Dne 14. května 2025 vydal Ústavní soud nález sp. zn. III. ÚS 3442/24, který představuje významný krok ve prospěch ochrany práv osob s duševním onemocněním ve výkonu trestu odnětí svobody. Případ stěžovatele J. K., trpícího mentálním postižením, ukazuje, jak snadno může selhat právní systém, pokud nedokáže zohlednit specifické potřeby zranitelných osob.
Spolek Šalamoun považuje tento nález za klíčový precedens, který by měl zásadně ovlivnit způsob, jakým soudy i vězeňská služba přistupují k duševně nemocným odsouzeným.
Skutkový základ
Stěžovatel J. K. vykonával trest ve Věznici Břeclav, kde opakovaně porušoval vnitřní řád – mj. kradl a polykal léky, šachové figurky a další předměty. Z tohoto důvodu byl rozhodnutím okresního a následně krajského soudu přeřazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Oba soudy konstatovaly, že stěžovatelovo jednání naplňuje skutkovou podstatu závažného porušování pořádku (§ 57 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku), a jeho přeřazení považovaly za nezbytné pro ochranu zdraví a kázně ve věznici.
Argumentace ústavní stížnosti
Stěžovatel (zastoupen opatrovnicí a advokátem) však tvrdil, že:
- přeřazení bylo nepřiměřené a diskriminační,
- soudy nezohlednily jeho diagnózu schizofrenie, doloženou odbornými zprávami,
- chybělo jakékoli úsilí o alternativní, terapeutické řešení jeho chování,
- předchozí kázeňská řízení probíhala bez právního zástupce.
Nález Ústavního soudu: Práva nejsou privilegia
Ústavní soud námitkám vyhověl. Ve svém obsáhlém a právně fundovaném odůvodnění konstatoval následující:
1. Omezení osobní svobody musí být proporcionální
Přeřazení do přísnější věznice je kvalitativně zásadní zásah do práv odsouzeného. Takové rozhodnutí musí být řádně odůvodněno, nezbytné, a musí reflektovat možnost šetrnějších prostředků.
2. Specifické potřeby osoby s mentálním postižením
Ústavní soud potvrdil, že stát má pozitivní povinnost vůči duševně nemocným osobám – nelze je trestat za projevy jejich postižení bez snahy o odbornou péči a přiměřené zacházení.
„Není možné připustit, aby trest odnětí svobody dopadal na osoby s postižením tvrději jen proto, že mají jiné psychické dispozice.“ (bod 22 nálezu)
3. Existují alternativy – stát je má povinnost zvažovat
Obecné soudy ani vězeňská služba nezohlednily existenci specializovaných oddílů ve věznicích (např. Stráž pod Ralskem, Heřmanice), které jsou určeny právě pro osoby s duševními poruchami.
Systémové důsledky
Nález představuje zásadní korekci systémového pochybení, kdy stát namísto péče aplikuje represivní nástroje. Ústavní soud jasně říká: Není možné suplovat absenci terapeutického zacházení tvrdším vězeňským režimem.
Tento případ ukazuje:
- mezery v praxi soudů, které formálně zhodnotí skutkový stav, ale selžou v uplatnění ústavních principů,
- nedostatek specializovaných kapacit pro duševně nemocné vězně,
- systémovou diskriminaci osob, jejichž jednání je důsledkem jejich postižení.
Závěr
Spolek Šalamoun dlouhodobě upozorňuje na nedostatky českého vězeňství a soudní praxe vůči osobám s duševními poruchami. Tento nález vítáme jako potvrzení, že spravedlnost musí být citlivá k lidské důstojnosti, a že ochrana základních práv nesmí končit za mřížemi.
Případ J. K. je výstrahou, že spravedlnost může být nejen kulhavá – ale i slepá k těm, kteří ji potřebují nejvíce.
Poznámka: Plné znění nálezu III. ÚS 3442/24 je dostupné na stránkách Ústavního soudu: www.usoud.cz
Pomozte nám pokračovat v práci
Spolek Šalamoun není příjemcem žádných státních ani evropských, či jiných dotací. Veškerou činnost vykonáváme pro bono. Každý příspěvek pomáhá financovat odborné analýzy, právní podání, veřejnou práci a pomoc v případech, které by jinak zůstaly bez pozornosti.
Po načtení QR kódu si v bankovní aplikaci zkontrolujte účet a částku.
Možná by bylo účelné uvést kvalifikaci trestného činu dle TrZ, za který byl uložen NEPO VTOS. Nabízí se totiž otázka, zda je a byla daná osoba v tomto smyslu příčetná a zda odsouzení nebylo vedeno podobným postupem. Oddělení závažně nemocných od delikventů je vcelku zásadním krokem, i pro zabránění progrese choroby. V určitých případech je důvodem pro přerušení, odklad či upuštění od zbytku trestu. Naznačeným „karierním“ postupem se lze zřejmě dostat až na Mírov, ale to již nelze nazvat přiměřeným trestem. V tomto případě by však měl být postup prioritně k řešení ve zdravotní oblasti. Kleptomanii nevyléčíte vězením (příklad).
Bod č. 8 NALUS je naprosto zásadní.
Již samotný fakt, že výchovný cíl VTOS nemohl být naplněn, je důvodem pro zamyšlení nad účelností tohoto postupu. Je zřejmé, že se zdravotní stav jmenovaného v čase VTOS zhoršil.
Dík