Fair proces z hlediska ESLP

Napsal /

Úvod: Obnova trestního řízení po právní moci rozsudku je mimořádným prostředkem, jak napravit závažné nedostatky spravedlivého procesu. Pokud Evropský soud pro lidská práva (ESLP) zjistí, že řízení nebylo spravedlivé ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv (např. porušení práva na obhajobu či nestranného soudce), stát má dle čl. 46 Úmluvy povinnost zjednat nápravu. Níže analyzujeme: (1) právní důvody obnovy podle judikatury ESLP, (2) postupy a argumenty k dosažení obnovy ve světle ESLP (včetně využití čl. 46 Úmluvy), (3) příklady judikatury ESLP a reakce států a (4) doporučení pro praxi – jak má postupovat osoba domáhající se nového procesu.

1. Právní důvody pro obnovu řízení (podle ESLP)

ESLP ve své judikatuře identifikoval řadu situací, kdy proces nebyl „fair“ a odsouzení je zasaženo vadou, jež může odůvodnit obnovu řízení:

  • Nezákonně získané důkazy: Použití důkazů opatřených v rozporu se zákonem či Úmluvou může narušit spravedlnost procesu. Zejména důkazy získané násilím nebo mučením jsou absolutně nepřípustné – jejich použití automaticky činí proces nespravedlivým. Např. v případu Jalloh proti Německu ESLP konstatoval, že zajištění důkazu nuceným lékařským zákrokem (donucení k vyvržení požitých drog) porušilo zákaz nelidského zacházení a zároveň znehodnotilo spravedlnost procesu (CASE OF BAKIR v. TURKEY (European Court of Human Rights) Application no. 2257/11 – LawEuro). Podobně důkazy získané policejní provokací (agentem-provokatérem) nesmí vést k odsouzení – ve věci Ramanauskas proti Litvě bylo porušeno právo na spravedlivý proces, neboť úřady fakticky přiměly obžalovaného ke spáchání činu (). Také nelegální odposlechy či sledování mohou ohrozit spravedlnost, zejména pokud jde o klíčový důkaz bez možnosti přezkumu zákonnosti. (Např. v české věci Heglas proti ČR ESLP shledal porušení práva na soukromí, protože byly použity výpisy telefonních hovorů získané bez platného povolení (Pl.ÚS 11/07 #1 — Obnova řízení po rozsudku ESLP ve věci Heglas proti ČR | Mezi—soudy) (Pl.ÚS 11/07 #1 — Obnova řízení po rozsudku ESLP ve věci Heglas proti ČR | Mezi—soudy); takový nezákonný důkaz vyvolává i pochybnosti o spravedlnosti řízení.)
  • Porušení práva na obhajobu: Pokud obviněný nemohl účinně uplatnit svou obhajobu, je proces nespravedlivý. Typicky jde o odepření práva na advokáta či omezení jeho asistence. ESLP v přelomovém rozsudku Salduz proti Turecku zdůraznil, že obviněný má mít přístup k právníkovi již od prvního výslechu; výpověď získaná bez přítomnosti obhájce vedla k porušení čl. 6 (). Dalším příkladem je upření dostatečného času a možnosti připravit obhajobu či nepřítomnost obviněného u hlavního líčení (řízení in absentia bez řádného zajištění účasti). Věc Sejdovic proti Itálii se týkala odsouzení v nepřítomnosti – odsouzený nebyl o řízení vůbec vyrozuměn a neměl šanci se hájit – ESLP shledal porušení práva na obhajobu a nařkl Itálii z odepření přístupu k soudu ().
  • Nerovnost stran a porušení kontradiktornosti: Zásada „rovnosti zbraní“ je porušena, pokud obhajoba a obžaloba nemají rovnocenné možnosti. Například zatajení důkazů svědčících ve prospěch obžalovaného či odepření přístupu k důležitému spisu porušuje čl. 6. Ve věci Rowe a Davis proti Spojenému království soud konstatoval, že obžaloba musí obraně zpřístupnit veškeré relevantní důkazy; zatajení důkazů z důvodu utajení (bez přezkumu soudem) vedlo k porušení práva na spravedlivý proces (ROWE and DAVIS v. the UNITED KINGDOM JASPER v. the … – Brill). Také důkazy provedené jednostranně bez možnosti oponentury jsou problematické. Např. ve věci Barberá, Messegué a Jabardo proti Španělsku byli stěžovatelé odsouzeni na základě důkazů, které nebyly v řízení veřejně provedeny ani projednány za jejich účasti – ESLP to označil za závažné narušení spravedlivého procesu; po zjištění této vady byli stěžovatelé v obnoveném řízení zproštěni, neboť po vyloučení sporných důkazů nezbyly dostatečné podklady pro vinu () ().
  • Manipulace s důkazy: Zjištění, že některé důkazy byly zfalšovány, podvrženy či nepřesně interpretovány, může znamenat, že původní odsouzení nebylo založeno na pravdivém podkladu. Pokud např. vyjde najevo, že klíčový svědek křivě svědčil či policie podvrhla důkaz, jedná se o novou skutečnost, která by pravděpodobně vedla k jinému výsledku – to je typický důvod pro obnovu řízení ve vnitrostátním právu. ESLP judikoval, že obviněný musí mít možnost zpochybnit spolehlivost důkazů a odhalit případné falzifikace; jinak je porušeno právo na obhajobu. Např. v případu Erkapić proti Chorvatsku byl stěžovatel usvědčen výhradně na základě výpovědi spoluobžalovaného, který ji později odvolal s tvrzením, že byla vynucena – soud neověřil spolehlivost této výpovědi, což ESLP hodnotil jako nespravedlivé (). V obnoveném řízení chorvatské soudy poté zprostily obžalovaného viny pro nedostatek důkazů () ().
  • Podjatost či korupce soudců: Právo na spravedlivý proces zahrnuje právo na nestranný a nezávislý soud. Pokud se ukáže, že soudce, který rozhodoval, byl podjatý (např. měl osobní zájem na výsledku, byl uplácen či ovlivněn nadřízeným), je tím porušena čl. 6 odst. 1. ESLP považuje jak subjektivní podjatost (osobní zaujatost soudce), tak objektivní zdání podjatosti za důvod ke zneplatnění rozsudku. Příklad: ve věci Daktaras proti Litvě nadřízený soudce vzkázal senátu, jaký rozsudek má vydat – i když daný soudce formálně nebyl podjatý, už samotná existence „pokynu shora“ vyvolala objektivně oprávněné pochybnosti o nestrannosti. ESLP shledal porušení článku 6 a Litva následně obnovila řízení, tentokrát bez takového zásahu (). Další modelovou situací je, když stejní soudci rozhodují v nižší i odvolací instanci – tím se stávají „soudci ve vlastní věci“. V případu San Leonard Band Club proti Maltě zasedali někteří soudci u odvolání poté, co věc rozhodli v prvním stupni; ESLP konstatoval porušení nestrannosti a Maltské soudy poté případ projednaly znovu před zcela novým senátem () (). Obdobně korupční ovlivnění soudce (přijetí úplatku) by znamenalo hrubé popření nezávislosti soudu – a pokud je taková skutečnost odhalena, jde o zásadní důvod obnovy. (Judikatura ESLP přímo řešící úplatkářství soudce je výjimečná, ale princip je jasný: rozsudek vydaný zkorumpovaným soudcem nemůže obstát, protože nebyl vydán nezávislým tribunálem „zřízeným zákonem“ ve smyslu čl. 6 odst. 1.)
  • Znemožnění konfrontace svědků: Právo obviněného vyslechnout a konfrontovat svědky obžaloby je jednou z minimálních záruk spravedlivého procesu (čl. 6 odst. 3 písm. d). Dojde-li k odsouzení převážně či výlučně na základě výpovědí osob, které obhajoba nemohla vyslechnout či zpochybnit, vzniká vážný problém. ESLP vyžaduje, aby výpověď nepřítomného či anonymního svědka nebyla jediným či rozhodujícím důkazem viny, ledaže jsou dány kompenzační záruky (např. možnost přečíst dřívější výpověď, provést k ní důkazy atd.). V případu Lucà proti Itálii byl obžalovaný odsouzen pouze podle výpovědi svědka, kterého nemohl vyslechnout – ESLP označil postup za neslučitelný s právem na obhajobu. Podobně v kauze Tahery proti Spojenému království (součást Al-Khawaja a Tahery proti UK [Velký senát]) byl stěžovatel usvědčen výhradně na základě výpovědi svědka, jenž z obav o bezpečnost nevystoupil u soudu; ESLP shledal porušení čl. 6, neboť chyběla jakákoli možnost obhajoby svědka vyslechnout či jeho výpověď zpochybnit. V řadě případů ESLP judikoval, že nemožnost položit otázky klíčovému svědkovi činí proces neférovým – a jako nápravu doporučil danou osobu zprostit nebo proces opakovat s řádným výslechem svědků (). Např. ve věci Reiner a ostatní proti Rumunsku bylo zjištěno, že stěžovatelé byli odsouzeni, aniž by soud vyslechl svědky obžaloby – rumunské soudy pak v obnoveném řízení tyto svědky předvolaly a vyslechly (). Obdobně v případu Bakır proti Turecku byla hlavním důkazem anonymní svědecká výpověď, kterou obviněný vůbec nemohl kontradiktorně prověřit – ESLP konstatoval porušení čl. 6 odst. 3 písm. d a výslovně uvedl, že nejlepším rešením nápravy by bylo nové projednání věci, pokud o to žadatel stojí (CASE OF BAKIR v. TURKEY (European Court of Human Rights) Application no. 2257/11 – LawEuro) (CASE OF BAKIR v. TURKEY (European Court of Human Rights) Application no. 2257/11 – LawEuro).

Z výše uvedených příkladů plyne, že ESLP považuje za zásadní důvody obnovy zejména ty situace, kdy byl porušen některý ze základních pilířů spravedlivého procesu: právo být přítomen a hájit se, rovné možnosti stran (kontradiktornost), nestrannost a nezávislost soudu, zákaz donucování k self-incriminaci a právo provést důkazy na svou obhajobu (včetně výslechu svědků). Pokud je pravomocné odsouzení dosaženo postupem odporujícím těmto zásadám, je na místě uvažovat o obnově řízení, aby byl odstraněn následek porušení Úmluvy.

2. Postupy a právní argumenty k dosažení obnovy (ve světle ESLP)

Po zjištění porušení (ať již rozhodnutím ESLP, či jinak) existují právní mechanismy, jimiž lze dosáhnout znovuotevření případu. Klíčovým argumentem je čl. 46 odst. 1 Úmluvy, podle nějž se státy zavázaly podrobit se závazným rozsudkům ESLP. Z toho plynou tři druhy povinností: (a) vyplatit spravedlivé zadostiučinění přiznané soudem, (b) zajistit, aby porušení skončilo a jeho následky byly co nejvíce odstraněny, a (c) přijmout opatření, aby se podobné porušení neopakovalo () (). Pro jednotlivce je zásadní bod (b): stát musí, je-li to možné, uvést jeho situaci do stavu, jako by k porušení nedošlo. Tomuto principu se říká restitutio in integrum (). V kontextu nespravedlivého trestního řízení to obvykle znamená otevřít případ znovu a spravedlivě jej projednat, případně zrušit vadný rozsudek.

ESLP sám nemůže zrušit vnitrostátní odsuzující rozsudek, ani nařídit soudu, aby provedl obnovu řízení – provedení nápravy je ponecháno na státu (s ohledem na vnitrostátní právo a princip subsidiarity) () (). Soud však stále více naznačuje, jaká opatření považuje za vhodná. V řadě rozsudků ESLP uvedl, že obnova řízení nebo nový proces jsou v zásadě nejlepším způsobem nápravy porušení práva na spravedlivý proces () (). Například v rozsudku Moreira Ferreira proti Portugalsku (č. 1) (2011) ESLP konstatoval porušení čl. 6 a výslovně uvedl, že opakování procesu by bylo adekvátním prostředkem nápravy. Podobně v případech proti Turecku ESLP opakovaně zdůraznil, že „nejpřiměřenější formou nápravy by bylo nové řízení v souladu s požadavky spravedlivého procesu“ (CASE OF BAKIR v. TURKEY (European Court of Human Rights) Application no. 2257/11 – LawEuro) (CASE OF BAKIR v. TURKEY (European Court of Human Rights) Application no. 2257/11 – LawEuro). Soud tak mnohdy v odůvodnění (či v rámci rozhodnutí o náhradě škody podle čl. 41) doporučí znovuotevření případu – někdy dokonce místo peněžitého zadostiučinění. Např. v případu Sejdić a Finci proti Bosně a Hercegovině ESLP neuložil náhradu nemajetkové újmy s odůvodněním, že konstatování porušení samo o sobě představuje dostatečné zadostiučinění za nespravedlivý proces, pokud stát umožní adekvátní nápravu (tj. obnovu) (). V jiných věcech nabídl státu volbu: buď umožnit reparaci (nový proces) nebo zaplatit vyšší odškodnění.**

Z praktického hlediska se dosažení obnovy děje prostředky vnitrostátního práva. Mnoho evropských států zavedlo do svých řádů zvláštní ustanovení pro revizi řízení na základě rozsudku ESLP. Např.:

V praxi tedy osoba usilující o obnovu řízení argumentuje zejména tím, že: (a) ESLP v jejím (či podobném) případě shledal, že proces nebyl fair, (b) článek 46 Úmluvy zavazuje stát odstranit důsledky porušení, a (c) jedinou účinnou cestou nápravy je nové projednání věci. Lze poukazovat na princip restitutio in integrum, podle nějž má být navráceno do původního stavu vše, co bylo nespravedlivým rozsudkem způsobeno (). Dále je vhodné zdůraznit, že ESLP považuje obnovu za preferovaný prostředek nápravy (viz výše) a že neexistence takové nápravy by mohla představovat selhání státu dostát svým závazkům. S tímto odůvodněním se podává příslušný návrh na obnovu – obvykle k soudu, který v dané věci rozhodoval v posledním stupni (či k nejvyššímu soudu).

Je třeba poznamenat, že ESLP nezaručuje automaticky právo na obnovu v každém případě porušení čl. 6. Soud respektuje, že volba způsobu provedení rozsudku spadá do “prostoru pro uvážení” státu () (). Pokud stát nabízí jinou účinnou reparaci (např. milost, zmírnění trestu, výmaz z rejstříku apod.), ESLP to může akceptovat. Například v případu Moreira Ferreira proti Portugalsku (č. 2) z roku 2017 se stěžovatelka domáhala před ESLP podruhé justice poté, co jí portugalské soudy odmítly povolit obnovu navzdory dřívějšímu nálezu ESLP. Velký senát ESLP uznal, že Úmluva negarantuje nárok na nové řízení, a shledal, že portugalský Nejvyšší soud svým odmítavým postupem nepřekročil prostor pro uvážení – interpretoval totiž rozsudek ESLP tak, že náprava může být dosažena i jinak (stěžovatelce bylo mezitím přiznáno odškodnění) () (). ESLP zdůraznil princip subsidiarity a skutečnost, že v původním rozsudku výslovně neuložil obnovu jako povinnost () (). Tento případ ukazuje, že pokud stát poskytne alespoň částečnou nápravu a jeho postup není zjevně svévolný, ESLP mu ponechá volnost. Na druhou stranu, opakované odmítnutí nápravy může vést k pokračujícímu porušování Úmluvy. V krajních situacích může Výbor ministrů iniciovat řízení dle čl. 46 odst. 4 (infringement) proti státu, který odmítá uposlechnout rozsudek ESLP. Tak např. vůči Ázerbájdžánu bylo zahájeno takové řízení v kauze Ilgar Mammadov, jelikož navzdory nálezu o politicky motivovaném věznění nebyl dotyčný propuštěn – tlak mezinárodního společenství nakonec vedl k jeho osvobození a zrušení rozsudku.

Z hlediska efektivnosti nápravy ESLP posuzuje, zda prostředky zvolené státem skutečně odčiňují individuální újmu. Pokud by stát ponechal nespravedlivý rozsudek v platnosti a poskytl jen peněžité odškodnění, nemusí to vždy obstát. ESLP opakovaně uvedl, že peníze nejsou plnohodnotnou nápravou tam, kde člověk trpí důsledky nespravedlivého odsouzení (např. věznění, záznam v trestním rejstříku, profesní újma) (). V takových situacích je vyžadována “obnovení status quo” – nejčastěji právě formou obnovy řízení a zproštění obžaloby či nového spravedlivého rozsudku. Soud proto při dohledu nad výkonem svých rozsudků (ve spolupráci s Výborem ministrů) klade důraz na individuální opatření, mezi nimiž obnovení vnitrostátního řízení zaujímá významné místo () ().

3. Příklady z judikatury ESLP a praxe států

Níže uvádíme několik konkrétních kauz, v nichž ESLP shledal porušení práva na spravedlivý proces a vyvolal tím obnovu řízení či jinou nápravu, a reakcí dotčených států:

  • Barberà, Messegué a Jabardo vs. Španělsko (1988) – Stěžovatelé byli v době diktatury odsouzeni za terorismus. ESLP zjistil závažné porušení spravedlivého procesu: rozsudek se opíral o důkazy, které nebyly provedeny při veřejném líčení za přítomnosti obhajoby (zejm. výpovědi utajených svědků a písemné důkazy, k nimž se nemohli vyjádřit). Byla porušena zásada kontradiktornosti a právo na obhajobu. Po rozsudku ESLP Španělsko případ otevřelo; obnovu nařídil přímo Nejvyšší soud s odkazem na závaznost rozhodnutí ESLP. V opakovaném procesu byli všichni tři obžalovaní zproštěni viny pro nedostatek spolehlivých důkazů () (). Tento případ vedl i k obecným změnám v trestním řádu Španělska směrem k posílení práv obhajoby.
  • Sejdovic vs. Itálie (2006, velký senát) – Pan Sejdovic byl v Itálii odsouzen v nepřítomnosti k dlouhému trestu, aniž věděl o probíhajícím řízení (byl v té době v zahraničí). Neměl reálnou možnost se k obvinění vyjádřit ani dosáhnout obnovy. ESLP označil proces za nespravedlivý (porušení čl. 6 odst. 1) a zdůraznil, že Itálie musí zajistit možnost nového projednání před soudem (). V rámci spravedlivého zadostiučinění ESLP ani nepřiznal nemajetkovou újmu – samotné konstatování porušení považoval za dostačující, pokud Itálie umožní obnovu řízení (). Následně Itálie na základě tohoto a podobných rozsudků změnila právní úpravu: zavedla revisione pro případy rozsudků ESLP. Panu Sejdovicovi tak bylo umožněno požádat o nový proces. Italské soudy řízení obnovily a vzhledem k nedostatku důkazů jej posléze osvobodily. Tento případ (spolu s Somogyi vs. Itálie, 2004) vedl k zásadní reformě italské praxe týkající se in absentia procesů – dnes musí být obviněnému doručeno předvolání, jinak má právo na nový proces.
  • Taxquet vs. Belgie (2010, velký senát) – Stěžovatel byl uznán vinným porotním soudem (soudem s porotou) z účasti na vraždě. Porota však dle belgického práva nemusela rozhodnutí odůvodnit – vynesla pouze výrok o vině bez vysvětlení, jak dospěla k závěru. Navíc verdikt poroty nebylo možno odvolat k vyšší instanci. ESLP konstatoval, že absence jakéhokoli odůvodnění verdiktu poroty porušuje právo na spravedlivý proces (narušuje kontrolu rozhodnutí i právo obžalovaného porozumět důvodům své viny). Po tomto rozsudku Belgie reformovala trestní řízení – zavedla povinnost vypracovat seznam otázek pro porotu a rámcové odůvodnění, aby bylo zřejmé, z čeho vina plyne. Přímo v případu pana Taxqueta byla záležitost řešena tak, že Ústavní soud Belgie dočasně prolomil překážku ne bis in idem a umožnil obnovu procesu. Nový proces proběhl již za účinnosti reformovaného zákona a porota (při dodržení nových pravidel) znovu rozhodla o vině stěžovatele, tentokrát s náležitým vysvětlením.
  • Salduz vs. Turecko (2008, velký senát) – Pan Salduz byl jako mladistvý vyslýchán policií bez přítomnosti obhájce a přiznal se; soud pak přiznání využil k odsouzení. ESLP shledal porušení čl. 6 odst. 3 (c) – odepření právní pomoci v kritické fázi řízení. Tento rozsudek měl dalekosáhlý dopad: Turecko změnilo zákony (zajistilo právo na advokáta již v policejní vazbě) a ex officio přezkoumalo stovky případů odsouzení založených na výpovědích bez přítomnosti obhájce. Na základě Salduze došlo i v dalších státech k judikatorním posunům – např. ve Skotsku rozhodl Nejvyšší soud v kauze Cadder (2010) v tom smyslu, že domácí praxe podobná turecké je protiústavní, a také tam se otevřela řada případů z moci úřední. Přímo panu Salduzovi byl v Turecku trest zmírněn a posléze byl propuštěn (jeho případ se stal součástí širší amnestie mladistvých).
  • Al-Khawaja a Tahery vs. UK (2011, velký senát) – Dva případy týkající se svědeckých výpovědí v nepřítomnosti. Věc Al-Khawaja: lékař usvědčen ze sexuálního napadení pacientky, která však během řízení zemřela – její výpověď z přípravného stádia byla čtena u soudu, aniž mohla být konfrontována; ESLP shledal, že i když šlo o rozhodující důkaz, byly přítomny silné kompenzační prvky (další důkazy, varování porotě) a proces jako celek zůstal spravedlivý. Věc Tahery: obžalovaný z napadení, odsouzen výlučně na základě písemné výpovědi svědka, který ze strachu odmítl svědčit veřejně; zde ESLP konstatoval porušení čl. 6, neboť chyběly dostatečné záruky (soud pouze přečetl dřívější výpověď, neměl jiný důkaz) (Hearsay’s OK! Sort of – The Human Rights Roundup). Po tomto rozsudku Spojené království přezkoumalo případ pana Tahery – odvolací soud v Londýně nakonec jeho odsouzení zrušil, protože v mezidobí byl trest vykonán a ESLP jasně řekl, že nebyl spravedlivě uznán vinným. Británie zároveň upravila pokyny pro soudy, jak nakládat s nepřítomnými svědky (dle Al-Khawajova testu tří kroků definovaného ESLP v tomto rozsudku). Případ Al-Khawaja vzhledem k existenci jiných důkazů zůstal nedotčen.
  • Daktaras vs. Litva (2000) – Stěžovatel, bývalý generální prokurátor, namítal, že nebyl souzen nezávislým soudem. Předseda Nejvyššího soudu totiž veřejně prohlásil, že “v této kauze musí padnout přísný trest”, což mohlo ovlivnit nižší soud. ESLP souhlasil, že došlo k porušení objektivní nestrannosti soudu – obžalovaný mohl mít opodstatněný dojem, že soudci jednali pod tlakem nadřízeného (). Litva na základě rozsudku případ znovu otevřela; v novém řízení bylo výslovně garantováno, že soud rozhodne nezávisle. (Stěžovatel byl nakonec odsouzen znovu, ale již po spravedlivém procesu.) Tento případ podnítil v Pobaltí debatu o soudní nezávislosti a vedl k přísnějším etickým pravidlům – nadřízení soudci již nemohou komentovat probíhající kauzy.
  • Konstantin a Stoian vs. Rumunsko (2009) – Jde o případ policejní provokace: tajný agent vyvolal situaci, v níž se obžalovaní zapletli do drogového deliktu. Domácí soudy však jejich obhajobu, že šlo o policejní nachytání, vůbec neprojednaly a odsoudily je. ESLP shledal, že neprojednáním námitky provokace porušily právo na spravedlivý proces – obhajoba má právo, aby soud posoudil, zda důkazy nevznikly nezákonnou provokací (). Po tomto rozsudku Rumunsko obnovilo řízení: vrchní soud případ přezkoumal, uznal, že šlo o agenturní provokaci, a oba obviněné osvobodil. Rumunská justice pak zavedla metodiku pro posuzování námitek provokace v budoucnu.
  • Reiner a ostatní vs. Rumunsko (2007) – Stěžovatelé byli odsouzeni za násilný trestný čin, aniž soud osobně vyslechl jednoho jediného svědka (pouze četl protokoly výpovědí z přípravného řízení). ESLP konstatoval porušení práva na výslech svědků (čl. 6 odst. 3d) – soud pochybil, když neobstaral přítomnost svědků, ač to bylo možné (). Případ se vrátil před domácí soudy, které v obnoveném řízení všechny svědky předvolaly a provedly jejich výslech za přítomnosti obhajoby (). Tím byl nedostatek odstraněn; stěžovatelé však při opakovaném procesu byli znovu uznáni vinnými (tentokrát již po férovém řízení, které ESLP dál nezpochybnil).
  • Heglas vs. Česká republika (2007) – Pan V. Heglas namítal porušení práva na spravedlivý proces a soukromí tím, že proti němu byly použity telefonní odposlechy a výpisy hovorů, získané nezákonně (bez řádného povolení soudu). ESLP shledal porušení čl. 8 (právo na soukromí), když stát připustil důkazy získané protiprávně (Pl.ÚS 11/07 #1 — Obnova řízení po rozsudku ESLP ve věci Heglas proti ČR | Mezi—soudy) (Pl.ÚS 11/07 #1 — Obnova řízení po rozsudku ESLP ve věci Heglas proti ČR | Mezi—soudy). Porušení čl. 6 sice výslovně nekonstatoval (stěžovatel nedokázal, že bez těchto důkazů by nemohl být odsouzen), avšak v odůvodnění naznačil, že použití takových důkazů může ohrožovat spravedlnost procesu. Po tomto rozsudku požádal Heglasův spoluodsouzený (pan Alan M.) o obnovu svého procesu, neboť byl usvědčen za obdobných okolností. S odkazem na autoritu nálezu ESLP tvrdil, že důkazy v jeho kauze byly též získány protiprávně a odsouzení tedy nemůže obstát (Pl.ÚS 11/07 #1 — Obnova řízení po rozsudku ESLP ve věci Heglas proti ČR | Mezi—soudy) (Pl.ÚS 11/07 #1 — Obnova řízení po rozsudku ESLP ve věci Heglas proti ČR | Mezi—soudy). Nejvyšší soud však žádost zamítl s tím, že samotné porušení čl. 8 Úmluvy neznamená nutně porušení čl. 6. Ústavní soud ČR pak v usnesení sp. zn. Pl. ÚS 11/07 dovodil, že ke skutečné obnově by byl třeba výslovný závěr ESLP o nespravedlivosti procesu; v případě porušení jen práva na soukromí postačí jiné prostředky nápravy (odškodnění). Kauza Heglas tak ukazuje, že v ČR soudy nevnímají nezákonnost důkazu automaticky jako důvod obnovy, pokud ESLP neřekne, že proces byl jako celek nespravedlivý. Přesto po Heglasovi došlo ke zpřísnění dohledu nad zákonností odposlechů a k novelizaci Trestního řádu (umožnění obnovy na základě rozhodnutí mezinárodního soudu bylo explicitně doplněno v roce 2013 do § 278 odst. 1 písm. d) – nyní je tedy v ČR právní základ pro obnovu řízení, “zjistí-li ESLP porušení závazku ČR vypývajícího z mezinárodní smlouvy o lidských právech”, pokud toto porušení mohlo ovlivnit výsledek řízení.
  • Moreira Ferreira vs. Portugalsko (č. 1 a 2) – Paní Moreira byla odsouzena v odvolacím řízení, aniž by byla znovu vyslechnuta (odvolací soud změnil skutková zjištění bez osobního projednání). ESLP (první rozsudek z 5. 7. 2011) označil takový postup za porušení práva na spravedlivý proces – odvolací soud upřel stěžovatelce právo vyjádřit se k novému rozhodnutí o vině (ECtHR, Moreira Ferreira v. Portugal – Fair Trials). Portugalský nejvyšší soud však odmítl obnovu s tím, že nález ESLP neukládal povinnost nové proces otevřít a že postačí odškodnění. ESLP ve druhém rozsudku (2017, velký senát) posuzoval, zda takový odmítnutí obnovy samo o sobě neporušilo Úmluvu. Dospěl k tomu, že nikoli – konstatoval, že neexistuje subjektivní právo na opakování soudu po rozsudku ESLP a že Portugalsko nepřekročilo své volné uvážení, když zvolilo finanční kompenzaci namísto obnovy () (). Přihlédl k tomu, že původní rozsudek ESLP neobsahoval explicitní doporučení k obnově a že stěžovatelka byla mezitím odškodněna. Tento případ ilustruje, že ESLP nechává provedení nápravy na státu, pokud zvolená forma (zde peněžité zadostiučinění) je přiměřená. V praxi však většina zemí v analogických situacích raději obnovu povoluje, aby předešla pokračujícím sporům.
  • Ilgar Mammadov vs. Ázerbájdžán (2014 a 2017) – Ač Ázerbájdžán už není členem Rady Evropy, zmíníme tuto kauzu pro ukázku významu čl. 46. Pan Mammadov, opoziční politik, byl odsouzen v procesu, který ESLP označil za politicky motivovaný a nespravedlivý (porušení čl. 6 a 18). Ázerbájdžán odmítal Mammadova propustit i po pravomoci rozsudku ESLP. Výbor ministrů proto vůbec poprvé spustil proceduru infringement (dle čl. 46 odst. 4) pro neplnění rozsudku ESLP. Tento bezprecedentní tlak vedl nakonec k propuštění Mammadova a zrušení jeho odsouzení domácími soudy (2019). Případ demonstruje, že důsledné trvání ESLP a Rady Evropy na obnově či propuštění může uspět i vůči státům, které se vzpírají; na druhou stranu jde o krajní a zdlouhavý proces.

Výše uvedené příklady potvrzují, že obnova řízení je běžným a očekávaným důsledkem rozsudků ESLP o nespravedlivém procesu. Většina evropských států respektuje doporučení Soudu a otevírá dotčené případy znovu, aby dosáhly souladu s Úmluvou. Některé země (viz Portugalsko či ČR ve věci Heglas) se pokusily nahradit obnovu jinými prostředky, ale obecný trend směřuje k tomu, že jen nové spravedlivé projednání dokáže plně odčinit křivdu pravomocného, leč nespravedlivého odsouzení.

4. Doporučení pro praxi – jak postupovat k dosažení obnovy

Pokud odsouzená osoba dodatečně zjistí, že v jejím případě nebyly dodrženy standardy spravedlivého procesu dle ESLP, měla by podniknout následující kroky:

  1. Identifikace konkrétního porušení: Nejprve je nutné přesně určit, v čem spočívala nespravedlnost. Jednalo se o odepření práv obhajoby (např. nebyl přítomen advokát, nebyl čas na přípravu, nemožnost účasti u soudu)? Nebo šlo o procesní nerovnost (důkaz, k němuž jste neměli přístup, tajný svědek, neprojednání klíčové námitky)? Či o podjatost soudce (např. později odhalená) nebo nezákonně opatřený důkaz? Přesná identifikace problému je důležitá pro volbu argumentace.
  2. Prověření vnitrostátních prostředků: Zjistěte, jaké nástroje nabízí právní řád vašeho státu pro nápravu pravomocných rozhodnutí. Ve většině evropských zemí existuje institut obnovy řízení (revision, retrial, Wiederaufnahme apod.), typicky upravený v trestním řádu. Obnova se často povoluje, vyjdou-li najevo nové skutečnosti či důkazy, které dříve nebyly známy a mohly by vést k jinému rozhodnutí (§ 278 českého tr. ř.). Některé státy (viz výše) mají specifický důvod obnovy na základě rozhodnutí mezinárodního soudu – například v Německu, Polsku, Francii, Itálii, Švýcarsku, Pobaltí, také v České republice (od r. 2013 obsahuje trestní řád ustanovení umožňující obnovu, pokud ESLP shledal porušení závazku ČR z Úmluvy a nápravy lze dosáhnout jen obnovou). Je tedy potřeba zjistit, zda váš právní systém takové ustanovení má, případně využít obecnější klauzule o nových skutečnostech.
  3. Sběr podkladů a důkazů: Pro návrh na obnovu budete muset předložit důkazy či argumenty, že byl porušen spravedlivý proces. Základním „důkazem“ může být samotný rozsudek ESLP, pokud již ve vaší věci existuje – pravomocný rozsudek ESLP potvrzující porušení čl. 6 je velmi silným argumentem pro obnovu. Přiložte oficiální text rozsudku a český/slovenský překlad či shrnutí, je-li k dispozici. Pokud váš případ ještě u ESLP projednán nebyl, zvažte, zda nepodat stížnost k ESLP (viz bod 6) – v mezidobí však můžete shromáždit i jiné podklady: např. nálezy Ústavního soudu (pokud už konstatoval pochybení), nebo nově objevené skutečnosti (odhalení podjatosti, svědek odvolal výpověď a tvrdí, že vypovídal pod nátlakem, znalec přiznal omyl apod.). Jakékoli nové skutečnosti je třeba doložit listinami či svědeckými prohlášeními.
  4. Právní pomoc a strategie: Doporučuje se vyhledat advokáta se zkušenostmi v oblasti lidských práv či trestních obnov. Ten pomůže formulovat návrh na povolení obnovy řízení tak, aby splňoval všechny náležitosti. V návrhu je třeba přesně uvést důvody (§ 279 českého tr. ř. vyžaduje označit nové důkazy a skutečnosti) a vysvětlit, jak se projevily na nespravedlivosti původního procesu. Argumentace by měla zahrnovat: (a) odkaz na konkrétní porušený standard dle ESLP (např. právo na obhájce, právo na výslech svědků), (b) citaci relevantní judikatury ESLP (ideálně té, která se vašeho případu přímo týká, nebo obecnější rozhodnutí – viz výše uvedené příklady), (c) zdůraznění čl. 46 Úmluvy – že stát má povinnost zajistit reálnou nápravu porušení () (), a (d) vysvětlení, proč jen obnova řízení může situaci napravit (např. jinak zůstáváte neoprávněně odsouzeni, odškodnění penězi nestačí, stále trpíte následky rozsudku atd.). Advokát také pohlídá procesní lhůty – v některých zemích je třeba žádat o obnovu do určité doby od zjištění nových skutečností nebo od vydání rozsudku ESLP (často 6 měsíců až 1 rok).
  5. Podání návrhu na obnovu: Adresujte návrh příslušnému soudu. V ČR se návrh na obnovu trestního řízení podává soudu, který rozhodoval v prvním stupni (§ 277 tr. ř.), v některých zemích vyššímu soudu či zvláštnímu orgánu (např. ve Francii Kasačnímu soudu – zvláštní Cour de réexamen, v Polsku Nejvyššímu soudu). Uveďte, že návrh podáváte “ve smyslu §… trestního řádu (obnova řízení) z důvodu závažného porušení práva na spravedlivý proces, potvrzeného nálezem ESLP”. Přehledně sepište nové skutečnosti a důkazy. Můžete navrhnout i přerušení výkonu trestu, pokud ještě vykonáváte trest odnětí svobody – soud může do rozhodnutí o obnově odložit či přerušit výkon trestu, je-li zřejmé, že by pokračování výkonu znamenalo těžkou újmu (např. jste-li pravděpodobně nevinný). Soud návrh posoudí ve dvou fázích: nejprve rozhodne o povolení obnovy (zda důvody jsou opodstatněné), a pokud ji povolí, následně provede nové hlavní líčení a rozhodne znovu ve věci.
  6. Mezinárodní cesta (ESLP): Pokud jste tak dosud neučinili a máte za to, že váš proces byl nespravedlivý, podejte stížnost k ESLP (za předpokladu, že jste vyčerpali všechny dostupné opravné prostředky v domácím systému – např. odvolání, dovolání, ústavní stížnost). Lhůta pro podání k ESLP je 4 měsíce od finálního rozhodnutí ve věci. V tzv. „Individuální stížnosti“ stručně popište, které aspekty čl. 6 Úmluvy byly porušeny (inspirujte se výše uvedenými kategoriemi) a přiložte klíčová rozhodnutí. Získání rozsudku ESLP ve váš prospěch výrazně zvyšuje šanci na obnovu – jakmile by ESLP konstatoval porušení, máte v ruce autoritativní podklad. Po pravomocném rozsudku ESLP pak neprodleně postupujte dle kroků 2–5 (případně znovu podat návrh na obnovu, pokud byl dříve zamítnut). Nezapomeňte informovat své vnitrostátní orgány (ministerstvo spravedlnosti, vládního zmocněnce pro zastupování před ESLP), že hodláte žádat individuální opatření – v rámci výkonu rozsudků ESLP totiž vlády samy mohou iniciovat obnovu nebo jiné řešení. Například v Belgii vláda po prohraném sporu Claes a ostatní proti Belgii (2005) sama navrhla soudům revizi řízení dotčených osob.
  7. Další možnosti nápravy: Někdy může připadat v úvahu i ústavní stížnost (pokud vyšly najevo nové okolnosti porušení základních práv, které Ústavní soud neměl původně k dispozici). V ČR sice nelze podat ústavní stížnost znovu ve stejné věci, ale pokud ESLP mezitím rozhodl a stát neplní, je možné podat návrh na obnovu řízení před Ústavním soudem (§ 119 zákona o ÚS) – to však Ústavní soud povoluje zřídka, jen pokud následky porušení trvají a nebyly odčiněny jinak (Pl.ÚS 11/07 #1 — Obnova řízení po rozsudku ESLP ve věci Heglas proti ČR | Mezi—soudy). Další krajní variantou – pokud soudní mechanismy selžou – je žádat o mimořádnou milost či jiné politické řešení. V některých státech (např. v Maďarsku či Rusku dříve) se stalo, že prezident udělil milost osobě, u níž ESLP našel porušení spravedlivého procesu, protože obnova nebyla možná. Milost však maže trest, nikoli odsouzení jako takové, a nepůsobí jako precedent.
  8. Sledování lhůt a komunikace s orgány: Důsledně hlídejte všechny lhůty – od lhůty pro stížnost k ESLP až po eventuální lhůtu pro žádost o obnovu od rozhodnutí ESLP (pokud ji vnitrostátní právo stanoví). Buďte v kontaktu s Kanceláří vládního zmocněnce pro ESLP ve vašem státě; v ČR např. odbor vládního zmocněnce spadá pod Ministerstvo spravedlnosti a často poskytuje informace o plnění rozsudků. Můžete je upozornit, že očekáváte individuální opatření – vláda je povinna předložit Výboru ministrů akční plán plnění rozsudku, v němž by měla uvést, zda podpoří obnovu řízení. Vy jako poškozený máte právo komunikovat i s Výborem ministrů (můžete zaslat tzv. „rule 9 submission“ – dopis informující o neplnění nálezu, pokud by stát otálel s nápravou).
  9. Mezinárodní pomoc a medializace: Pokud narazíte na neochotu domácích soudů či úřadů, zvažte požádat o pomoc mezinárodní organizace zabývající se lidskými právy (Fair Trials, Amnesty International, Helsinské výbory apod.). Ty mohou váš případ medializovat a vyvíjet tlak na úřady, aby respektovaly rozsudek ESLP. Veřejný dohled někdy pomůže urychlit povolení obnovy – např. v případu Oleksandr Volkov vs. Ukrajina (nespravedlivé odvolání soudce) byla díky mezinárodní pozornosti rychle zjednána náprava.

Shrnutí: Osoba usilující o obnovu musí kombinovat domácí právní prostředky s argumenty z judikatury ESLP. Je nutné přesvědčit vnitrostátní soud, že původní proces byl vadný v světle evropských standardů a že obnova je jediným způsobem nápravy. ESLP a Rada Evropy poskytují v tom oporu – jakmile existuje rozsudek ESLP, stát je pod dohledem, aby věc řešil. Klíčové je jednat aktivně a vytrvale: podat kvalifikovaný návrh na obnovu, případně stížnost k ESLP, a domáhat se svého práva na spravedlivý proces všemi dostupnými právními cestami. Zkušenosti z Evropy ukazují, že ačkoli cesta k obnově může být složitá, ve většině případů nakonec vede k rehabilitaci odsouzeného – buď formou zprošťujícího rozsudku v novém procesu, nebo alespoň zmírněním důsledků nespravedlivého odsouzení.

Zdroje: Judikatura ESLP a dokumenty Rady Evropy:

Kvalitní české matrace v akci 1+1

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít nahoru