vymezen takto: „Smyslem podmíněného propuštění je umožnit opustit brány věznice osobám, které během svého pobytu ve výkonu trestu odnětí svobody dokázaly analyzovat své protiprávní jednání, sebekriticky se k němu postavit, vyvodit z něj poučení a svým aktivním a kladným přístupem ve výkonu trestu odnětí svobody prokázat své polepšení.“

Též z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že smysl institutu podmíněného propuštění spočívá v motivování odsouzeného, aby svým chováním a plněním svých povinností ve výkonu trestu prokázal polepšení. Bylo-li dosud odpykanou částí trestu již dosaženo účelu trestem sledovaného, je další výkon trestu nepotřebný a také neodůvodněný. Podmíněné propuštění v sobě navíc obsahuje nástroje pro pokračování procesu resocializace, protože je spojeno se stanovením zkušební doby, eventuálně též s vyslovením dohledu a s uložením přiměřených omezení a povinností (srov. § 89 odst. 2 trestního zákoníku). Hrozící „Damoklův meč“ nařízení výkonu zbytku trestu dále snižuje riziko potenciální recidivy

Podmíněné propuštění ve správný čas, kdy již byl u odsouzených naplněn účel trestu a ještě nepřevážilo negativní působení vězeňského prostředí a pobytu v něm, tedy napomáhá skutečnému cíli výkonu trestu, jímž je náprava odsouzeného (nález sp. zn. I. ÚS 2201/16 ze dne 3. 1. 2017, bod 35). Ostatně Česká republika je i v souladu se svými mezinárodními závazky povinna zajistit takové zacházení s vězni, jehož hlavním cílem je jejich převýchova a náprava (čl. 10 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech).

Každý odsouzený by před podáním žádosti o PP si měl pečlivě přečíst nález I.ÚS 482/18 ze dne 28. 11. 2018

Příště:

Podmíněné propuštění z výkonu trestu – díl druhý – nenastoupil jsem včas do výkonu trestu – je to důvod zamítnutí žádosti o PP?

Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody po 1. 10. 2020