Nejvyšší soud Slovenské republiky nedávno rozhodl o odmítnutí obžaloby, protože prokurátor nepředložil soudu všechny důkazy z přípravného řízení. Ano, čtete správně – soud odmítl projednat obžalobu, protože státní moc nesplnila svou povinnost dodat veškeré důkazy, tedy i ty, které by mohly být ve prospěch obviněného. Skandální, že? Něco takového by se v České republice přece nikdy nestalo!
Jak by to (ne)fungovalo u nás
V českém prostředí by podobný přístup působil skoro jako science fiction. Přeci jen jsme zvyklí na jistou dávku „pružnosti“ při nakládání s důkazy. Státní zástupci mají někdy tendenci interpretovat princip legality trochu kreativně – důkazy, které se nehodí, prostě „nejsou relevantní“ nebo se do spisu „omylem“ nezařadí. Ostatně, každý obhájce ví, že některé dokumenty se objeví až v soudní síni, pokud vůbec.
Odmítnutí obžaloby kvůli tomu, že státní zástupce nepředložil všechny důkazy? To by u nás způsobilo doslova právní revoluci! Místo toho se v Česku v podobných situacích spíše očekává, že soud prostě „nějak rozhodne“, protože „každý přece ví“, kdo je vinen. Neúplný spis? To přece není překážka spravedlnosti, ale jen drobná nepříjemnost na cestě ke spravedlivému rozsudku!
Právo na obhajobu? Ano, ale…
Princip rovnosti zbraní, tedy právo obhajoby na stejný přístup k důkazům jako obžaloba, je v českém právním řádu zakotven. Ale jak říká staré přísloví, něco jiného je právo mít, a něco jiného je ho skutečně uplatnit. V realitě se často setkáváme s tím, že důkazní materiály se „ztratí“, nejsou „potřebné“ nebo je jejich předložení „administrativně složité“.
Pokud by tedy v České republice skutečně někdy soud odmítl obžalobu z důvodu neúplného spisu, znamenalo by to zásadní přelom v našem trestním řízení. Ovšem to by se u nás – na rozdíl od Slovenska – přece nikdy nestalo.
Závěr
České soudnictví je sice často kritizováno za svou pomalost a formálnost, ale jedno mu nelze upřít – pružnost, se kterou dokáže pracovat s důkazním materiálem, by mohla být vzorem i pro největší světové kouzelníky. Slovenský Nejvyšší soud dal jasně najevo, že státní moc nemůže svévolně rozhodovat o tom, které důkazy budou soudu předloženy. V Česku se ale můžeme spolehnout, že podobné „nešvary“ nám nehrozí. Naše justice je přece efektivní a nestranná. A pokud obžaloba něco nepředloží? No tak se přece nějak rozhodne…
Ostatně, vždyť každý ví, jak to ve skutečnosti bylo, ne?
Zdroj: Pravnelisty.sk
Poslední rozloučení s Eliškou Wágnerovou – takových soudců nebude nikdy dost – https://www.europeanjusticeorganization.com/cs/news/brno-522025-posledni-rozlouceni-s-eliskou-wagnerovou
Děsivá „spravedlnost“ v podání české justice – https://www.europeanjusticeorganization.com/cs/news/17-1-2025-os-praha-3-velvyslanec-cr-v-berline-ing-jiri-cistecky-odmitl-podepsat-a-pokracuje-v-niceni-sve-byvale-rodiny
I česká justice je obrazem žalostného mravního stavu společnosti a jejího pokračujícího úpadku kulturního a hospodářského. Čest statečným soudcům, kteří drží prapor bohyně Yustitie na Slovensku i v ČR – https://www.europeanjusticeorganization.com/cs/news/posledni-boj-diplomata-stepana-zajace-ustavni-stiznost-dostal-vyhazov-po-vecirku-ambasady-kde-se-ukradlo-500-tisic