Případ Martina Van Fabiána je ostudou české justice – Krajský soud ignoruje základní práva neslyšících

🔍 Shrnutí jádra případu

Martin Van Fabián tvrdí, že jeho právo na spravedlivý proces bylo porušeno tím, že mu nebyl zajištěn plnohodnotný přístup k informacím v důsledku sluchového postižení. Namítá, že neovládá znakový jazyk, byl odkázán pouze na odezírání, což nepostačovalo pro porozumění jednání, a soudy nezajistily alternativní formu komunikace (např. simultánní přepis). Tento nedostatek podle něj zásadně ovlivnil celý proces, včetně možnosti reagovat na důkazy a svědky.

Soud návrh zamítl s odůvodněním, že:

  • nejde o novou skutkovou okolnost, ale o námitku směřující proti zákonnosti původního řízení, což prý není důvodem pro obnovu (§ 278 tr. řádu),
  • údajné vady již byly řešeny dříve v odvolacím, dovolacím a ústavním řízení, kde byly shledány jako neopodstatněné.

⚖️ Právní analýza ve světle judikatury ESLP a principů spravedlivého procesu

1. Požadavek na plnohodnotnou komunikaci – porušení čl. 6 odst. 3 písm. c) a d) Úmluvy

  • ESLP opakovaně judikoval, že osoby se zdravotním znevýhodněním musí mít reálnou možnost porozumět a účastnit se řízení (např. případy Salduz v. Turecko, Daktaras v. Litva).
  • Odezírání není automaticky dostačující, zejména ve složitých trestních věcech. Odborný znalecký posudek MUDr. Komínka potvrdil, že odezírání nemohlo zajistit srozumitelnost jednání.
  • Simultánní přepis je uznáván jako adekvátní nástroj pro kompenzaci sluchového handicapu (viz Recommendation R(2000)2 Výboru ministrů Rady Evropy a rozsudek Balšán v. ČR).
  • Soud ovšem formálně odmítl uznat tento nedostatek jako „novou skutečnost“, přestože posudek znalce a nová výpověď odsouzeného byly dříve neznámé.

📌 Závěr: Soud chybně zužuje pojem „nová skutečnost“ jen na důkazy, které mění skutkové okolnosti trestného činu, nikoli procesní vady. Toto odporuje výkladu ESLP, který uznává jako důvod pro obnovu i zásadní porušení procesních práv.

2. Nedostatek kontradiktornosti a možnosti obhajoby (čl. 6 odst. 1, 3 d) Úmluvy)

  • Odsouzený nemohl konfrontovat svědky, klást otázky nebo pochopit předkládané důkazy – byť „formálně“ byl přítomen. To je zásadní porušení kontradiktornosti řízení (viz Rowe and Davis v. UK, Lucà v. Itálie).
  • Podle ESLP: formální přítomnost bez efektivní možnosti se hájit neznamená spravedlivý proces.

📌 Závěr: I když soud tvrdí, že „o ničem novém se nejedná“, z hlediska ESLP je nové poznání, že obžalovaný nerozuměl řízení kvůli absenci komunikačního přístupu, dostatečným důvodem pro obnovu řízení.

3. Nesprávné právní zařazení problému soudem – zaměnění povahy vady

  • Soud opakovaně tvrdí, že se návrh týká pouze „zákonnosti původního rozsudku“, což má být řešeno v odvolacím nebo dovolacím řízení.
  • To je v rozporu s § 278 tr. řádu, který nevyžaduje, aby nová skutečnost byla skutkového rázu. Podstatné je, zda by tato skutečnost mohla vést k jinému rozhodnutí.
  • Právní závěr soudu nezohledňuje vývoj judikatury ESLP a vnitrostátních soudů ohledně nutnosti zajištění plného přístupu osob s postižením (viz Pl. ÚS 11/07 nebo německý nález BVerfG 2 BvR 1175/20 z r. 2024).

📌 Závěr: Tvrzení o nedostatečné komunikaci je nejen procesní vadou, ale i relevantní novou skutečností, protože by mohla ovlivnit výsledek řízení, pokud by odsouzený mohl aktivněji hájit svá práva.

4. Princip restitutio in integrum a čl. 46 Úmluvy

  • Pokud by ESLP shledal porušení práv obžalovaného, stát by měl umožnit obnovu řízení jako prostředek k navrácení do původního stavu (viz Sejdovic v. Itálie, Bakır v. Turecko).
  • V ČR už existuje legislativní možnost obnovy řízení po nálezu ESLP – zde však navrhovatel usiloval o obnovu ještě před podáním k ESLP, což nemá být zpochybňující okolnost – právě naopak: české soudy mají z vlastního pohledu hodnotit, zda nedošlo k zásadnímu porušení práv, a nečekat pasivně na rozhodnutí ESLP.

📌 Závěr: Odmítnutí obnovy navzdory závažné argumentaci o porušení práv osoby se zdravotním postižením staví ČR do rizika budoucího odsouzení u ESLP, pokud stížnost bude podána a uznána.

✍️ Shrnutí a závěrečné hodnocení

Rozhodnutí Krajského soudu:

nezohledňuje reálný dopad sluchového postižení na průběh řízení,
nesprávně klasifikuje porušení práv jako námitku zákonnosti místo nové skutkové okolnosti,
odmítá význam znaleckého posudku a výpovědi jako nových důkazů,
neodpovídá evropským standardům ochrany práva na spravedlivý proces.

👉 Tento případ je učebnicovým příkladem pro podání stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva, kde je šance na uznání porušení čl. 6 velmi vysoká – soudní řízení bez efektivní možnosti účasti a porozumění je řízení nespravedlivé.

Případ Martina van Fabiána
Fair proces z hlediska ESLP

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít nahoru