Ústavní soud ČR zamítl ústavní stížnost Petra Kramného, který u české justice definitivně neuspěl

Ústavní soud České republiky odmítl ústavní stížnost Petra Kramného, který byl v roce 2016 odsouzen na 28 let vězení za vraždu své manželky a dcery během dovolené v Egyptě. Stížnost, kterou Kramný podal prostřednictvím své advokátky JUDr. Jany Rejžkové, směřovala proti rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, které mu odmítly povolit obnovu řízení. Kramný se domáhal zrušení těchto verdiktů s odkazem na údajné porušení jeho ústavních práv na spravedlivý proces.

Ústavní soud však uvedl, že předložené důkazy a znalecké posudky nepředstavují nové skutečnosti, které by mohly ovlivnit původní rozhodnutí. Předseda senátu JUDr. Jan Svatoň potvrdil, že soudy nižších instancí postupovaly v souladu se zákonem a soudní praxí a že nebyly splněny podmínky pro obnovu řízení.

Soud zároveň zamítl žádost Spolku Šalamoun, který se pokusil vstoupit do řízení formou amicus curiae briefu. Spolek, který dlouhodobě upozorňuje na možné chyby v soudních řízeních a hájí práva obviněných a odsouzených, se tak nemohl k řízení připojit ve prospěch Kramného požadavků.

Rozhodnutí Ústavního soudu je konečné a proti němu již není možné podat odvolání. Petr Kramný, který nadále vinu odmítá a tvrdí, že řízení nebylo spravedlivé, tak vyčerpal všechny dostupné právní prostředky v rámci české justice. Jeho trest mu končí v únoru 2042.

Hlubší analýzu usnesení Ústavního soudu, kterou naleznete, učiníme ve dnech následujících.

Pro další informace kontaktujte:
Spolek Šalamoun
E-mail: spoleksalaloun@spoleksalamoun.com
Web: www.spoleksalamoun.com

Poznámka pro média: Případ Petra Kramného je jedním z nejsledovanějších soudních procesů v ČR posledních let. Verdikt Ústavního soudu, který zamítl všechny pokusy o obnovu řízení, vyvolává silné reakce u odborné veřejnosti i odborné právnické obce.

4 názory na “Ústavní soud ČR zamítl ústavní stížnost Petra Kramného, který u české justice definitivně neuspěl”

  1. Adam Simacek

    Tak jsem naprosto ztratil poslední zbytky iluzí o tom, že žijeme v právním státě a že zde je nějaká vymahatelnost práva:

    …Druhou kategorií jsou závěry, které znalcům rozhodně nepřísluší, např. jak se má konkrétní důkaz hodnotit,
    anebo co daná důkazní situace podle nich znamená….

    Aha, takže když znalec (kterého si soud bere jako odborníka v dané oblasti) konstatuje, že něco je červené a soudce řekne , že to není červené, ale je to modré, tak je to v pohodě? Tak proč tedy máme soudní znalce? Proč si to soud nehodnotí celé sám? Soudní znalec je tam snad od toho, aby soudu řekl (interpretoval) co daný důkaz , který hodnotil , znamená resp. jak by měl soud tento důkaz „chápat“ a co by měl z něho případně vyvodit. Od toho tam ten znalec snad je , ne? Aby interpretoval soudu (který je v dané oblasti laikem), o čem daný důkaz vypovídá. A hodnocení soudu (chápání důkazu soudem) přeci nemůže být v rozporu s tím, jak důkaz chápe znalec.

    …Kromě nedostatků,které již popsaly obecné soudy (srov. zejména str. 21 usnesení krajského soudu) považuje
    Ústavní soud za důležité, že minimální důkazní síla předložených posudků je dána zčásti
    jejich užším zaměřením (jeden ze znalců dokonce výslovně uvedl, že jej zajímalo pouze
    zkoumání srdcí a ostatním orgánům nevěnoval pozornost) ….

    Tak tohle je vážně pecka ! Takže čím má znalec větší specializaci na danou oblast, tím jsou jeho závěry méně relevantní v porovnání se znalcem, který má povrchní znalosti v dané oblasti? Chápu to správě? Pokud je mi známo, tak ani znalci z Ostravy, ani znalci z ČB neměli specializaci na „smrt v důsledku el. proudu“ a naopak lze dovodit, že znalec se specializací na srdce, tuto odbornost bude mít (jeho závěry budou relevantnější než závěry „běžných“ soudních lékařů. A o to tady snad jde, ne?

    ….Naproti tomu druhá běžně se vyskytující kategorie znaleckých posudků spočívá v tom, že znalec zkoumanou skutečnost nejen analyzuje na základě svých odborných zkušeností (to je společné pro obě kategorie), ale jeho činnost je závislá na jeho vlastním smyslovém vnímání….Takový znalec je fakticky v roli určitého „odborného svědka“, který soudu zprostředkovává nejen určitý výsek vědění daného oboru, nýbrž rovněž svoje smyslové
    vnímání dané skutečnosti….(a především konstatování, že): Jednoduše řečeno skutečnost, že nově přibraný znalec svými smysly nevnímá klíčový důkaz (např. fotografii nebo vzorky tkání) stejně jako původně přibraný znalec, nemůže samo sobě založit důvodné pochybnosti o správnosti původního znaleckého zkoumání…

    Tak to už si z nás ÚS vyloženě dělá legraci. Proboha základem každého odborného hodnocení, odborného posudku o který soud opírá svoje rozhodnutí, MUSÍ být přezkoumatelnost. V právním státě nelze přijmout závěr, který je postaven na obecně nepřezkoumatelném „pocitu znalce“, že jeden znalec „něco nějak vnímá (svými smyslu, jak tvrdí ÚS) a jiný znalec to vnímá jinak…a vybereme si kterého? Který, se nám hodí, že 🙂

    …..Soud z podstaty věci nemůže prokázat, zda uvedený znalec tvrzenou skutečnost (ne)vnímá a co je toho příčinou. Taková (ne)schopnost znalce není však zásadně novou skutečností, která by měla ovlivnit rozhodnutí ve věci samé…..

    ÚS úplně rozbíjí koncept toho, jak by měli fungovat znalci a znalecké posudky v právním státě a deformuje ho na úroveň inkvizičního řízení, kdy pro odsouzení pachatele stačí si „myslet že něco nějak je“…

  2. Adam Simacek

    Tak jsem naprosto ztratil poslední zbytky iluzí o tom, že žijeme v právním státě a že zde je nějaká vymahatelnost práva:

    …Druhou kategorií jsou závěry, které znalcům rozhodně nepřísluší, např. jak se má konkrétní důkaz hodnotit,
    anebo co daná důkazní situace podle nich znamená….

    Aha, takže když znalec (kterého si soud bere jako odborníka v dané oblasti) konstatuje, že něco je červené a soudce řekne , že to není červené, ale je to modré, tak je to v pohodě? Tak proč tedy máme soudní znalce? Proč si to soud nehodnotí celé sám? Soudní znalec je tam snad od toho, aby soudu řekl (interpretoval) co daný důkaz , který hodnotil , znamená resp. jak by měl soud tento důkaz „chápat“ a co by měl z něho případně vyvodit. Od toho tam ten znalec snad je , ne? Aby interpretoval soudu (který je v dané oblasti laikem), o čem daný důkaz vypovídá. A hodnocení soudu (chápání důkazu soudem) přeci nemůže být v rozporu s tím, jak důkaz chápe znalec.

    …Kromě nedostatků,které již popsaly obecné soudy (srov. zejména str. 21 usnesení krajského soudu) považuje
    Ústavní soud za důležité, že minimální důkazní síla předložených posudků je dána zčásti
    jejich užším zaměřením (jeden ze znalců dokonce výslovně uvedl, že jej zajímalo pouze
    zkoumání srdcí a ostatním orgánům nevěnoval pozornost) ….

    Tak tohle je vážně pecka ! Takže čím má znalec větší specializaci na danou oblast, tím jsou jeho závěry méně relevantní v porovnání se znalcem, který má povrchní znalosti v dané oblasti? Chápu to správě? Pokud je mi známo, tak ani znalci z Ostravy, ani znalci z ČB neměli specializaci na „smrt v důsledku el. proudu“ a naopak lze dovodit, že znalec se specializací na srdce, tuto odbornost bude mít (jeho závěry budou relevantnější než závěry „běžných“ soudních lékařů. A o to tady snad jde, ne?

    ….Naproti tomu druhá běžně se vyskytující kategorie znaleckých posudků spočívá v tom, že znalec zkoumanou skutečnost nejen analyzuje na základě svých odborných zkušeností (to je společné pro obě kategorie), ale jeho činnost je závislá na jeho vlastním smyslovém vnímání….Takový znalec je fakticky v roli určitého „odborného svědka“, který soudu zprostředkovává nejen určitý výsek vědění daného oboru, nýbrž rovněž svoje smyslové
    vnímání dané skutečnosti….(a především konstatování, že): Jednoduše řečeno skutečnost, že nově přibraný znalec svými smysly nevnímá klíčový důkaz (např. fotografii nebo vzorky tkání) stejně jako původně přibraný znalec, nemůže samo sobě založit důvodné pochybnosti o správnosti původního znaleckého zkoumání…

    Tak to už si z nás ÚS vyloženě dělá prdel. Proboha základem každého odborného hodnocení, odborného posudku o který soud opírá svoje rozhodnutí, MUSÍ být přezkoumatelnost. V právním státě nelze přijmout závěr, který je postaven na obecně nepřezkoumatelném „pocitu znalce“, že jeden znalec „něco nějak vnímá (svými smyslu, jak tvrdí ÚS) a jiný znalec to vnímá jinak…a vybereme si kterého? Který, se nám hodí, že 🙂

    Soud z podstaty věci nemůže prokázat, zda uvedený znalec tvrzenou skutečnost (ne)vnímá a co je toho příčinou. Taková (ne)schopnost znalce není však zásadně novou skutečností, která by měla ovlivnit rozhodnutí ve věci samé.

    ÚS úplně rozbíjí koncept toho, jak by měli fungovat znalci a znalecké posudky v právním státě a deformuje ho na úroveň inkvizičního řízení, kdy pro odsouzení pachatele stačí si „myslet že něco nějak je“…

  3. ZBYNĚK ŠIMŮNEK

    ANO JE TO TAK: Případ Kramného považuje spolek Šalamoun za největší justiční zločin po listopadu 1989. Já také. Kdo má stejné zkušenosti jako já – včetně těch se státním terorismem v justici, dá mi za pravdu!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít nahoru