Obnova řízení v případu Martina Van Fabiána: Selhání justice v základních právech obhajoby

Dne 5. března 2025 proběhlo u příslušného soudu řízení o obnově procesu v případu Martina Van Fabiána, jehož osud dlouhodobě sleduje spolek Šalamoun. Tento případ je výjimečný nejen svým průběhem, ale především zásadními pochybeními justice, která vedla k porušení základních práv obžalovaného.

Udělejte si obrázek sami:

Základní východiska obnovy řízení

Jedním z klíčových argumentů pro obnovu řízení byl nový znalecký posudek, který přinesl zásadní důkazy zpochybňující původní rozsudek. Nicméně nejdůležitějším aspektem bylo naprosté selhání orgánů činných v trestním řízení, které znemožnilo Martinu Van Fabiánovi efektivní obhajobu. Tento zcela neslyšící obžalovaný neměl v soudní síni zajištěný okamžitý přepis probíhajícího jednání, což zásadně omezilo jeho možnost porozumět probíhajícímu procesu a účinně se bránit.

Bez okamžitého přepisu nemohl Van Fabián sledovat výpovědi svědků, neznal jejich odpovědi a neměl možnost klást otázky či se vyjádřit k prováděným důkazům. To znamená, že mu bylo upřeno právo na spravedlivý proces, které je garantováno nejen českým právním řádem, ale i mezinárodními úmluvami o lidských právech.

Selhání obhajoby a systému právní pomoci

Další závažnou skutečností v tomto případě bylo pochybení advokáta ex offo, který měl chránit práva svého klienta, avšak svým jednáním fakticky přispěl k jejich popření. Nezajistil základní podmínky pro obhajobu a nepožadoval zajištění okamžitého přepisu jednání, čímž zásadně oslabil obranu svého mandanta.

Rozhodnutí soudu: Formalismus nad spravedlností

Navzdory těmto závažným pochybením soud návrh na obnovu řízení zamítl s argumentací, že skutečnost absence férového procesu není nová a byla soudu známa již v době původního řízení. Tento postoj ukazuje extrémní právní formalismus české justice, který upřednostňuje procesní pravidla nad základními principy spravedlnosti.

Celý případ je tak děsivým příkladem, jak česká justice dokáže odsoudit člověka k 16,5 roku vězení na základě pochybných důkazů, přičemž zároveň ignoruje základní práva obhajoby. Případ Van Fabiána dále podtrhuje širší problém české justice, který spolek Šalamoun dlouhodobě kritizuje – extrémně nízkou úspěšnost obnov řízení.

Obnova řízení v českém justičním systému: Statistická anomálie

Statistiky ukazují, že za posledních deset let bylo v České republice podáno více než 1 000 návrhů na obnovu řízení. Přesto bylo u krajských soudů povoleno pouze minimum z nich, přičemž většina návrhů byla zamítnuta z formálních důvodů. V kontrastu s tím jsou v evropských zemích obvyklé případy, kdy dochází k obnově řízení na základě nových důkazů, odhalených falešných svědectví či chybných znaleckých posudků. V České republice se však zdá, že justiční omyly de facto neexistují, což je v rozporu se zkušenostmi jiných demokratických právních států.

Závěr: Neomylnost české justice jako justiční fikce

Případ Martina Van Fabiána je alarmujícím signálem o stavu české justice. Ukazuje, jak hluboce zakořeněný právní formalismus a neochota přiznat chybu mohou vést k fatálním důsledkům pro jednotlivce. Pokud soudy nejsou ochotny připustit zjevné justiční omyly ani ve světle nových důkazů, pak nelze hovořit o právním státu, ale spíše o systému, který brání sám sebe za každou cenu – bez ohledu na osudy nespravedlivě odsouzených osob.

Zdroje:

Martin Van Fabián – jak v praxi vypadá proces se 100% neslyšícím

Martin Van Fabián – rozsudek