Někdy se zdá, že justice v České republice vzala lekce od samotného Goebbelse. Proč? Protože i v roce 2022 soudy stále neochvějně opakují lež, kterou Mgr. David Bartoš, státní zástupce z Krajského státního zastupitelství v Ostravě, šíří od roku 2018. Tvrdí, že výzkum pachové identifikace nebyl prováděn na psech Policie ČR, a soudy, jakoby slepé a hluché, tuto nepravdu papouškují už šest let. Jak? Mechanicky opisují tu samou chybu – místo toho, aby si přečetly pouhých sedm stran vědecké zprávy.
Dalo by se říct, že tato jednoduchá úloha, kterou by zvládl každý středoškolák – přečíst a pochopit obsah dokumentu – je nad schopnosti českých soudů. A to nemluvíme o něčem zanedbatelném. Jde o životy lidí. Přesto justice dál neúnavně opakuje nesmysly a zaslepeně ignoruje fakta, která jsou černá na bílém.
V roce 2018 se prof. Ing. Iva Langerová, CSc., děkanka České zemědělské univerzity, snažila tyto lži vyvrátit. Vyjádřila se jasně: „Testování probíhalo na psech Policie ČR.“ Jak to víme? Z veřejně dostupné zprávy, která byla poskytnuta i soudům. Ovšem soudy, v honbě za udržováním své verze pravdy, ignorovaly toto svědectví. Raději si dál opakují: „Testování probíhalo na psech univerzity.“ A že by snad někdo kontroloval, zda to má oporu v důkazech? Kdepak!
Tento přístup nám až nepříjemně připomíná slavný Goebbelsův výrok: „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou.“ Jenže tady nejsme v nacistickém Německu, ale v demokratické zemi roku 2022! A české soudy se přesto této myšlenky pevně drží. Trestat člověka za něco, co je založené na lži, se zdá být v pořádku – alespoň pokud se opakuje dostatečně dlouho.
Když se vrátíme k případu Lukáše Dobeše, kterého soudy na základě těchto pochybných „důkazů“ odsoudily, narazíme na další smutný příklad. Obecné soudy v tomto případě tvrdí, že pachová stopa je jen jedním z nepřímých důkazů. Jaký další důkaz mají v rukávu? Že Dobešův mobilní telefon byl přihlášen v obci, kde bydlela poškozená. To vypadá silně, že? Jenže co už soudy zamlčují, je fakt, že Dobeš v obci bydlel a že tam byla pouze jedna BTS buňka, k níž se mohl připojit. Jak snadné by bylo si to ověřit? Stačilo by trochu dobré vůle.
Jak tedy můžeme věřit, že justice, která není schopna rozumět psanému textu a vědeckým důkazům, dokáže rozhodovat o lidských osudech? Lidé jako Lukáš Dobeš nebo Martin Balhar jsou jen oběťmi systému, který místo hledání pravdy staví své rozsudky na lžích, které se opakují dokola. Jsme snad v zemi, kde pravda nemá žádnou hodnotu, pokud neslouží k dosažení předem daného výsledku?
Spravedlnost by měla být postavena na faktech a vědeckých důkazech, ne na opakování nepravd, které se šíří díky neschopnosti nebo neochotě některých státních zástupců a soudů. Jestli bude trvat dalších deset let, než se přizná, že tyto věty a „důkazy“ byly lživé, bude už pro mnoho odsouzených pozdě. Otázka je, jak dlouho si ještě budeme lhát do kapsy a tvářit se, že vše je v pořádku.
Kdy konečně česká justice přestane opakovat nepravdy a začne skutečně sloužit spravedlnosti?