Judikatura ESLP k obnově trestního řízení

Evropský soud pro lidská práva (ESLP) řešil více případů týkajících se obnovy (znovuotevření) trestního řízení. Tyto kauzy se dotýkají zejména práva na spravedlivý proces dle čl. 6 Úmluvy (např. když byl obžalovaný odsouzen v nepřítomnosti a neměl možnost nového projednání) a zásady ne bis in idem (čl. 4 Protokolu č. 7 Úmluvy, která zakazuje opakované trestní stíhání/potrestání za týž skutek, s výjimkou nových důkazů či zásadních vad původního procesu). Níže uvádíme významné případy ESLP, jejich podstatu, řešené otázky a klíčové právní principy, včetně odkazů na oficiální zdroje:

Sejdovic proti Itálii (Velký senát, 2006) – právo na nový proces po odsouzení v nepřítomnosti

Žalobce byl v Itálii odsouzen v absentia (v nepřítomnosti), aniž by prokazatelně věděl o probíhajícím řízení. Italské právo mu neumožňovalo automaticky obnovit proces. ESLP konstatoval, že takový postup porušil právo na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy, protože stěžovatel nedostal šanci obhájit se před soudem​

Právní princip: Pokud obviněný nebyl řádně informován o řízení a nelze doložit, že se úmyslně skrýval či se vzdal účasti, má mít právo na obnovu řízení a nové projednání věci. Pouhá skutečnost, že se obžalovaný nezdržoval na své adrese a nebyl k nalezení, ještě neznamená, že věděl o konání soudu či se vzdal práva být přítomen​

Zdroj:cba.org​

ESLP zdůraznil, že nepřítomný odsouzený musí mít možnost dosáhnout nového projednání (ledaže se jednoznačně vzdal účasti) – neexistence takové možnosti představuje porušení čl. 6​

Zdroj:cba.org.

Nikitin proti Rusku (2004) – obnova řízení vs. zákaz dvojího stíhání

Bývalý ruský námořní důstojník Alexandr Nikitin byl zproštěn obžaloby z velezrady. Nejvyšší soud Ruska zprošťující rozsudek potvrdil, čímž nabyl právní moci. Následně však generální prokurátor podal mimořádný opravný prostředek (tzv. dozorčí přezkum) s cílem dosáhnout zrušení zproštění a obnovení řízení. Předsednictvo Nejvyššího soudu nakonec stížnost prokurátora zamítlo, takže Nikitin zůstal zproštěn viny. Stěžovatel namítal, že už samotné otevření dozorčího řízení po pravomocném zproštění představovalo porušení zásady ne bis in idem podle čl. 4 Prot. 7. ESLP však porušení neshledal, protože Nikitin nebyl znovu souzen ani potrestán – přezkumné řízení bylo mimořádným prostředkem a neskončilo novým odsouzením​

Zdroj:echr.coe.int​

Soud vyslovil, že dozorčí přezkum zde lze chápat jako pokus o obnovu řízení dovolený odstavcem 2 čl. 4 Prot. 7 (tj. jako výjimka z ne bis in idem pro mimořádné obnovy) a ne jako druhý proces pro tentýž skutek​

​

Právní princip:Zásada právní jistoty a ne bis in idem sice chrání před opakovaným stíháním, avšak Úmluva připouští obnovu řízení v mimořádných případech – zejména pokud vyjdou najevo nové důkazy nebo se ukáže zásadní vada původního řízení, která mohla ovlivnit výsledek (viz čl. 4 § 2 Prot. 7)​

​

Samotné zahájení přezkumu pravomocného rozsudku tedy nemusí být porušením, pokud nejde o faktické „druhé řízení“, nýbrž o pokračování původní věci v mezích uvedených výjimek.

W.A. proti Švýcarsku (2021) – opětovné potrestání bez nových skutečností

Stěžovatel ve Švýcarsku si odpykal trest 20 let vězení za dvojnásobnou vraždu. Po výkonu trestu však byly na základě obnovy řízení dodatečně uloženy ochranné opatření – preventivní detenční dohled – za tytéž činy, a to přesto, že nevyšly najevo žádné nové relevantní skutečnosti. ESLP shledal, že tím došlo k porušení čl. 4 Prot. 7 (zákaz dvojího trestání)​

Klíčové bylo, že nové opatření (detence) bylo nařízeno v rámci obnoveného řízení, aniž by existovaly nové důkazy či odlišné okolnosti ohledně povahy trestného činu nebo viny odsouzeného​

Prakticky tak byl stěžovatel potrestán podruhé za stejný skutek, což čl. 4 Prot. 7 nedovoluje​

Právní princip: Obnova trestního řízení nesmí sloužit k dvojímu trestání stejné osoby za tentýž čin. Pokud není splněna podmínka nově odhalených skutečností nebo zásadní procesní vady, která by odůvodnila znovuotevření případu, pak jakýkoli další trest či opatření představuje porušení zásady ne bis in idem​

Zdroj:echr.coe.int​

Stăvilă proti Rumunsku (2022) – z přestupku zpět k trestnému činu a princip ne bis in idem

Panu Stăvilovi bylo v Rumunsku nejprve uloženo správní opatření (pokuta) za řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění, neboť prokuratura vyhodnotila skutek jen jako méně závažný přestupek. Toto řízení pravomocně skončilo. Později však vyšší prokuratura rozhodla věc znovu otevřít jako trestní řízení a stěžovatel byl nakonec odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. ESLP konstatoval porušení čl. 4 Prot. 7 – stěžovatel byl stíhán a potrestán dvakrát za stejný skutek​

Hlavní problém byl, že “obnovení” trestního stíhání neprovázely žádné nové důkazy ani nové skutečnosti – šlo pouze o přehodnocení téhož skutku z přestupku na trestný čin​

Podle ESLP tak druhé řízení ex post narušilo princip právní jistoty a ne bis in idem. Právní princip: Jestliže orgány jednou pravomocně rozhodly (byť v přestupkovém řízení) a neobjevily se nové skutečnosti ani nevyšly najevo podstatné defekty původního řízení, nelze tentýž případ znovu otevírat v přísnějším režimu trestního stíhání​

Takový postup je porušením zákazu dvojího trestání.

Sabalić proti Chorvatsku (2021) – “Zásadní vada řízení” jako důvod obnovy a ochrana oběti

Tento případ se týkal útoku z nenávisti: paní Pavla Sabalić byla fyzicky napadena pro svou sexuální orientaci (homofobní útok). Útočník však byl potrestán jen v přestupkovém řízení, bez zohlednění motivu nenávisti, a dostal zanedbatelnou pokutu 300 kun (asi 40 EUR). Paní Sabalić nebyla o přestupkovém řízení vůbec vyrozuměna a podala trestní oznámení, avšak chorvatské orgány ho odmítly s odkazem na ne bis in idem (útočník už byl za čin potrestán). ESLP shledal porušení čl. 3 Úmluvy (zákaz nelidského zacházení) ve spojení s čl. 14 (zákaz diskriminace), protože úřady nedokázaly adekvátně reagovat na závažný násilný čin z nenávisti​

Zdroj:equal-eyes.org​

Soud zdůraznil, že původní projednání věci jako pouhého přestupku mělo řadu závažných pochybení – zejména vůbec nezahrnulo nenávistný motiv a výsledkem byl směšně nízký trest. Tyto nedostatky představovaly “zásadní vadu” původního řízení, a bylo by tedy plně odůvodněné původní rozhodnutí zrušit a věc znovu projednat jako trestný čin​

Chorvatské orgány však místo toho odmítly trestní stíhání s poukazem na ne bis in idem. Právní princip: Pokud prvotní řízení vykazuje zásadní nedostatky (fundamentální vadu) – například nepostihne závažný trestný čin odpovídajícím způsobem – ne bis in idem nebrání obnovení trestního řízení. ESLP vyslovil, že hrubé pochybení v původním procesu činí z takového řízení “zásadně vadné”, takže zrušení výsledku a nové stíhání pachatele je namístě (a v případě paní Sabalić by bylo v souladu s čl. 4 § 2 Prot. 7)​

Úřady mají povinnost zajistit spravedlivé řízení i ochranu obětí; v této kauze pochybily tím, že nevyužily možnosti obnovy vadného řízení a nepostihly útočníka přiměřeně závažnosti činu.

Moreira Ferreira proti Portugalsku (č. 2) (Velký senát, 2017) – odmítnutí obnovy po nálezu ESLP

Paní Moreira Ferreira byla v Portugalsku odsouzena a následně se u ESLP domohla rozsudku, jímž bylo zjištěno porušení jejího práva na spravedlivý proces (konkrétně šlo o to, že nebyl zajištěn překlad části řízení). Na základě tohoto rozsudku žádala v Portugalsku o obnovu svého trestního řízení. Portugalský soud však obnovu nepovolil s odůvodněním, že zjištěné procesní pochybení nebylo takové povahy, aby mohlo ovlivnit výsledek (dle domácího práva se povoluje obnova jen, pokud by porušení mohlo mít vliv na odsuzující rozsudek). Paní Ferreira se obrátila znovu na ESLP s tím, že odmítnutí obnovy je svévolné a odporuje čl. 6 a 46 Úmluvy. Velký senát ESLP nicméně neshledal porušení – Úmluva sama totiž negarantuje právo na obnovu řízení a státy mají jistou dispozici v tom, jak reagují na rozsudky ESLP​

Zdroj:hudoc.echr.coe.int​

Soud uvedl, že přístup portugalského soudu nebyl arbitrární: pečlivě posoudil dopad zjištěného pochybení na spravedlnost procesu a neobnovení řízení rozumně odůvodnil​

​

ESLP připomněl svou ustálenou judikaturu, že Úmluva nezaručuje právo na nové řízení či jiný prostředek rušení pravomocných rozsudků​

Právní princip: Rozhodnutí ESLP, jímž je zjištěno porušení (např. čl. 6), nezakládá automaticky pro jednotlivce nárok na obnovu. Je na vnitrostátních orgánech, jaký způsob nápravy zvolí – obnova řízení je často vhodný prostředek k dosažení spravedlnosti, ale z pohledu Úmluvy není povinná​

Státy ovšem musí při výkonu rozsudků ESLP (čl. 46 Úmluvy) zajistit, aby byla napravená podstata zjištěného porušení – způsob nápravy volí samy v rámci svého margin of appreciation (uvážení), pokud není stanoven jednotný postup v Úmluvě​

​

Jinými slovy, ESLP nebude považovat neprovedení obnovy samo o sobě za porušení, pokud vnitrostátní postup není zjevně svévolný a zajišťuje spravedlnost jinými prostředky (např. kompenzací či jiným přezkumem)​

Yaremenko proti Ukrajině (č. 2) (2015) a Shabelnik proti Ukrajině (č. 2) (2019) – spravedlnost nového procesu po zásahu ESLP

Tyto kauzy ilustrují, že i řízení obnovené na základě rozsudku ESLP musí splňovat požadavky spravedlivého procesu – jinak může ESLP opět zasáhnout. Věc Yaremenko: Stěžovatel byl původně na Ukrajině odsouzen na základě doznání získaného v rozporu s Úmluvou (násilím); ESLP v r. 2008 shledal porušení čl. 3 a 6. Ukrajinský nejvyšší soud poté řízení obnovil. Nový proces však proběhl v nepřítomnosti stěžovatele a soud při novém rozhodnutí opět zčásti vycházel z důkazů spojených s původním nuceným doznáním. ESLP proto v navazujícím rozsudku Yaremenko (č. 2) konstatoval, že obnovený proces stále nesplňoval požadavky čl. 6 Úmluvy – zejména byl porušen princip rovnosti zbraní a právo na obhajobu, když nejvyšší soud rozhodoval bez přítomnosti obviněného a opřel se o problematické důkazy​

Zdroj:repositorio.mpd.gov.ar​

Podobně ve věci Shabelnik (č. 2): Původně zjištěné porušení spočívalo v použití vynuceného přiznání; po obnově řízení ukrajinský soud sice toto přiznání formálně vyloučil, ale stále uznal obžalovaného vinným na základě nepřímých důkazů silně ovlivněných oním přiznáním a navíc rozhodl v neveřejném zasedání bez účasti obžalovaného. ESLP opět shledal porušení práva na spravedlivý proces​

​

Právní princip:Obnovené řízení musí plně napravit dřívější porušení a být spravedlivé jako celek. Pokud stát po rozsudku ESLP otevře případ znovu, nesmí zopakovat či fakticky ponechat původní vady (např. opřít nové rozhodnutí o důkazy získané porušením Úmluvy, nebo odepřít obviněnému účast) – jinak dochází k dalšímu porušení čl. 6. ESLP zdůraznil, že smyslem obnovy řízení je poskytnout stěžovateli plnou spravedlnost, tedy nové řízení musí proběhnout kontradiktorně, za respektování práv obhajoby a v souladu s doporučeními vyplývajícími z původního rozsudku ESLP​

​

Shrnutí klíčových principů

Z výše uvedených případů vyplývá několik zásad stanovených ESLP ohledně obnovy trestního řízení:

• Úmluva sama negarantuje právo na obnovu řízení – neexistuje absolutní nárok obviněného na opětovné projednání věci poté, co rozsudek nabyl právní moci​hudoc.echr.coe.int​rm.coe.int. Je na vnitrostátním právu, zda a za jakých podmínek obnovu umožní. ESLP poukazuje, že v praxi členských států neexistuje jednotný postup a státům náleží určitá míra uvážení (margin of appreciation)​rm.coe.int. Současně však ESLP připomíná, že stát musí plnit své závazky dle čl. 46 Úmluvy – po zjištění porušení musí zvolit účinný způsob nápravy, který respektuje závěry ESLP (často právě formou obnovy)​rm.coe.int​rm.coe.int.
• Zásada spravedlivého procesu (čl. 6): Pokud byl obžalovaný odsouzen v nepřítomnosti bez vědomí o řízení, má právo na nový proces po zajištění své účasti (pokud účast neodmítl sám)​cba.org​cba.org. Státy musí mít právní úpravu umožňující zrušit odsouzení v absentia a věc znovu projednat, jinak poruší čl. 6 (viz Colozza v. Itálii, Sejdovic aj.). Stejně tak každé řízení po obnově musí opět splňovat všechny garance spravedlivého procesu – obnova není „druhá šance“ pro stát obejít práva obhajoby​repositorio.mpd.gov.ar​repositorio.mpd.gov.ar.
• Zásada ne bis in idem (čl. 4 Prot. 7): Nikdo nemá být stíhán nebo trestán dvakrát za týž čin, pokud už bylo rozhodnuto s právní mocí. Výjimkou je právě obnova řízení podle odstavce 2 téhož článku – ta dovoluje znovuotevření případu, vyjdou-li najevo nové nebo nově zjištěné skutečnosti, anebo došlo-li v původním řízení k zásadní procesní vadě, jež mohla ovlivnit výrok. ESLP ve své judikatuře vyjasnil, co to znamená: Například “zásadní vada” jsou tak závažné nedostatky původního procesu, že podrývají spravedlnost rozhodnutí (viz Sabalić v. Chorvatsko: neprojednání zřejmého trestného činu v řádném řízení bylo fundamentalní vadou odůvodňující zrušení výsledku)​equal-eyes.org​equal-eyes.org. Pokud však stát obnoví řízení bez splnění těchto podmínek – tedy není žádný nový důkaz ani podstatná vada, pak jde o neoprávněné dvojí stíhání v rozporu s ne bis in idem (viz W.A. v. Švýcarsko, Stăvilă v. Rumunsku)​echr.coe.int​hudoc.echr.coe.int. Naopak povolená obnova se nepovažuje za „druhé řízení“, ale za pokračování původního, takže ne bis in idem neporušuje​echr.coe.int.
• Povinnost efektivního napravení křivd: Ačkoli Úmluva negarantuje konkrétní formu nápravy, z čl. 13 a z čl. 46 plyne, že stát musí zajistit spravedlnost i po pravomocném rozsudku, pokud vyjde najevo, že původní řízení bylo nespravedlivé. Mnohé státy proto zavedly mimořádné opravné prostředky pro obnovu na základě rozsudku ESLP. ESLP například uvítal, že znovuprojednání je v principu vhodný způsob nápravy porušení čl. 6 (přímo to zmiňuje např. rozsudek Öcalan proti Turecku (č. 2), rozhodnutí o přijatelnosti)​hudoc.echr.coe.int. Pokud se stát rozhodne neobnovit a zvolí jiný prostředek, nesmí zůstat porušení napraveno jen formálně. V případech, kde obnova proběhne, ESLP trvá na tom, že nové řízení musí být skutečně férové a v souladu s Úmluvou, jinak se otevře prostor pro další stížnost a odsuzující rozsudek ESLP (viz opakované kauzy jako Yaremenko či Shabelnik proti Ukrajině)​repositorio.mpd.gov.ar​repositorio.mpd.gov.ar.

Zdroje: Oficiální znění uvedených rozsudků a rozhodnutí ESLP lze najít v databázi HUDOC (hudoc.echr.coe.int) pod názvy případů. Relevantní právní principy jsou shrnuty např. v přehledech ESLP k zásadě ne bis in idem​

echr.coe.int​

echr.coe.int a v Guide on Article 6 (civil and criminal limb) či Guide on Article 4 of Protocol No. 7, vydaných přímo ESLP. Níže uvádíme odkazy na některé citované pasáže z rozsudků a souvisejících dokumentů:

• Sejdovic v. Italy [GC], č. 56581/00, rozsudek 2006 – ESLP k nutnosti umožnit obnovu při odsouzení v nepřítomnosti​cba.org​cba.org.
• Nikitin v. Russia, č. 50178/99, rozsudek 2004 – interpretace dozorčího přezkumu jako dovolené obnovy podle Prot. 7 §2​echr.coe.int​echr.coe.int.
• W.A. v. Switzerland, č. 38958/16, rozsudek 2021 – porušení ne bis in idem při obnovení řízení bez nových důkazů​echr.coe.int​echr.coe.int.
• Stăvilă v. Romania, č. 23126/16, rozsudek 2022 – dvojí trestání za tentýž skutek (přestupek → trestný čin) v rozporu s čl. 4 Prot. 7​hudoc.echr.coe.int​hudoc.echr.coe.int.
• Sabalić v. Croatia, č. 50231/13, rozsudek 2021 – pochybení orgánů kvalifikováno jako „fundamentální vada“ odůvodňující obnovu​equal-eyes.org​equal-eyes.org.
• Moreira Ferreira v. Portugal (no. 2) [GC], č. 19867/12, rozsudek 2017 – potvrzení, že Úmluva nezaručuje právo na obnovu řízení​hudoc.echr.coe.int; margin of appreciation států při nápravě porušení​rm.coe.int.
• Kontalexis v. Greece (no. 2), č. 29321/13, rozsudek 2018 – obdobně k nepovolení obnovy; soud citoval, že Úmluva negarantuje znovuotevření procesu​hudoc.echr.coe.int.
• Yaremenko v. Ukraine (no. 2), č. 66338/09, rozsudek 2015 – nesplnění požadavků čl. 6 v obnoveném řízení (rozsudek navazující na předchozí nález ESLP)​repositorio.mpd.gov.ar.
• Shabelnik v. Ukraine (no. 2), č. 15685/11, rozsudek 2019 – pokračující porušení čl. 6 v novém procesu po obnově​repositorio.mpd.gov.ar​repositorio.mpd.gov.ar.