Spolek Šalamoun (dále jen SŠ) zaznamenává v řadě případů řízení o podmíněném propuštění porušení kontradiktornosti řízení a porušení zásady audiatur et altera pars (budiž vyslechnuta i druhá strana)
Jinak řešeno jsme často svědky, že soud I. stupně odsouzeného podmíněně propustí, ale na základě odvolání státního zástupce, (dále jen SZ) věc putuje ke stížnostnímu soudu, který v neveřejném zasedání odvolání SZ vyhoví a odsouzeného podmíněně z výkonu trestu nepropustí.
V Nálezu je též velmi přesně řešen stav, kdy odvolání SZ není zasláno „sprostému“ odsouzenému a jeho obhájci, nota bene, aby soustavně „hlídal“, kdy se odůvodnění stížnosti podané státní zástupkyní objevilo v trestním spisu, zvláště když s ohledem na výše citovanou judikaturu mohl legitimně spoléhat na to, že bude o obsahu stížnosti vyrozuměn, popř. že bude mít možnost proti ní brojit v rámci veřejného zasedání.
O důvěryhodnosti a vážnosti české justice zásadně vypovídá věta z Nálezu ÚS:
Z odůvodnění usnesení stížnostního soudu je přitom zřejmé, že větší část hlavních důvodů jeho zamítavého rozhodnutí vychází z námitek vyjádřených státní zástupkyní v její stížnosti proti usnesení soudu prvního stupně. (čti CTRL+C – CTRL+V – pozn. autora.)
Plné znění nálezu zde:
https://www.usoud.cz/…/Publik…/2021/I._US_2595_20_an.pdf