Spolek Šalamoun dlouhodobě upozorňuje, že trestní řízení nesmí být labyrintem procesních pastí. Rozhodnutí pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 7/26 ze dne 10. června 2026 je v tomto směru významné: obviněný, který brojí proti zahájení trestního stíhání, již nemá být nucen nejprve podávat podnět k výkonu dohledu nadřízenému státnímu zastupitelství. Musí naopak včas napadnout přímo rozhodnutí dozorového státního zástupce o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání.
Dne 12. června 2026 informoval Ústavní soud tiskovou zprávou TZ 44/2026 o usnesení pléna ve věci sp. zn. Pl. ÚS 7/26. Plénum sjednotilo dosud nejednotnou judikaturu, která různě odpovídala na otázku, zda musí obviněný před podáním ústavní stížnosti proti zahájení trestního stíhání nejprve podat také podnět k výkonu dohledu podle zákona o státním zastupitelství. Ústavní soud nyní výslovně uvedl, že nikoli: podnět k výkonu dohledu není v této procesní situaci účinným prostředkem nápravy a jeho podání nemá vliv na běh dvouměsíční lhůty k podání ústavní stížnosti.
Jádro rozhodnutí je prakticky velmi důležité. Pokud obviněný podá stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání a dozorový státní zástupce ji zamítne podle § 160 odst. 7 trestního řádu, je tím vyčerpán poslední procesní prostředek, který mu trestní řád dává. Tvrdí-li obviněný, že tímto rozhodnutím byla porušena jeho ústavně zaručená práva, musí podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí dozorového státního zástupce. Podnět k výkonu dohledu podle § 12d zákona o státním zastupitelství tuto lhůtu neprodlužuje, nestaví ani neobnovuje.
Rozhodnutí je o to významnější, že stěžovatelka v dané věci nakonec sama neuspěla. Ústavní soud její ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Přesto plénum současně využilo věc k odstranění dlouhodobé procesní nejistoty. Jinými slovy: konkrétní stížnost byla odmítnuta, ale právní názor vyslovený plénem má zásadní význam pro budoucí řízení.
Dosavadní problém spočíval v tom, že jednotlivé senáty Ústavního soudu nepostupovaly jednotně. Některá rozhodnutí připouštěla projednání ústavní stížnosti i bez předchozího podnětu k dohledu, jiná naopak obviněné odkazovala ještě na nadřízené státní zastupitelství. Tím vznikala nepřijatelná nejistota: obviněný často nevěděl, zda má okamžitě podat ústavní stížnost, nebo zda má z procesní opatrnosti nejprve zkusit dohled. Ústavní soud sám konstatoval, že tato otázka úzce souvisí s právem na přístup k Ústavnímu soudu a má dopad na neurčitý počet řízení.
Podstatou nového sjednocujícího závěru je odmítnutí představy, že dohledové státní zastupitelství tvoří jakousi třetí instanci trestního řízení. Trestní řád stanoví, jakým způsobem se obviněný může bránit proti usnesení o zahájení trestního stíhání: stížností. Jakmile o této stížnosti rozhodne dozorový státní zástupce, nejde už o situaci, v níž by podnět k dohledu představoval zákonný opravný prostředek. Vrchní státní zástupce ve vyjádření k Ústavnímu soudu výstižně upozornil, že dohled nemůže nahrazovat stížnostní řízení a nemůže vytvářet „kvazi opravný prostředek mimo mantinely trestního řádu“.
Ústavní soud přijal rovněž argument, že dohled není účinnou nápravou proto, že nadřízené státní zastupitelství nemůže pravomocné rozhodnutí dozorového státního zástupce o zamítnutí stížnosti jednoduše zrušit a věc vrátit k novému rozhodnutí. Dohled je primárně vnitřním řídícím a kontrolním mechanismem soustavy státního zastupitelství, nikoli opravným prostředkem, který by měl obviněný v rukou jako své subjektivní procesní právo.
Velmi přesvědčivý je i argument lhůty. Kdyby byl podnět k dohledu považován za povinný prostředek před ústavní stížností, fakticky by se rozbil smysl dvouměsíční lhůty podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Podnět k dohledu totiž zákon neváže na žádnou pevnou lhůtu. Bylo by tak možné zpochybňovat i velmi stará rozhodnutí a čekat na vyrozumění o dohledu, od něhož by se teprve odvíjela ústavní stížnost. Takový výklad by byl systémově neudržitelný.
Je však nutné přesně vymezit, čeho se nový závěr týká. Nejde o obecné popření významu dohledu státního zastupitelství ve všech situacích. Ústavní soud výslovně odlišuje postavení obviněného po zahájení trestního stíhání od postavení poškozeného, který se domáhá práva na účinné vyšetřování například tam, kde policejní orgán věc odložil nebo vůbec nezahájil úkony trestního řízení. V těchto případech může být dohled stále účinným prostředkem nápravy.
Praktický závěr pro obhajobu je proto jednoznačný: po zamítnutí stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání dozorovým státním zástupcem nelze čekat na výsledek dohledu. Běží dvouměsíční lhůta k ústavní stížnosti. Podání podnětu k dohledu může mít nanejvýš informativní, kontrolní nebo strategický význam, ale nesmí být zaměňováno za procesní prostředek, který je nutné vyčerpat před Ústavním soudem.
Ústavní soud současně chrání legitimní očekávání těch obviněných, kteří jednali v důvěře v dosavadní rozkolísanou judikaturu. Právní názor bude publikován ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv. Do budoucna se plně použije u rozhodnutí dozorových státních zástupců vydaných až po této publikaci. U dřívějších rozhodnutí Ústavní soud stanovil přechodová pravidla: stěžovatelé musí podat ústavní stížnost nejpozději do dvou měsíců od publikace sdělení ve Sbírce, popřípadě — pokud byli o dohledu vyrozuměni již dříve — od doručení vyrozumění o dohledu.
Z pohledu Spolku Šalamoun je toto rozhodnutí významné nejen technicky, ale i hodnotově. Přístup k Ústavnímu soudu nesmí být podmíněn formálním krokem, který ve skutečnosti nemůže přinést účinnou nápravu. Obviněný v trestním řízení čelí zásahu státu mimořádné intenzity. Jestliže tvrdí, že samotné zahájení trestního stíhání nebo rozhodnutí dozorového státního zástupce porušilo jeho základní práva, musí mít jasnou a předvídatelnou cestu k ústavní ochraně.
Plénum Ústavního soudu tedy neotevřelo dveře k plošnému přezkumu každého zahájení trestního stíhání. Naopak připomnělo, že ústavní přezkum v této fázi je úzký a výjimečný. Současně však odstranilo zbytečnou překážku, která obviněné nutila absolvovat dohledové řízení bez reálné schopnosti napravit tvrzené porušení práv. To je krok správným směrem: méně procesních pastí, více právní jistoty a srozumitelnější cesta k ochraně základních práv.
Zdroj: Ústavní soud, usnesení pléna ze dne 10. června 2026, sp. zn. Pl. ÚS 7/26; tisková zpráva Ústavního soudu TZ 44/2026 ze dne 12. června 2026.
Pomozte nám pokračovat v práci
Spolek Šalamoun není příjemcem žádných státních ani evropských, či jiných dotací. Veškerou činnost vykonáváme pro bono. Každý příspěvek pomáhá financovat odborné analýzy, právní podání, veřejnou práci a pomoc v případech, které by jinak zůstaly bez pozornosti.
Po načtení QR kódu si v bankovní aplikaci zkontrolujte účet a částku.