Rehabilitace nespravedlivě odsouzených osob je zásadním institutem právního státu, který slouží k nápravě justičních omylů. V lednu 2025 byli po desítkách let strávených ve vězení rehabilitováni Joseph Rickard, Louis Costilla a bratři Lorenzo a Ismael Vasquezovi. Tito muži byli odsouzeni za vraždu Vernona Hugginse v roce 1992, přestože důkazy prokazující jejich vinu byly sporné a nově objevené skutečnosti nakonec vedly k jejich očištění. Tento případ je exemplárním příkladem systémových selhání amerického trestního soudnictví, především v oblasti donucovacích metod, manipulace s důkazy a nesprávného postupu orgánů činných v trestním řízení.
1. Pozadí případu a průběh vyšetřování Dne 4. srpna 1992 bylo v parku Woodrowa Wilsona v Toledu objeveno tělo 31letého Afroameričana Vernona Hugginse. Vyšetřování nejprve vedl detektiv Gary Burks, ale po třech měsících bylo označeno za „neaktivní“. Případ byl znovu otevřen až v prosinci téhož roku na základě anonymního telefonátu, který vedl k výpovědím Johna Urbiny, Michelle Parkhurstové a Joeyho Halla – osob spojených s gangem „Bishops“.
Klíčovým momentem vyšetřování bylo přiznání tehdy 16letého Erica Mischa, který byl donucen k výpovědi po výhrůžkách dlouhým trestem. Policie ho vzala na místo činu, kde nebyl schopen označit přesné místo vraždy, načež mu jej detektivové sami ukázali a naznačili mu detaily, které následně zopakoval při své nahrané výpovědi. Na základě této výpovědi byli obviněni a následně odsouzeni i Rickard, Costilla a bratři Vasquezovi.
2. Pochybení v průběhu vyšetřování a soudního řízení Případ odhalil závažná pochybení v trestním řízení, která byla následně klíčová pro rehabilitaci odsouzených osob:
- Nátlak na klíčového svědka: Eric Misch uvedl, že byl během výslechu donucen k přiznání výhrůžkami dlouholetým trestem.
- Manipulace s důkazy: Policie vedla Mischa k tomu, aby potvrdil předem stanovený scénář, místo aby prověřovala všechny možnosti.
- Nesprávné postupy při identifikaci podezřelých: Michelle Parkhurstová během soudního řízení přiznala, že ji policisté přiměli k identifikaci Mischa, přestože si nebyla jistá jeho přítomností na místě činu.
- Nezveřejnění klíčových důkazů: Nově nalezené spisy ukázaly, že policie měla informace o alternativních podezřelých, včetně rodiny Hugginsovy přítelkyně, ale tyto informace nebyly obraně poskytnuty.
3. Nové důkazy a rozhodnutí soudu o rehabilitaci V roce 2021 byla nalezena řada záznamů, které ukazovaly na jiný směr vyšetřování, včetně:
- Důkazů o napjatém vztahu mezi Hugginsem a jeho přítelkyní.
- Svědectví naznačujícího, že Huggins byl v noci vraždy napaden jinými osobami.
- Výsledků testů DNA, které vyloučily spojitost odsouzených s důkazním materiálem.
Na základě těchto důkazů soud v květnu 2024 rozhodl o zrušení Mischova rozsudku s odůvodněním, že důkazy nebyly správně vyhodnoceny a jejich zatajování mohlo vést k nespravedlivému rozsudku. Následně v lednu 2025 byli rehabilitováni i jeho spoluobžalovaní.
4. Systémové důsledky případu a statistická analýza Případ Rickarda, Costilly a bratří Vasquezů je součástí širšího problému justičních omylů. Podle amerického Národního registru rehabilitací bylo od roku 1989 rehabilitováno 3 651 osob. Ve 13 % případů hrály roli falešné výpovědi, přičemž 14 % falešných výpovědí pocházelo od spoluobžalovaných. Krivá přísaha a falešná obvinění se objevila v 64 % případů a nesprávné jednání orgánů činných v trestním řízení v 60 %.
V evropském registru rehabilitací (EUREX) byla jako nejčastější příčina justičních omylů identifikována falešná přiznání (37 %), křivá přísaha nebo falešné obvinění (33 %) a nesprávné jednání OČTŘ (15 %).
Závěr Rehabilitace čtyř mužů odsouzených za vraždu v roce 1992 je důkazem hlubokých systémových problémů v oblasti trestního práva. Tento případ ukazuje na nutnost reforem v oblasti výslechových metod, transparentnosti trestního řízení a ochrany práv obžalovaných.
Dlouholeté věznění nevinných osob na základě zmanipulovaných důkazů je jedním z největších selhání právního státu. Případ rovněž otevírá otázku odpovědnosti orgánů činných v trestním řízení za nesprávné postupy, neboť současné statistiky ukazují, že pouze malé procento policistů a prokurátorů čelí jakémukoliv disciplinárnímu postihu za jejich pochybení.
Nedávné rehabilitace by měly být impulsem k zásadním změnám, které by zabránily podobným případům v budoucnosti.