Kauza Tomáše Jiříkovského, známá především díky rekordní bitcoinové zpronevěře, ukazuje v celé nahotě podivné praktiky a záhady české justice. Oficiální databáze Ministerstva spravedlnosti – Infosoud – totiž neobsahuje záznamy o klíčových událostech v trestním řízení, které rozhodovaly o Jiříkovského svobodě.
Ztracené vazební zasedání
Podle zákona musí soud rozhodnout po skončení výkonu trestu, zda vazební důvody u obviněného nadále trvají. Přesně taková situace nastala u Jiříkovského dne 7. 3. 2019 – po vykonání předchozího trestu byl znovu vrácen do vazby v původní trestní věci.
Podle komentářů v odborné literatuře (Jelínek, Trestní řád, Komentář, Leges 2017, § 68) musí soud po návratu z výkonu trestu opět rozhodnout o dalším trvání vazby. V oficiální databázi Infosoud však zcela chybí jakýkoliv záznam o tom, že by toto vazební zasedání dne 7. 3. 2019 vůbec proběhlo. Proč není k dispozici záznam o tak zásadním procesním úkonu?
Je to chyba systému, nebo úmyslné opomenutí?
Podmíněné propuštění bez pohybu spisu
Záhadné mlčení panuje i kolem rozhodnutí o podmíněném propuštění Jiříkovského na podzim 2020. V oficiální databázi Infosoud totiž opět chybí jakýkoliv záznam o tom, že by spis jeho trestní věci (50 T 4/2017) byl předložen Okresnímu soudu v Břeclavi, který o propuštění rozhodoval. Soud přitom nemůže rozhodnout o podmíněném propuštění bez přezkoumání kompletního trestního spisu, který obsahuje zprávy z věznice i další důležité dokumenty. Neexistence záznamu o pohybu spisu je tak nejen v rozporu se základními zásadami procesní transparentnosti, ale i možným signálem hlubších problémů v justičním systému.
Co se skutečně odehrálo? Chronologie Jiříkovského omezení svobody
- 12. dubna 2016: Jiříkovský je zadržen, od tohoto dne je omezen na svobodě.
- 14. dubna 2016: Soud rozhoduje o vzetí do vazby.
- 9. října 2017: Krajský soud v Brně uděluje Jiříkovskému trest 9 let odnětí svobody, proti rozsudku podává odvolání.
- 30. května 2018: Vrchní soud v Olomouci odvolání zamítá a trest dokonce zvyšuje na 9,5 roku.
- 7. března 2019: Nejvyšší soud ruší předchozí rozhodnutí a vrací věc k novému projednání.
- 3. září 2019: Krajský soud v Brně znovu odsuzuje Jiříkovského na 9 let. Jiříkovský proti tomuto rozsudku již nepodává odvolání – tím přichází o možnost dovolání, ústavní stížnosti i zásahu Evropského soudu, což je věc nevídaná i s ohledem na předchozí postup.
- 2. října 2019: Rozsudek Krajského soudu v Brně nabývá právní moci, Jiříkovský je převeden do výkonu trestu.
- 19. listopadu 2020: Okresní soud v Břeclavi rozhoduje o jeho podmíněném propuštění na svobodu se zkušební lhůtou šesti let. Rozhodnutí opět postrádá jakékoli odůvodnění, protože státní zástupce proti němu nepodal stížnost.
Podle zákona může vazba v případě Jiříkovského trestného činu trvat maximálně tři roky. Na první pohled se mohlo zdát, že Jiříkovský strávil ve vazbě celkem 3 roky, 5 měsíců a 20 dní (od 12. 4. 2016 do 2. 10. 2019). Ve skutečnosti je však potřeba od této doby odečíst období, kdy vykonával trest za předchozí čin – tedy 9 měsíců a 7 dní (od 30. 5. 2018 do 7. 3. 2019), protože v této době byla vazba přerušena.(bod 67. rozsudku níže)
Nepřijatelné délky vazby, matoucí počty
Po odečtení této doby je skutečná délka vazby 2 roky, 8 měsíců a 13 dní. Tato hodnota je již pod tříletou zákonnou hranicí pro maximální délku vazby v dané kvalifikaci. Přesto je potřeba upozornit na neobvyklý jev – přerušení vazby na základě výkonu trestu v délce 9 měsíců a 7 dní při nepravomocném rozsudku na 9 let je v praxi české justice skutečně velmi ojedinělé a nevídané. Obvyklé jsou rozsudky zaokrouhlované na celé měsíce či roky, a nikoliv na takto přesné období.
Po vykonání trestu byl Jiříkovský znovu vrácen do vazby – podle zákona měl soud neprodleně rozhodnout, zda důvody pro pokračování vazby trvají. Ani tento klíčový procesní úkon však v databázi Infosoud Ministerstva spravedlnosti nenajdeme zaznamenán.
Závěr: Kde je právo, kde je dohled?
Případ Tomáše Jiříkovského je dokonalým příkladem, jak může česká justice selhávat nejen v otázce meritorní spravedlnosti, ale i v základní procesní transparentnosti. Chybějící záznamy v oficiálních databázích o klíčových rozhodnutích a pohybu spisů podlamují důvěru v to, že je s každým odsouzeným zacházeno podle práva. Jde o pouhou administrativní chybu, nebo se někdo snažil s justičními stopy manipulovat?