Informace z trestních řízení – sonda do novinářské duše

Spolek Šalamoun za 27 let své činnosti, často kritizuje mediální výstupy, jak z přípravných řízení, tak z řízení před soudem, které se objevují následně v tištěných a elektronických médiích.

Často máme více než důvodné podezření, po přečtení mediálních výstupů, že novináři byli pravděpodobně u jiného soudu, či v jiné soudní síni.

Vybral jsem pro porovnání čtvrteční návrh na obnovu řízení Miroslava Štíbra, který je odsouzen za pokus ublížení na zdraví, kterého se měl dopustit tím, že za jízdy hodil skleněnou kuličku do pravého okna souběžně jedoucího vozidla.
O jeho činu informovala média velmi vydatně a vybral jsem několik odkazů z tehdejší doby:
ZDE ZDE ZDE ZDE a řada dalších.

Obnova řízení, která ve čtvrtek probíhala v soudní síni č.12 u Krajského soudu v Praze, měla tyto dva mediální výstupy ZDE a ZDE.

Samozřejmě je pochopitelné, že mediální výstup musí být zkrácen, většinou s poutavým titulkem, ale s ohledem na skutečnost, že jsme všichni seděli v jedné soudní síni, přiblížím vám další skutečnosti, které v soudní síni zazněli, avšak v médiích se je již nedočtete a mohou mít přitom zcela zásadní vliv.

Nechám na vašem uvážení, zda se jedná o informace podstatné, které vrhají na celý případ poněkud jiný pohled.

1. Ač to v soudní síni opakovaně zaznělo ods. Miroslav Štíbr zcela konstantně od inkriminovaného dne, tedy od 4. 8. 2018 uvádí, že vozidlo neřídil. Zcela totožně konstantní je jeho prvotní výpověď před policejním orgánem, že vozidlo neřídil, a že vozidlo řídil jeho známý Mgr. K. Na své konstantní výpovědi setrvává v přípravném řízení i v řízení před soudem.

2. Zcela totožně konstantně od prvopočátku však vypovídá i Mgr. K, který při prvotním výslechu před policejním orgánem a dále zcela konstantně i před soudy vypovídá, že ve vozidle jel, ale řídila jej osoba blízká.

3. Zásadní změna nastává až dne 7. 8. 2021, tedy skoro přesně po 3 letech, kdy se na policejní služebnu dostaví Mgr. K. který činí pod poučením přiznání, že vozidlo řídil on sám, osobu blízkou uváděl z obavy z následného postihu.

Zde je nutno uvést, že výpověď ods. Štíbra je zcela konstantní celé 3 roky, včetně uvedení jména skutečného řidiče K.
Skutečný řidič K. je ex policista a právník s titulem Mgr., takže je znalý institutu „osoby blízké„.
Jen pro přesnost, soud nazývá vysokoškolsky vzdělaného právníka s titulem Mgr., „Pane inženýre“

4. V soudní síni je předkládán identikit, který zcela bezprostředně vytvořila poškozená a její syn ve věku 10 let.

Popis řidiče ze strany poškozených má dva zásadní markanty:
knírek
nemá tetování
dioptrické brýle

5. V soudní síni zaznívá, že řidič K., který se k řízení vozidla přiznal, nosil knírek, nemá tetování, a nosí dioptrické brýle a zcela odpovídá identikitu, který popisují poškození.
Odsouzený Štíbr, v soudní síni demonstruje své viditelné tetování, knírek nikdy nenosil a brýle má speciální pro řízení a to zcela atypické, včetně žluto-zelených skel.
Tetování soud vysvětluje tím, že pokud měl odsouzený Štíbr krátké tričko, nebylo by tetování vidět, ale:

6. V soudní síni zaznívá, že alibi odsouzeného Štíbra prokazují další 2 svědci.

7. V soudní síni zaznívá s ohledem na širokou škálu podnikatelských činností ods. Štíbra, že měl v té době 5 telefonních čísel. P ČR a soudy se spokojí s monitoringem pouze 1 tel. čísla, která však neprokazuje zcela přesně pohyb ods. Štíbra na inkriminované dálnici D4.

8. Zcela lajdáckou prací Policie ČR není k dispozici a jeden kamerový záznam z dálnice D4, který mohl přispět k identifikaci skutečného řidiče.

Kulička je stěžejní důkaz

V soudní síni zaznívá jak vznikla „kulička“ z pohledu práce Policie ČR. Odsouzený Štíbr skutečně uvedl, že měl v autě kuličku – míček, kterým masíruje své prsty, protože trpí neuropatií konce prstů. Tento míček zároveň v soudní síni demonstruje a vidíte jej níže:

Hrubým ohnutím objektivního stavu ve věci vzniká kulička skleněná, která byla nalezena v autě poškozených.

K naprostému chaosu ve věci se přidal státní zástupce Zbyněk Vondra, který chybně uvádí silnici D4, správně se jedná o dálnici D4, ale zcela zásadně konstatuje, že “ z pravé strany hodil plastovou kuličku„.

9. V soudní síni zaznívá a je přehráváno video, kterým se obhajoba snaží předvést, že skutkový děj, tedy vhození kuličky a následné rozbití bočního pravého okna je neproveditelné.

10. V soudní síni zaznívá, že soud přijal skutkový děj (hození kuličky a následné rozbití bočního pravého skla) ze jednoznačně prokázaný, ve věci si nenechal zpracovat znalecký posudek z oboru biomechaniky a obhajobě tento návrh zamítnul. Vše i přes skutečnost, že znalec vyžádaný soudem vyjádřil pochybnost, že lze touto skleněnou kuličkou boční okno vozidla WV Touran vůbec rozbít. (totožně viz shora uvedené pokusy).

11. V soudní síni zaznívá, že z inkriminované kuličky byla provedena 2x daktyloskopie, pachová identifikace a DNA, která neprokazuje, že jí měl odsouzený Štíbr v držení.

12. Údajné hození kuličkou nikdo neviděl a nepotvrdil.

Dovolím si malou vsuvku. Kdo nemáte doma podobnou kuličku, lze jen pro představu nahradit „cherry rajčetem“ a vzít do ruky a pečlivě se podívejte jak a kde se dotýkáte.
Ač je Spolek Šalamoun možná více než poučeným laikem v oblasti metody pachové identifikace, tak po odborné konzultaci s ohledem na skutkový děj, tedy uchopení, následné vložení do dlaně a následnému hodu na kuličce jednoznačně a zcela kategoricky bude pachová stopa pachatele. (sic!) Jen pro edukaci pachovou stopu není problém odebrat z mince, náušnice, ale třeba z nábojnice a to včetně střely!
Na zajištěné kuličce však nebyla nalezena ani jedna stopa a to i přes opakované snahy, zejména v odvětví daktyloskopie.

Podle odborných konzultací spolku Šalamoun a aktuálního vědeckého poznání je zcela zřejmé, že k odstranění pachové stopy na skleněné kuličce je potřeba nejméně kyselina chrom-sírová, či v jiném prostředí, opakovaná ultrazvuková čistička a opakované použití vařící vody.

V soudní síni zazněly zásadní pochybnosti, že skutkový děj, za který je Miroslav Štíbr odsouzen se skutečně stal. Soud si však za svým rozhodnutím stojí.

Bohužel ani P ČR, ale ani dozorující státní zástupce ani soud se vůbec neobtěžoval dobrat se objektivní pravdy, zda se skutkový děj takto stal, protože existuje pramen informace a to práce Vysokého učení v Brně s názvem

ENERGIE LETÍCÍHO OBJEKTU POTŘEBNÁ PRO POŠKOZENÍ ČELNÍHO SKLA AUTOMOBILU

která se simulací podobného stavu velmi přesně zabývá, a zcela zásadně vyvrací názor soudu.

Nechám na vašem uvážení, zda veškeré tyto informace, které zazněli v soudní síni dne 7. 10. 2021 nedokreslují celý případ a nevzbuzují spíše další oprávněné pochybnosti.

Závěr

Ve výkonu trestu na 6 let je odsouzený Miroslav Štíbr, za skutek že dne 3. 8.2018 řídil vozidlo Mitsubishi po dálnici D4. K řízení vozidla se však přiznala zcela jiná osoba.

Ve výkonu trestu na 6 let je odsouzený Miroslav Štíbr, že při souběžné jízdě po dálnici D4 hodil skleněnou kuličku do vedle jedoucího vozidla, čímž rozbil boční pravé okno a tím spáchal trestný čin pokusu o těžké ublížení na zdraví.
Existují zásadní a i odborné pochybnosti, že skutek tak jak je popsán v odsuzujícím rozsudku se vůbec stal.

Spolek Šalamoun požívá velké vážnosti a důvěry odborné veřejnosti, asi tušíte, že nebude problém prokázat, že skutkový děj (hození kuličky a následné rozbití okna) se nestal a ani stát nemohl.

Pokud se toho odsouzený Miroslav Štíbr ve výkonu trestu vůbec dožije, stejně mu to nepomůže. Přesvědčení soudu je natolik silné, že ani odborná analýza a pokus soud nepřesvědčí ke změně názoru. Co si lze myslet o vážnosti a důvěryhodnosti soudu, který v rozporu s oficiálním zvukovým záznamem doplní o své naprosté libovůli slovo „hajzl„, do protokolu o hlavním líčení, ač ho prokazatelně poškozená vůbec neřekla, a soudce si tento termín výraz zcela a jednoznačně a prokazatelně vymyslel a do protokolu dosadil. (sic!)

Vítejte v právním státě.