Ani po více než třiceti letech od pádu komunismu se česká justice nevymanila ze stínu minulosti. Na základě analýzy Spolku Šalamoun působí v justici desítky soudců, kteří byli členy Komunistické strany Československa (KSČ). Zásadní otázka zní: Jak může tato minulost ovlivnit rozhodování v nejzávažnějších kauzách dneška?
Komunistická stopa v číslech
Z aktuální databáze soudců vyplývá, že z celkového počtu 3 035 soudců bylo 138 členy KSČ – tedy zhruba 4,5 % celé současné soudcovské obce. Nejvíc bývalých členů KSČ najdeme v trestním úseku – celých 9,2 % (63 z 688). Ani další úseky nezůstávají bez „rudé“ stopy: v civilním úseku 3,4 %, v obchodním 3,5 %, ve správním 2,7 %.
Největší koncentrace těchto osob je právě tam, kde se rozhoduje o zásadních lidských osudech:
- Nejvyšší soud: 11 členů KSČ (15,9 %)
- Vrchní soud v Praze: 11 členů KSČ (11,2 %)
- Městský soud v Praze: 17 členů KSČ (7,3 %)
- Krajský soud v Brně: 10 členů KSČ (6,7 %)
- Vrchní soud v Olomouci: 7 členů KSČ (16,7 %)
Kramného „osudová smůla“
Právě na případu Petra Kramného je patrné, jak zásadní může být personální dědictví komunistického režimu v klíčových kauzách. Kramný byl odsouzen na základě pochybných důkazů k mimořádně přísnému trestu. A teď ten osudový detail:
Všichni předsedové senátů, kteří v jeho kauze rozhodovali – od Krajského soudu v Ostravě, přes Vrchní soud v Olomouci, Nejvyšší soud, až po Ústavní soud – byli bývalými členy KSČ. Pokud něco může definovat slovo „smůla“, pak je to právě tato konstelace. A výsledek? Kramného osud zpečetila generace soudců s komunistickou minulostí.
Téma, které nechce zmizet
Třicet pět let po listopadu 1989 stále platí, že zásadní personální obměna v české justici neproběhla. Lidé s přímou vazbou na minulý režim rozhodují i dnes o lidských osudech. To je nejen citlivé téma pro českou společnost, ale i varovný signál pro celý evropský právní prostor.
Veřejná kontrola, transparentnost a otevřená debata o minulosti i přítomnosti jsou proto nezbytné. Členství v KSČ nemusí samo o sobě znamenat selhání charakteru, ale veřejnost musí mít právo vědět, kdo rozhoduje o jejím životě a svobodě.
Spolek Šalamoun bude dál požadovat férovost, spravedlnost a skutečnou očistu české justice – nejen ve jménu historie, ale především v zájmu etiky a důvěry v právní stát.
