Spolek Šalamoun podal stížnost na postup předsedy senátu Vrchního soudu v Olomouci
Dne 24. června 2026 se u Vrchního soudu v Olomouci konalo veřejné zasedání ve věci vedené pod sp. zn. 6 To 34/2026. Předsedou senátu byl JUDr. Aleš Vašků.
Spolek Šalamoun chtěl z tohoto veřejného zasedání pořídit obrazový záznam. Nikoliv tajně. Nikoliv rušivě. Nikoliv tak, že by někdo pobíhal po soudní síni, svítil účastníkům do očí, přestavoval techniku nebo jakkoli zasahoval do průběhu jednání.
Měla být použita profesionální kamera Sony FS7 umístěná staticky na stativu.
Tedy zařízení, které má stát, mlčet a zaznamenávat.
Přesto předseda senátu bezprostředně při zahájení veřejného zasedání uvedl:
„Pořizovat obrazové záznamy se nebudou v průběhu tohoto veřejného zasedání. Takže tu kameru si položíte a vypnete.“
Na dotaz, jaký je k tomu důvod, zazněla odpověď:
„Brání nám v tom rušení veřejného zasedání a je to oprávnění předsedy soudu, předsedy senátu, pardon.“
A právě tato věta je podstatou celé věci.
Ne meritorní rozhodnutí. Ne výsledek řízení. Ne právní názor senátu ve věci samé.
Podstatou je způsob, jakým soudní moc naložila s veřejností.
Pravomoc není libovůle
Spolek Šalamoun podal k předsedovi Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Václavu Čapkovi stížnost podle § 164 odst. 1 zákona o soudech a soudcích. Stížnost nesměřuje proti rozhodnutí soudu ve věci samé. Směřuje výlučně proti nevhodnému chování soudní osoby a proti postupu, který je podle našeho názoru způsobilý snížit důvěru veřejnosti v otevřenost české justice.
Ano, zákon stanoví, že pořizování obrazového záznamu v průběhu soudního jednání podléhá předchozímu souhlasu předsedy senátu nebo samosoudce.
Jenže z toho neplyne, že předseda senátu může obrazový záznam odmítnout jakkoli, kdykoli, paušálně a bez skutečného důvodu.
Samotná věta „je to oprávnění předsedy senátu“ není odůvodněním. Je to pouze popis kompetence.
Kompetence ale není bianco šek. Pravomoc není libovůle. A soudní síň není soukromý prostor soudce, kde se veřejnost trpí jen do chvíle, než si dovolí dokumentovat to, co je ze zákona veřejné.
„Rušení veřejného zasedání“ jako univerzální zaklínadlo
Zásadní problém je v tom, že předseda senátu uvedl jako důvod údajné „rušení veřejného zasedání“.
To zní vážně.
Jenže co přesně mělo rušit?
Kamera na stativu?
Tichá profesionální kamera stojící v rohu jednací síně?
Zařízení, které podle svého určení slouží právě k dokumentárnímu a profesionálnímu záznamu?
Nikdo nechodil po soudní síni. Nikdo nepoužíval přisvětlení. Nikdo nepřekážel soudu. Nikdo nezasahoval do průběhu zasedání. Nikdo nevydával rušivé zvuky. Žádná konkrétní osoba nebyla označena jako ohrožená. Nebyl zmíněn svědek, znalec, poškozený, obžalovaný, ochrana soukromí ani žádný jiný konkrétní zájem.
Pouze jedna věta:
„Rušení veřejného zasedání.“
Taková formulace je nebezpečná právě tím, že se do ní vejde úplně všechno.
Pokud stačí říci, že kamera „může rušit“, pak lze obrazový záznam zakázat vždy. V každé soudní síni. Při každém veřejném jednání. Při každém veřejném zasedání.
Stačí vyslovit kouzelnou formuli a veřejná kontrola končí.
Doba kamer na kliku skončila
Je zjevné, že některé soudy si pod pojmem kamera zřejmě stále představují cosi z éry němého filmu. Objemné zařízení, obsluhu v plášti, mechanický hluk, kliku, světla, kabely a chaos.
Jenže doba kamer na kliku skončila.
Moderní profesionální kamera na stativu není rušivý mechanismus. Je to tichý dokumentační prostředek.
Sony FS7 není orchestrální nástroj. Nehraje, nehouká, nebouchá, neklape soudci do řeči a nevyvolává procesní chaos. Stojí na stativu a zaznamenává obraz.
Má-li soud tvrdit, že právě takové zařízení ruší veřejné zasedání, musí vysvětlit jak. Konkrétně. Fakticky. Přezkoumatelně.
Nestačí obecná fráze.
Vážnost soudu totiž nenarušuje kamera stojící v rohu místnosti. Vážnost soudu narušuje až situace, kdy soud bez konkrétního důvodu zabrání dokumentaci veřejného zasedání a svůj postup schová za obecné zaklínadlo.
Veřejnost není dekorace
Ústavní soud se otázkou veřejnosti soudního řízení a pořizování záznamů již zabýval.
V nálezu sp. zn. II. ÚS 2672/07 jasně vysvětlil, že zásadu veřejnosti soudního řízení nelze redukovat jen na to, že je veřejnosti formálně umožněno sedět v soudní síni. Veřejnost řízení má sloužit ke kontrole soudní moci, k reálnému poučení veřejnosti o tom, jak soudnictví funguje, a k budování důvěry v nezávislý a kvalifikovaný výkon soudní moci.
Veřejný ochránce práv ve stanovisku sp. zn. 6194/2016/VOP/PLU k tomu dodal, že i neudělení souhlasu s pořízením obrazového záznamu musí mít relevantní a legitimní důvod. Jinak má takový postup stejný efekt jako zákaz jedné z forem veřejnosti.
To je přesně jádro věci.
Nikdo netvrdí, že soud musí povolit každý obrazový záznam za všech okolností. Soud může chránit důstojnost řízení. Může chránit práva účastníků. Může chránit svědky, znalce, poškozené či jiné osoby. Může nastavit organizační pravidla.
Může například určit místo, kde bude kamera stát. Může zakázat pohyb kameramana po síni. Může zakázat přisvětlování. Může omezit detailní záběry konkrétních osob. Může přijmout přiměřená opatření.
Co ale nemůže, je bez konkrétního důvodu říci: „obrazové záznamy se pořizovat nebudou“, a když se někdo zeptá proč, odpovědět v zásadě: „protože rušení a protože můžu“.
Takto veřejná moc v právním státě argumentovat nemá.
Kdo nemůže do Olomouce, nemá vidět nic?
Veřejné zasedání je veřejné právě proto, aby výkon soudní moci nebyl uzavřen mezi stěny soudní budovy.
Formalistická představa, že veřejnost je naplněna tím, že se jednací síň odemkne a kdo chce, ať přijde, neodpovídá dnešní realitě.
Ne každý občan, novinář, student práv, akademik, právník, člen odborné veřejnosti nebo zástupce občanské společnosti může v pracovní den cestovat do Olomouce a být od 9:00 hodin osobně přítomen ve veřejném zasedání.
Právě proto má obrazový záznam význam.
Není to rozmar.
Není to útok na soud.
Je to prostředek dokumentace veřejného jednání a kontroly veřejné moci.
Jestliže stát rozhoduje ve veřejném zasedání o zásadních otázkách trestního řízení, často s mimořádným dopadem do života jednotlivců, pak má veřejnost legitimní zájem vědět nejen to, jak rozhodnutí dopadlo, ale i jak soudní moc při veřejném zasedání vystupovala.
Soudní moc se nemá bát obrazu
Spolek Šalamoun dlouhodobě upozorňuje na justiční omyly, excesy orgánů činných v trestním řízení a případy, v nichž je veřejná kontrola justice nezbytná. Nečiníme tak jako komerční médium. Nečiníme tak kvůli senzaci. Činíme tak ve veřejném zájmu.
Právě proto považujeme za mimořádně problematické, pokud soudy opakovaně brání pořizování obrazového záznamu jen s odkazem na obecné, ničím nekonkretizované důvody.
Soudní moc je veřejná moc.
Veřejná moc má být kontrolovatelná.
A pokud je veřejné zasedání skutečně veřejné, neměla by se justice chovat tak, že kamera na stativu je nebezpečnější než nepřezkoumatelná fráze.
Autorita soudu se nechrání tím, že se veřejnosti brání v dokumentaci.
Autorita soudu se chrání tím, že soud jedná tak, aby jeho postup obstál i tehdy, když jej veřejnost vidí.
Co žádáme
Spolek Šalamoun ve stížnosti navrhuje, aby předseda Vrchního soudu v Olomouci věc posoudil jako stížnost na nevhodné chování soudní osoby a postup způsobilý narušit důstojnost řízení před soudem.
Žádáme zejména, aby bylo vyžádáno vyjádření předsedy senátu JUDr. Aleše Vašků ke konkrétním skutkovým důvodům, pro které měla profesionální kamera Sony FS7 umístěná staticky na stativu rušit průběh nebo důstojnost veřejného zasedání.
Žádáme také, aby bylo ověřeno, zda je zákaz obrazového záznamu a jeho důvod řádně zachycen v protokolu, a aby soudci Vrchního soudu v Olomouci byli seznámeni s relevantní judikaturou Ústavního soudu a se závěry veřejného ochránce práv.
Nežádáme zásah do meritorního rozhodování soudu.
Žádáme pouze to, co by mělo být samozřejmé:
aby veřejná moc, když omezuje veřejnost, řekla konkrétně proč.
Závěr
Kamera na stativu není nepřítel justice.
Nepřítelem důvěry v justici je paušální zákaz bez konkrétního důvodu.
Nepřítelem důvěry v justici je představa, že veřejnost má být přítomna jen potud, pokud se dívá, mlčí a nic nezaznamenává.
A nepřítelem důvěry v justici je i věta, která má nahradit skutečné odůvodnění:
„Brání nám v tom rušení veřejného zasedání.“
Pokud má taková věta stačit, pak je veřejnost soudního řízení jen formální cedulka na dveřích jednací síně.
Spolek Šalamoun je přesvědčen, že veřejnost soudního řízení má být něčím víc.
Vítejte v právní státě.
Pomozte nám pokračovat v práci
Spolek Šalamoun není příjemcem žádných státních ani evropských, či jiných dotací. Veškerou činnost vykonáváme pro bono. Každý příspěvek pomáhá financovat odborné analýzy, právní podání, veřejnou práci a pomoc v případech, které by jinak zůstaly bez pozornosti.
Po načtení QR kódu si v bankovní aplikaci zkontrolujte účet a částku.