Spolek Šalamoun sleduje případ galeristy Fröhlicha a spol. Jde o velmi zajímavou kauzu, neboť si nepamatujeme, že by státní zástupce v obžalobě ze zvlášť závažného zločinu podvodu dle § 209 odst. 5 trestního zákoníku, dokonce v rámci organizované skupiny, podruhé požadoval zproštění obžalovaných v plném rozsahu, a přesto byli obžalovaní znovu odsouzeni k drakonickým nepodmíněným trestům.
Způsob, jakým senát soudkyně Říhové vede proces, více připomíná osobní vendetu než spravedlivý proces, ale k tomu se vrátíme později.
Soudkyně Říhová překročila další milník nezávislosti justice. Při pátečním vyhlášení rozsudku se odehrála nevídaná událost. Po úvodních slovech „Jménem republiky“, uvedení obžalovaných a dalších základních informací, náhle vyzvala obžalované, jejich právní zástupce, státního zástupce, zástupce Spolku Šalamoun a ostatní veřejnost, aby se posadili, a poté začala zbývající část výroku promítat na monitorech.
Spolek Šalamoun, jakožto zástupce veřejnosti a hlídací pes justice, si zcela lege artis (se souhlasem předsedkyně senátu) pořídil zvukový záznam z vyhlášení rozsudku, viz níže.
Pokud máte dojem, že vaše přehrávací zařízení nefunguje, protože při vyhlašování rozsudku nic neslyšíte, nebojte se – vaše zařízení je v pořádku. Při vyhlašování výroku totiž předsedkyně Říhová nic neříká. (sic!)
Podmínky pro vyhlášení rozsudku jsou jednoznačně stanoveny v § 128 trestního řádu:
Vyhlášení rozsudku
(1) Rozsudek je nutno vždy vyhlásit; vyhlašuje jej předseda senátu.
(2) Vyhlašují se úvodní slova „Jménem republiky“, plné znění výroku, aspoň podstatná část odůvodnění a poučení o opravném prostředku. Vyhlášení musí být v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl odhlasován.
Znění zákona zjevně nepřipouští možnost zkrácení čtení výroku v jednací síni.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu
Například rozhodnutí NS 4 Tdo 1089/2012 uvádí:
Pokud soud vyhlásil rozsudek v rozporu s § 128 odst. 2 tr. ř., kdy ve výroku o vině chyběl popis skutkových okolností, pak jde o vadu rozsudku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Taková vada nemůže být zhojena následným doplněním popisu skutku v písemném vyhotovení, neboť § 129 odst. 1 tr. ř. vyžaduje shodu vyhlášeného a písemného rozsudku.
Známé je také usnesení Ústavního soudu II. ÚS 3726/14, kde se řeší „vada“ vyhlášení rozsudku:
Ústavní soud souhlasí s odvolacím soudem, že vada není zásadního charakteru, pokud soud použije zkratku odkazem na obsah obžaloby či jiný dokument. Pokud je to srozumitelné, nelze to hodnotit jako vadu vyžadující zrušení rozhodnutí.
V tomto případě však nelze odkázat na znění obžaloby, jelikož státní zástupce v závěrečné řeči navrhl zproštění obžaloby v plném rozsahu.
Přiléhavý nález ÚS ze dne 27. 02. 2015 – I. ÚS 3046/14 #2
„Na rozdíl od ústavní zásady veřejnosti jednání před soudem, jež může být ze zákonem stanovených důvodů omezena či vyloučena, veřejné vyhlášení rozsudku jako ústavní imperativ musí být bezpodmínečné a bezvýjimečné (čl. 96 odst. 2 Ústavy). Pokud k němu z nějakých důvodů nedojde, nelze tento nedostatek zhojit odvolacím soudem. Takový postup je v rozporu s kontrolou justice prostřednictvím veřejnosti a principy spravedlnosti.“
Nelze též nezmínit i rozhodnutí NS sp.zn. 5 Tdo 459/2023
II. Vyhlášením plného znění výroku rozsudku předsedou senátu ve smyslu § 128 odst. 1, 2 tr. ř. se rozumí především jeho ústní přednes, může však být provedeno i jiným způsobem, kterým se strany i veřejnost mohou seznámit s jeho obsahem v jednací síni, zejména za využití technického zařízení (např. čtecího zařízení, zobrazení výroku rozsudku na obrazovku či plátno v jednací síni) nebo předložením písemného vyhotovení výrokové části rozsudku.
Ač se to může jevit jako přiléhavé rozhodnutí, které by takový postup umožňovalo, patrno z fotografie níže, veřejnost se rozhodně s výrokovou částí rozsudku seznámit nemohla, protože Bystrozraký na vzdálenost 10 metrů existuje jen v pohádkách.
Kritika postupu soudkyně Říhové
Tento případ ukazuje na další dimenzi problematičnosti. S ohledem na uspořádání soudní síně č. 302 Krajského soudu v Praze je nemožné, aby zástupci veřejnosti, včetně Spolku Šalamoun, novináři či jiní přítomní, mohli na monitorech číst obsah výroku, protože vzdálenost to neumožňuje. Proto v soudní síni neslyšíte předsedkyni senátu, ale jen ticho.
Soudkyně Říhová je v mnoha ohledech průkopnicí „nových postupů“, ale tento případ představuje vážný precedens. Lze souhlasit, že v rozsáhlých případech s mnoha obžalovanými či poškozenými může být čtení rozsudku namáhavé, ale zde šlo o 90 minut.
Není jasné, zda Mgr. Iva Říhová podporuje stávku policistů ČR, kteří odmítají vybírat pokuty, ale nelze s libovůlí a zlovůlí převzít takový postup do soudního řízení a tolerovat, že předsedkyně senátu nebude číst výrokové části rozsudků.
Nikdo z nás se jistě nechce dožít „kabinetní justice“, kdy se rozsudky vyhlašují stylem „povstaňte, jménem republiky, obžalovaný Říha, a nyní se posaďte, zbytek vám promítneme.“