Spolek Šalamoun chce upozornit na poměrně raritní případy, kdy může odsouzený požádat o podmíněné propuštění tzv. „z volné nohy“, tedy v situaci, kdy se nachází na svobodě.
Podmíněné propuštění je jedním z klíčových institutů českého trestního práva, který umožňuje odsouzenému opustit věznici před uplynutím plné délky trestu odnětí svobody. Standardně se uplatňuje za splnění podmínek uvedených v § 88 trestního zákoníku a § 331 trestního řádu, avšak existuje specifický typ, známý jako podmíněné propuštění „z volné nohy“, který v některých případech umožňuje využít tohoto institutu i mimo klasické podmínky výkonu trestu.
Podmíněné propuštění „z volné nohy“
Definice a právní podstata: Tento druh podmíněného propuštění se týká situací, kdy odsouzený splnil požadovanou část trestu (tzv. „časovou podmínku“) například na základě doby strávené ve vazbě, a to ještě před nástupem do výkonu trestu. Soud pak musí posoudit, zda odsouzený splňuje i další podmínky, především prognózu vedení řádného života a polepšení.
Právní rámec: Hlavním bodem diskuse je formulace v § 88 odst. 1 trestního zákoníku, která stanoví, že odsouzený musí prokázat polepšení „zejména ve výkonu trestu“. To implikuje, že soud má hodnotit chování odsouzeného až po právní moci rozsudku a zejména v průběhu výkonu trestu. Tento požadavek může být komplikovaný u odsouzených, kteří žádají o podmíněné propuštění „z volné nohy“, protože u nich není k dispozici hodnocení z vězeňského prostředí.
Problematické aspekty a interpretace
- Naplnění podmínky polepšení:
- Tradiční interpretace: Podmínku polepšení je třeba vykládat jako proces, který se projevuje až po nástupu do výkonu trestu.
- Alternativní přístupy: Někteří autoři (např. A. Draštík nebo V. Kalvodová) argumentují, že je možné polepšení dokládat i na základě chování během vazby nebo dokonce dříve, pokud je tato doba započítána do výkonu trestu. Tento přístup však často naráží na formální překážky současného znění zákona.
- Judikatura a aplikační praxe:
- Judikatura, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR (R 2/1984), umožňuje v odůvodněných případech použít hodnocení z vazby nebo jiných relevantních období před právní mocí rozsudku. To je však aplikovatelné spíše analogicky a v případech, kdy soud vidí významné důvody pro umožnění propuštění.
- Ústavní kontext:
- Omezení práv odsouzeného pouze na základě formálního výkladu zákona může být v rozporu s ústavními principy minimalizace zásahu do základních práv a svobod (čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod).
Návrhy na změnu praxe
Pro sjednocení výkladu a zlepšení právní jistoty adresátů by bylo vhodné zvážit legislativní úpravu:
- Revize znění § 88 odst. 1 trestního zákoníku: Vypuštění formulace „po právní moci rozsudku“ by umožnilo širší posouzení chování odsouzeného včetně období vazby.
- Zavedení explicitního pravidla pro podmíněné propuštění „z volné nohy“: To by zohlednilo specifika této formy propuštění a usnadnilo rozhodování soudů.
Závěr
Podmíněné propuštění „z volné nohy“ představuje specifickou situaci, která vyžaduje pečlivé zvažování všech okolností případu. Přestože současná právní úprava umožňuje tento institut využít, jeho aplikace je komplikována nedostatkem explicitní úpravy a konzistentní judikatury. Až legislativní zásah nebo ustálení aplikační praxe může přispět k větší předvídatelnosti a spravedlnosti tohoto procesu.
Stěžejním pramenem informací je:
