Má Pavel Novotný – a s ním 622 dalších – šanci na podmíněné propuštění? Ne. A nejspíš to ví.

Spolek Šalamoun se nezabývá trestní věcí Pavla Novotného. Nehodnotíme, za co byl odsouzen, ani jeho mediální výstupy. Jeho případ však názorně ilustruje právní a praktický paradox, který se týká stovek dalších odsouzených – konkrétně těch, kteří dostali tříměsíční nepodmíněný trest.

A že jich není málo: podle Statistické ročenky Vězeňské služby ČR za rok 2024 bylo takto potrestáno 622 osob, dalších 720 osob dostalo trest v délce 3 až 6 měsíců. A právě pro ně je zákonná možnost podmíněného propuštění jen teoretickou možností – na papíře přítomnou, ale v praxi nedosažitelnou.

Institut, který existuje. Jen ho nikdo nikdy neviděl

Podle § 88 odst. 1 trestního zákoníku může odsouzený požádat o podmíněné propuštění po vykonání jedné třetiny trestu, pokud jde o přečin, je prvotrestaný a splňuje další podmínky. Vypadá to rozumně. Ale realita je úplně jiná.

Vězeňská služba totiž vyhotovuje hodnotící zprávu o chování odsouzeného – klíčový podklad pro rozhodnutí soudu – zpravidla až po třech měsících. Sice zákon umožňuje u krátkých trestů zpracování i dříve, ale kvůli katastrofálnímu nedostatku personálu a přetíženým věznicím to v praxi téměř nefunguje.

Takže? Hodnotící zpráva dorazí k soudu ve chvíli, kdy už je odsouzený dávno na svobodě.

A absurdita jde ještě dál: Pavel Novotný – stejně jako každý odsouzený k trestu do tří měsíců – si může o podmíněné propuštění požádat doslova v první hodině výkonu trestu. Věznice má zákonem stanovenou lhůtu 10 dnů na odeslání žádosti soudu. Ale známe případy, kdy žádost odešla až po více než 30 dnech.

A soud? Ten má rozhodnout do 30 dnů. Teoreticky. Ale praxe? Přetížené senáty, čekání na zprávy, dovolené, „nesrovnalosti v rejstříku“. Tedy žádost se začne reálně projednávat v době, kdy vězeň už končí trest.

Mimořádná možnost, která se (skoro) nikdy nepoužije

Málo se ví, že zákon umožňuje i jinou variantu. Podle § 88 odst. 2 trestního zákoníku může být odsouzený podmíněně propuštěn i před vykonáním třetiny či poloviny trestu, pokud prokáže vzorné chování a splnění všech povinností.

Ale opět: pouze na návrh ředitele věznice a v praxi velmi zřídka.

Kolik takových návrhů bylo?

  • 2020: 233 návrhů
  • 2021: 154 návrhů
  • 2022: 125 návrhů
  • 2023: 143 návrhů
  • 2024: 112 návrhů

To je 0,4 % všech vězněných osob. Institut, který zákon zná, ale reálně nefunguje. Zcela výjimečný nástroj, který rozhodně není běžnou cestou ke zkrácení krátkých trestů.

Statistiky mluví jasně. Realita je horší

  • 622 osob bylo v roce 2024 odsouzeno k trestu do 3 měsíců
  • 720 osob dostalo trest v délce 3–6 měsíců

Celkem tedy 1 342 lidí spadá do kategorie, kde je podmíněné propuštění teoreticky možné, ale fakticky nefunkční.

A jak si vedou naši sousedé?

  • Slovensko – podobná právní úprava jako ČR, ale větší důraz na individuální posouzení a rychlejší soudní řízení.
  • Německo – tresty do 6 měsíců jsou často odkládány s podmínkou, podmíněné propuštění se aktivně používá.
  • Rakousko – formálně přísnější pravidla, ale soudy jsou méně represivní v praxi.
  • Polsko – soudy rozhodují v řádu týdnů, pokud existuje vůle a základní dokumentace.

Závěr? Institut podmíněného propuštění existuje. Ale ne pro ty, kdo ho nejvíc potřebují.

Spolek Šalamoun dlouhodobě upozorňuje, že české trestní právo selhává tam, kde by mělo být nejcitlivější – u bagatelních trestných činů, prvotrestaných a lidí, kteří by mohli pokračovat ve svém životě i bez tříměsíčního pobytu za mřížemi.

A zatímco se tento právní institut v praxi mění v téměř nedosažitelný luxus, 1. července 2025 bude Senát projednávat novelu trestního zákoníku, která se mimo jiné týká i podmíněného propuštění.

Ano, novela skutečně přináší důležitou změnu – formulace „může být propuštěn“ se má nově změnit na „propustí se“. Zní to jako posun k větší předvídatelnosti a právní jistotě. Jenže…

Pro krátké tresty do 6 měsíců novela neřeší vůbec nic. Neřeší neexistující včasné hodnotící zprávy, neřeší nečinnost věznic, neřeší zpoždění soudů. A tak i když se mění slova, realita zůstává stejná.

Papír říká: „propustí se“.
Praxe dodává: „ale až poté, co už je dávno doma.“

Podmíněné propuštění z vězení od 1. 1. 2026

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít nahoru