Ústavní soud České republiky odmítl ústavní stížnost Petra Kramného, který byl v roce 2016 odsouzen na 28 let vězení za vraždu své manželky a dcery během dovolené v Egyptě. Stížnost, kterou Kramný podal prostřednictvím své advokátky JUDr. Jany Rejžkové, směřovala proti rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, které mu odmítly povolit obnovu řízení. Kramný se domáhal zrušení těchto verdiktů s odkazem na údajné porušení jeho ústavních práv na spravedlivý proces.
Ústavní soud však uvedl, že předložené důkazy a znalecké posudky nepředstavují nové skutečnosti, které by mohly ovlivnit původní rozhodnutí. Předseda senátu JUDr. Jan Svatoň potvrdil, že soudy nižších instancí postupovaly v souladu se zákonem a soudní praxí a že nebyly splněny podmínky pro obnovu řízení.
Soud zároveň zamítl žádost Spolku Šalamoun, který se pokusil vstoupit do řízení formou amicus curiae briefu. Spolek, který dlouhodobě upozorňuje na možné chyby v soudních řízeních a hájí práva obviněných a odsouzených, se tak nemohl k řízení připojit ve prospěch Kramného požadavků.
Rozhodnutí Ústavního soudu je konečné a proti němu již není možné podat odvolání. Petr Kramný, který nadále vinu odmítá a tvrdí, že řízení nebylo spravedlivé, tak vyčerpal všechny dostupné právní prostředky v rámci české justice. Jeho trest mu končí v únoru 2042.
Hlubší analýzu usnesení Ústavního soudu, kterou naleznete, učiníme ve dnech následujících.
Pro další informace kontaktujte:
Spolek Šalamoun
E-mail: spoleksalaloun@spoleksalamoun.com
Web: www.spoleksalamoun.com
Poznámka pro média: Případ Petra Kramného je jedním z nejsledovanějších soudních procesů v ČR posledních let. Verdikt Ústavního soudu, který zamítl všechny pokusy o obnovu řízení, vyvolává silné reakce u odborné veřejnosti i odborné právnické obce.
Podpořte prosím naši další činnost, a to na účet číslo 170718584/0300
Nemohlo to dopadnou jinak.
Justice nemůže nikdy přiznat, jak moc závažně pochybila, protože by tam musely padat hlavy a kapři si rybník nevypustí.
Znalci, to je samostatná kapitola, kdo jim platí, v toho prospěch se píše posudek, realita. Holky dle poškozených žaludků požily nějaký toxin, ale čeští policajti se chtěli ukázat, jak jsou dobří, tak se z toho udělal elektromord, bez jakéhokoliv přímeho důkazu, dokonce i bez rekonstrukce, která by to vyvrátila.
Osobně jsem byl účastníkem několika soudních sporů a něco tak neprofesionálního a zkostnatělého jako naše soudy jsem nezažil. Oni si prakticky dělaj co chtějí a není na ně metr.
Policajtům je úplně u prdele, jestli někdo něco spáchal, nebo ne. Pro ně jsou důležité odměný za uzavření a předání státnímu zastupitelství. Už bych se do ČR nevrátil. Je to žumpa pro bezpateřní šmejdy a kdo věří, že je ČR právní stát, je naivní trouba a měl by navštívit psychiatra.
Kritéria, na základě nichž je hodnocen znalecký posudek, jsou aplikována rozdílně podle toho, zdali onen znalecký posudek je ve prospěch či neprospěch obviněného (odsouzeného). Pakliže znalecký posudek je ve prospěch dotyčné osoby, jsou kritéria velice přísná a jakýkoliv malý nedostatek vede k tomu, že tento znalecký posudek je jako celek odmítán. Pakliže znalecký posudek je v neprospěch dotyčné osoby, vše je omluvitelné, i když znalec nemá specializaci, posudek je nepřezkoumatelný, znalec neviděl spis apod. Bohužel mluvím z vlastní zkušenosti. Taková je realita bohužel.
Jako (dnes již sice bývalý) vysokoškolsky vzdělaný odborník v oboru elektro a s dlouholetou praxí v zahraničí kategoricky vylučuji, bez ohledu na jakékoliv závěry znalců, aby bylo možno provést skutek (usmrcení) -popisovaný ve skutkové větě soudů – elektrickým proudem současně na dvou osobách. Z hlediska teorie i praxe samotné to jest nerealizovatelné !!! Toliko připojím ono známé a české justicí uznávané rčení, totiž že „kdo chce psa bít, hůl si najde“…..
Dobrý den, děkujeme. Za těch 11 let se ozvali stovky revizáků, držitelů předchozí vyhlášky 50, elektrikářů a dalších, kteří konstatně uvádějí to co Vy. Bohužel ani to není nová skutečnost pro českou justici.
Super a ted zamknout a zahodit klíče. Ten vrahoun se už nesmí dostat ven.
Tak jsem naprosto ztratil poslední zbytky iluzí o tom, že žijeme v právním státě a že zde je nějaká vymahatelnost práva:
…Druhou kategorií jsou závěry, které znalcům rozhodně nepřísluší, např. jak se má konkrétní důkaz hodnotit,
anebo co daná důkazní situace podle nich znamená….
Aha, takže když znalec (kterého si soud bere jako odborníka v dané oblasti) konstatuje, že něco je červené a soudce řekne , že to není červené, ale je to modré, tak je to v pohodě? Tak proč tedy máme soudní znalce? Proč si to soud nehodnotí celé sám? Soudní znalec je tam snad od toho, aby soudu řekl (interpretoval) co daný důkaz , který hodnotil , znamená resp. jak by měl soud tento důkaz „chápat“ a co by měl z něho případně vyvodit. Od toho tam ten znalec snad je , ne? Aby interpretoval soudu (který je v dané oblasti laikem), o čem daný důkaz vypovídá. A hodnocení soudu (chápání důkazu soudem) přeci nemůže být v rozporu s tím, jak důkaz chápe znalec.
…Kromě nedostatků,které již popsaly obecné soudy (srov. zejména str. 21 usnesení krajského soudu) považuje
Ústavní soud za důležité, že minimální důkazní síla předložených posudků je dána zčásti
jejich užším zaměřením (jeden ze znalců dokonce výslovně uvedl, že jej zajímalo pouze
zkoumání srdcí a ostatním orgánům nevěnoval pozornost) ….
Tak tohle je vážně pecka ! Takže čím má znalec větší specializaci na danou oblast, tím jsou jeho závěry méně relevantní v porovnání se znalcem, který má povrchní znalosti v dané oblasti? Chápu to správě? Pokud je mi známo, tak ani znalci z Ostravy, ani znalci z ČB neměli specializaci na „smrt v důsledku el. proudu“ a naopak lze dovodit, že znalec se specializací na srdce, tuto odbornost bude mít (jeho závěry budou relevantnější než závěry „běžných“ soudních lékařů. A o to tady snad jde, ne?
….Naproti tomu druhá běžně se vyskytující kategorie znaleckých posudků spočívá v tom, že znalec zkoumanou skutečnost nejen analyzuje na základě svých odborných zkušeností (to je společné pro obě kategorie), ale jeho činnost je závislá na jeho vlastním smyslovém vnímání….Takový znalec je fakticky v roli určitého „odborného svědka“, který soudu zprostředkovává nejen určitý výsek vědění daného oboru, nýbrž rovněž svoje smyslové
vnímání dané skutečnosti….(a především konstatování, že): Jednoduše řečeno skutečnost, že nově přibraný znalec svými smysly nevnímá klíčový důkaz (např. fotografii nebo vzorky tkání) stejně jako původně přibraný znalec, nemůže samo sobě založit důvodné pochybnosti o správnosti původního znaleckého zkoumání…
Tak to už si z nás ÚS vyloženě dělá legraci. Proboha základem každého odborného hodnocení, odborného posudku o který soud opírá svoje rozhodnutí, MUSÍ být přezkoumatelnost. V právním státě nelze přijmout závěr, který je postaven na obecně nepřezkoumatelném „pocitu znalce“, že jeden znalec „něco nějak vnímá (svými smyslu, jak tvrdí ÚS) a jiný znalec to vnímá jinak…a vybereme si kterého? Který, se nám hodí, že 🙂
…..Soud z podstaty věci nemůže prokázat, zda uvedený znalec tvrzenou skutečnost (ne)vnímá a co je toho příčinou. Taková (ne)schopnost znalce není však zásadně novou skutečností, která by měla ovlivnit rozhodnutí ve věci samé…..
ÚS úplně rozbíjí koncept toho, jak by měli fungovat znalci a znalecké posudky v právním státě a deformuje ho na úroveň inkvizičního řízení, kdy pro odsouzení pachatele stačí si „myslet že něco nějak je“…
odpověděl bych Vám Nálezem stejného, tedy druhého senátu ÚS
24. Podle § 109 trestního řádu je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, přibere se znalec jiný. K hodnocení závěrů podaného znaleckého posudku a řešení otázky, zda je nutno přibrat znalce jiného ve smyslu § 109 trestního řádu, Ústavní soud zdůrazňuje, že orgán činný v trestním řízení není znaleckým posudkem bezpodmínečně vázán. Hodnotí znalecký posudek jako každý jiný důkaz. Je povinen prověřit znalecký posudek z hlediska úplnosti podkladů, z nichž posudek vychází, zejména zda nebyla přehlédnuta některá skutečnost, která by popř. mohla znalce vést k jiným závěrům, zda skutkový stav, z něhož znalec vycházel, je v souhlase s konečným skutkovým zjištěním rozhodujícího orgánu (např. zda znalec nebuduje na výpovědi svědka, které soud neuvěřil), zda odůvodnění i závěry posudku navzájem logicky navazují a zda posudek netrpí vnitřními rozpory. Příslušný orgán činný v trestním řízení je v zásadě oprávněn přezkoumávat také věcnou správnost odborných závěrů posudku a odbornou správnost postupu, jímž znalec k svým závěrům dospěl. Je to důsledek zásady volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 trestního řádu), která umožňuje, aby rozhodoval vždy v souhlase se svým vnitřním přesvědčením, které však musí být nabyto zákonným procesním postupem a nesmí být v rozporu se současným stavem vědy a v konečném důsledku s pravdou, a to alespoň na úrovni zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Odbornou správnost formálně bezvadného znaleckého posudku lze po doplňujícím vysvětlení znalce prakticky přezkoumat jen pomocí nového znaleckého posudku, popř. posudku znaleckého ústavu (§ 109, § 110 trestního řádu). Orgán činný v trestním řízení, aniž by postupoval uvedeným způsobem, nemůže pominout závěry znaleckého posudku, popř. je nahradit vlastním v dané otázce laickým názorem (srov. č. 40/1969, č. 25/1970, 40/1972, 62/1973 a 2/1989 Sb. rozh. tr.).
25. Podle judikatury Ústavního soudu posoudí-li soud sám takové skutečnosti, k nimž je třeba odborných znalostí, aniž ohledně nich provedl potřebné znalecké dokazování, jde o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, pokud případně sám patřičnými odbornými znalostmi disponuje. Taková vada je způsobilá vést k porušení principů spravedlivého procesu garantovaného v čl. 36 odst. 1 Listiny [srov. nález ze dne 26. 7. 2016 sp. zn. III. ÚS 1414/16 (N 138/82 SbNU 215)].
26. Ústavní soud judikuje, že znalecký posudek je významným druhem důkazního prostředku a v rámci dokazování v trestním řízení mu přísluší významné místo. Je však nutno jej hodnotit stejně pečlivě jako každý jiný důkaz, ani on nepožívá žádné větší důkazní síly, a musí být podrobován všestranné prověrce nejen právní korektnosti, ale též věcné správnosti. Vyvstanou-li pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, je orgán činný v trestním řízení povinen, v souladu se zásadou oficiality a zásadou vyhledávací (§ 2 odst. 4, 5 trestního řádu), pokusit se odstranit vzniklé pochybnosti obstaráním dalších důkazů. V případě závažných skutkových rozporů a pochybností o správnosti znaleckého posudku, které se nepodaří odstranit, musí soud postupovat podle pravidla in dubio pro reo a rozhodnout ve prospěch obviněného [srov. např. nález ze dne 30. 4. 2007 sp. zn. III. ÚS 299/06 (N 73/45 SbNU 149)].
Tak jsem naprosto ztratil poslední zbytky iluzí o tom, že žijeme v právním státě a že zde je nějaká vymahatelnost práva:
…Druhou kategorií jsou závěry, které znalcům rozhodně nepřísluší, např. jak se má konkrétní důkaz hodnotit,
anebo co daná důkazní situace podle nich znamená….
Aha, takže když znalec (kterého si soud bere jako odborníka v dané oblasti) konstatuje, že něco je červené a soudce řekne , že to není červené, ale je to modré, tak je to v pohodě? Tak proč tedy máme soudní znalce? Proč si to soud nehodnotí celé sám? Soudní znalec je tam snad od toho, aby soudu řekl (interpretoval) co daný důkaz , který hodnotil , znamená resp. jak by měl soud tento důkaz „chápat“ a co by měl z něho případně vyvodit. Od toho tam ten znalec snad je , ne? Aby interpretoval soudu (který je v dané oblasti laikem), o čem daný důkaz vypovídá. A hodnocení soudu (chápání důkazu soudem) přeci nemůže být v rozporu s tím, jak důkaz chápe znalec.
…Kromě nedostatků,které již popsaly obecné soudy (srov. zejména str. 21 usnesení krajského soudu) považuje
Ústavní soud za důležité, že minimální důkazní síla předložených posudků je dána zčásti
jejich užším zaměřením (jeden ze znalců dokonce výslovně uvedl, že jej zajímalo pouze
zkoumání srdcí a ostatním orgánům nevěnoval pozornost) ….
Tak tohle je vážně pecka ! Takže čím má znalec větší specializaci na danou oblast, tím jsou jeho závěry méně relevantní v porovnání se znalcem, který má povrchní znalosti v dané oblasti? Chápu to správě? Pokud je mi známo, tak ani znalci z Ostravy, ani znalci z ČB neměli specializaci na „smrt v důsledku el. proudu“ a naopak lze dovodit, že znalec se specializací na srdce, tuto odbornost bude mít (jeho závěry budou relevantnější než závěry „běžných“ soudních lékařů. A o to tady snad jde, ne?
….Naproti tomu druhá běžně se vyskytující kategorie znaleckých posudků spočívá v tom, že znalec zkoumanou skutečnost nejen analyzuje na základě svých odborných zkušeností (to je společné pro obě kategorie), ale jeho činnost je závislá na jeho vlastním smyslovém vnímání….Takový znalec je fakticky v roli určitého „odborného svědka“, který soudu zprostředkovává nejen určitý výsek vědění daného oboru, nýbrž rovněž svoje smyslové
vnímání dané skutečnosti….(a především konstatování, že): Jednoduše řečeno skutečnost, že nově přibraný znalec svými smysly nevnímá klíčový důkaz (např. fotografii nebo vzorky tkání) stejně jako původně přibraný znalec, nemůže samo sobě založit důvodné pochybnosti o správnosti původního znaleckého zkoumání…
Tak to už si z nás ÚS vyloženě dělá prdel. Proboha základem každého odborného hodnocení, odborného posudku o který soud opírá svoje rozhodnutí, MUSÍ být přezkoumatelnost. V právním státě nelze přijmout závěr, který je postaven na obecně nepřezkoumatelném „pocitu znalce“, že jeden znalec „něco nějak vnímá (svými smyslu, jak tvrdí ÚS) a jiný znalec to vnímá jinak…a vybereme si kterého? Který, se nám hodí, že 🙂
Soud z podstaty věci nemůže prokázat, zda uvedený znalec tvrzenou skutečnost (ne)vnímá a co je toho příčinou. Taková (ne)schopnost znalce není však zásadně novou skutečností, která by měla ovlivnit rozhodnutí ve věci samé.
ÚS úplně rozbíjí koncept toho, jak by měli fungovat znalci a znalecké posudky v právním státě a deformuje ho na úroveň inkvizičního řízení, kdy pro odsouzení pachatele stačí si „myslet že něco nějak je“…
ANO JE TO TAK: Případ Kramného považuje spolek Šalamoun za největší justiční zločin po listopadu 1989. Já také. Kdo má stejné zkušenosti jako já – včetně těch se státním terorismem v justici, dá mi za pravdu!
IN DUBIO CONTRA REO…..nic méně a nic více…